Budyšin (SN/bn). „Prjedy hač woteńdźeš“ rěka CD wopřijimaca kniha, kotruž su awtorka Róža Domašcyna, fotograf Maćij Bulank a hudźbnik Měrćin Weclich zhromadnje zestajili a kotraž je w lěće 2011 w Ludowym nakładnistwje Domowina wušła. Na jeje zakładźe je Serbski ludowy ansambl pod samsnym titulom „komornohudźbny čitanski kruch“ wuwił a předwčerawšim premjernje na swojej žurli předstajił. Program portretuje Łužičankow, kotrež wšědnje serbsce zdrasćene chodźachu, z projicěrowanymi fotami Bulanka, nastatych w běhu nimale šěsć lětdźesatkow. Wobrazy wudospołnja kompozicije Weclicha a přidatnje Bjarnata Krawca, Jana Paula Nagela a Helmuta Fryče kaž tež mjez hudźbno-wizuelnymi přinoškami recitowany tekst Domašcyneje. Něhdźe 20 premjernych wopytowarjow mytowaše sylny wukon smyčkoweho kwarteta SLA a interpretki tekstow Hanki Rjelcyneje z dołho trajacym přikleskom. Na wčerawšim předstajenju němskeje wersije krucha zličichu něhdźe 40 hosći, kotřiž tohorunja z přikleskom njelutowachu. Po programje wužichu wjacori wopytowarjo składnosć, so z awtorku rozmołwjeć.
Před wjace hač dwěmaj lětomaj, w juniju 2021, wobroćištej so wudawaćelka Marka Maćijowa a lektorka LND Weronika Žurowa na serbskich pisacych ze slědowacej namołwu: „Zajimuješ so za pisanje? Sy hižo prěnje powědančka napisał/a? Maš lóšt, so w tym wukmanić? To móžeš na dźěłarničce ‚Short story‘!“ Planowana běše nowa antologija za čitarjow wot 12 lět, kotraž měješe so w LND wudać. A tak namaka so wonu junijsku sobotu w Budyskim Serbskim domje horstka awtorkow a awtorow, sćěhowacych poskitk workshopa. Běše to jónkrótna składnosć za pisacych so zetkać. Wšako so wjetšina z nich skerje rědko widźi, a so tuž wo pisanju prěnorjadnje njewuměnja. Tola tu běše to hinak – Weronika Žurowa a Marka Maćijowa podaštej zasady pisanja „short storyjow“ teoretisce a na přikładach z klasiskeje literatury. To wšitko sta so pod premisu „LND pyta a spěchuje awtorski dorost“. Kelko sćerpnosće, dołheho dycha a angažowanych ludźi, kotřiž su awtor(k)am poboku, je za tajki projekt trjeba. Ludowe nakładnistwo Domowina skići pisacym nadal tajku, skoro luksurioznu podpěru.
Lipsk (HaJ/SN). „Swětowe předstajenje filma ,Pola nas rěka wona Hanka‘ dožiwić směć bě přewšo emocionalne dožiwjenje“, praji sobudźěłaćerka Załožby za Serbski lud Sylke Laubensteinojc-Polencowa. Film zwobraznja na skutkowne wašnje wšelake fasety serbskeje identity w Hornjej, Delnjej a srjedźnej Łužicy a pokazuje puće, serbsku rěč a kulturu znowa wotkryć a žiwy być. „Cyle wulke wuměłstwo je tež wot Walburgi Wałdźic komponowana a Isabely Kałduńskej spěwnje interpretowana sferiska filmowa hudźba“, rjekny Laubensteinojc-Polencowa po prapremjerje filma, wutoru popołdnju w Cinestar-kinje w Lipsku.
Wo zwuk filma je so Oliver Prasnikar starał. Film bu ze srědkow Srjedźoněmskeho spěchowanja medijow, Medienboard Berlin-Braniborska, Němskeho fondsa za spěchowanje filmow, Kulturneje załožby swobodneho stata Sakska, to rěka filmowa syć Łužicafilm kaž tež Załožby za Serbski lud spěchowany.
Marija
Šołćic
Foto:
priwatne
Pokročujemy z předstajenjom pjećoch rěčnych motiwatorow.
Juliana Kaulfürstowa
43lětna Juliana Kaulfürstowa je w „swojej“ kónčinje z gmejnomaj Slepo a Wochozy hižo wot wot lěta 2010 sem aktiwna. Mjez druhim je jako wědomostna sobudźěłaćerka Serbskeho instituta wot lěta 2019 do 2022 w Slepjanskim regionje dźěłała. „Po tři a poł lětach wědomostneho dźěła chcych zaso ,bliže při bazy‘ skutkować“, wopisa wona swoju motiwaciju, so wo městno rěčneje motiwatorki požadać.
Swojeje dołholětneje wuskeje zwjazanosće z regionom dla běše start noweje dźěławosće za nju njekomplikowany – wšako njeběše wjac njeznata. „Nětko pak so ludźo tež sami pola mnje přizjewja, trjebaja-li podpěru – a to mje wjeseli“, praji wona. Tutón wšědny kontakt z ludźimi wšěch starobnych skupin je tež aspekt, kotryž Juliana Kaulfürstowa na swojim dźěle wosebje lubuje. „Njesedźu tu jenož před ličakom a runje tak jenož wučerka njejsym“, wona doda. Za dalši pozitiwny aspekt ma tež wulku tematisku wotewrjenosć swojeho skutkowanja.
Wrócław (SN/bn). Kontaktowy běrow Swobodneho stata Sakska we Wrócławju, Domowina a Budyski Serbski muzej su wčera „Serbski wječor“ w stolicy wojewódstwa Delnja Šleska wuhotowali.
Zazběh zetkawanja tworješe wodźenje po wosebitej wustajeńcy „Wšo je krajina – Serbski moler Jan Buk“, kotraž bu 15. septembra we Wrócławskim Měšćanskim muzeju wotewrjena a je hač do kónca lětušeho decembra přistupna. Kuratorka přehladki, nawodnica Budyskeho Serbskeho muzeja Chrtistina Boguszowa, rozłoži hosćom žiwjenjoběh a tworjenje „najwuznamnišeho serbskeho tworjaceho wuměłca 20. lětstotka“, kiž bě „swoje wukubłanje we Wrócławju zahajił“ a sej „naležnje přał, składnostnje swojich stoćinow personalnu wustajeńcu“ w tymle měsće zwoprawdźić.
Kóždy šesty tydźeń so ZARI-team na wuměnu nazhonjenjow zetkawa zo by wo stawje dźěła, naprawach a problemach diskutował. Slědźerce projekta Nicole Dołowy Rybińska a Cordula Ratajczakowa podawatej tu rěčnym motiwatoram feedback ze swojeho sociolinguistiskeho wida. Hižo na zahajenskim zetkanju předstajištej teamej katalog naprawow a strategijow ze wšelakich kónčin swěta. Do tutych słušeja mjez druhim:
• pućowanja za swójby
• spěwne wječorki
• wjesne swjedźenje
• wjesne radijo
• zhromadne dźiwadźelenje, hudźenje
abo rejowanje
• dźěłarnički za šiće, molowanje,
hornčerjenje, warjenje atd.
• serbske rěčne kursy a konwersaciske
kruhi
„Prawdźepodobnje njebudźe móžno, wšitke tute do Łužicy přenjesć“, wonej wuzběhnyštej. „Wažne je, zo naprawy specifiske wuběramy a přiměrimy.“