Budyšin/Zhorjelc (KD/SN/bn). Swět sej z hudźbu a wjeselom wotkryć je zaměr Hornjołužiskeho festiwala dźěćaceje hudźby. Tomule wotmysłej wotpowě­dujo je wot minjeneho štwórtka hač do njedźele něhdźe 25 wuměłcow z cyłeje Němskeje na dohromady sydom hraj­nišćach wot Běłeje Wody hač do Žitawy pěstowarskim a šulskim dźěćom pisane a wotměnjawe programy předstajało. Zakón­čacy koncert wuhotowaštaj mjez druhim Kubšiske duwo Leichtfuß und Liederliesel a Choćebuski spěwytwórc Bernd Pittkunings před Hórnikečanskej Energijowej fabriku. Serbski spěwacy poet, kaž „Pytkej“ rady rěkaja, zamó swój publikum ze swójskimi pěsnjemi w hornjo- a delnjoserbšćinje kaž tež w němčinje zahorić. Kaž hižo w Budyšinje, hdźež bě pjatk na dworje Kamjentneho domu hrał, su dźěći mócnje sobu spěwali. Leichtfuß und Liederliesel ćehnještaj z dźěćimi spěwajo na kwětkowu łuku, hdźež staj jim rjanosć přirody a někotružkuli pokazku na swět serbskich ­bajow zbližiłoj.

Nowe wobydlerske radijo w Žitawje

štwórtk, 22. julija 2021 spisane wot:

Žitawa (AB/SN). W měsće Žitawje su dalše sakske njekomercielne radijo wutworili, kotrehož dowolnosć mjeztym wot Sakskeho krajneho medijoweho wustawa w Lipsku předleži. Tuž ma nětko nimo Lipska, Kamjenicy a sakskeje stolicy tež Łužica swobodne wobydlerske radijo, w kotrymž ma kóždy móžnosć sam a z po­mocu nošerjow radija wusyłanja najwšelakorišeje družiny zdźěłać a je po nowych (digitalnych) pućach šěrić.

Jara zwjeselace je, zo chce nowe zarjadnišćo z mjenom Radio Zett tež w serbskej rěči wusyłać. Tak je hižo lětsa nazymu předwidźane, šěsć hodźinskich literarnych čitanjow a rozmołwow ze serbskimi awtorkami a awtorami – tohorunja z młodymi – nahrawać a wusyłać. Za­łožba za serbski lud projekt podźělnje podpěruje.

Wustajeńca z mólbami Mathildy Marije Augusty Viktorije Leopoldiny Karoliny Luisy Franziski Josephy ze Sakskeje

„Swoja wyšnosć moluje! – Princesna Mathilda jako wuměłča“ rěka titul wo­se­biteje wustajeńcy, kotraž bu spočatk junija w Nowym palaisu Pillnitzskeho hrodu wotewrjena. Štó běše kralowska wyšnosć princesna Mathilda (1863–1933)? Wona běše wójwodka Sakskeje, starša sotra Friedricha Awgusta III., poslednjeho sakskeho krala, a ćeta poslednjeho kej­žora Awstriskeje Korle I. To běše wona takrjec z oficialnymi titulemi, mnohim Serbam mojeje generacije pak je mjeno princesny Mathildy zapřijeće, nic na­posled přez knihu anekdotow „Farar a Mathilda“, kotruž je Jurij Winar spisał. W anekdotomaj wo princesnje mjez druhim tole zhonimy: „Mathilda so zahori za Serbow a zajimowaše so za serbsku wjesnu folkloru. Sama bě na přeće kralowskeho nana Jurja serbsku rěč nawuknyła a ju rady nałožowaše, čitaše serb­sku literaturu a nowiny a bě wo našim kulturnym žiwjenju derje informowana. Jenož­ hdyž serbsce rěčeše, jej při tym Drježdźanska ‚sakšćina‘ njemało na jazyk biješe.

Štwory zawěšk za wulkotny wukon

srjeda, 21. julija 2021 spisane wot:
Młodźinske dźiwadło Serbskeho gymnazija, podpěrane wot towarstwa Kamjentny dom a band Malty Rogackeho, je wčera na hłownym jewišću Budyskeho Němsko-Serbskeho ludoweho dźiwadła druhi raz inscenaciju „Prěki – durich – loborka“ předstajiło. Awtobiografiska hra režisera Měrka Brankačka rysuje wobraz pózdnjeje NDR a stawiznu młodostnych, kotrymž je so poradźiło so z putow „stata dźěłaćerjow a ratarjow“ wuswobodźić. Něhdźe 170 přihladowarjow mytowaše wukon sobu­skutkowacych z tak dołho trajacym přikleskom, zo so hrajerjo, rejwarjo a hudźbnicy ze štworym zawěškom pokłonichu. Dźensa pokazachu kruch posledni raz we wobłuku šulerskeho předstajenja. Foto: SN/Hanka Šěnec

Derje wopytany bě wčera wječor pišćelowy koncert w Baćońskej cyrkwi. Klaus-Dieter Untch, pochadźacy z Rumunskeje, přednjese tam nimo twórbow Johanna Sebastiana Bacha swójske kompozicije a improwizacije. Wunošk je na dobro ponowjenja pišćelow ­Božeho domu. To bě poprawom hižo loni planowane. Pandemije a chorosće dla pak su projekt přesunyli. Foto: Feliks Haza

Budyšin (SN/bn). Prěni raz wot Zwjazka serbskich wuměłcow wuhotowana dźěłarnička za komponowanje je zakónčena. Minjeny kónc tydźenja wěnowaše so dohromady šěsć wobdźělnikow w starobje 18 do 44 lět pod nawodom hudźbytwórca Jana Cyža z třećim a poslednim zarjadowanjom w Budyskim Serbskim domje – dalšej lekciji wotměštej so tydźensce wot spočatka lětušeho julija – přede­wšěm přiměrjenju słowow na melodiju a rytmus. Tak mějachu dorostowi komponisća někotre basnje Handrija Zejlerja zhudźbnić. „Zaměr bě sej wuwědomić, kak z tekstami wobchadźeć a nawuknyć, přećiwo rěčnemu rytmusej njehrěšić“, Jan Cyž rozjima.

Nowonastate kompozicije „najprjedy raz słyšeć njebudu, za to bě prosće přemało chwile. Njejsym tež někajki docent, dźěłarnička bě dźěłarnička, to rěka mjezsobne branje a dawanje. Sym wědu po­srědkował a sam něšto noweho nawuknył. Štož je mje wosebje wjeseliło, bě wulka sćerpnosć w skupinje, rozdźělne předznajomosće njejsu nikoho haćili. Skrótka prajene bě dźěłarnička wušna“, Cyž podšmórnje.

Wosom hólcow a holcow wobdźěli so wčera w Budyskim hosćencu „Wjelbik“ na warjenskim kursu dźěćaceho časopisa Płomjo. Dwě hodźinje su woni zhromadnje z kucharjom Tomašom Lukašom wobšěrny meni nawarili. Starši abo dźědojo a wowki ­smědźachu sej skónčnje tomatowu solotej, nudle ze spinatom a rybu kaž tež šokolodowy mousse z jahodami słodźeć dać. Bě to ­mjeztym dźewjaty króć, zo je Płomjo warjenski kurs přewjedło. Foto: Pětr Šołta

Kubańka njeboh

póndźela, 19. julija 2021 spisane wot:

Bratislava (SN/bn). Juraj Kubańka je na prawdu Božu wotešoł. Wjelelětny wuměłski nawoda a choreograf Serbskeho ludoweho ansambla je wčera w starobje 92 lět w Bratislavje zemrěł, kaž SLA dźensa­ zdźěli. Legenda słowakskeje reje, mišter, rejwar, choreograf, režiser, dra­maturg, libretist, sobuzałožer skupiny Lúčnice, wjelelětny wuměłski nawoda słowakskeho ludowuměłskeho kolektiwa SĽUK, kulturny archeologa, spěchowar lajskich cyłkow, pedagoga, „prawy muž w prawym času na prawym blaku“ a „najlěpši znajer zapadosłowjanskeje kultury“, kaž w přinošku Serbskich Nowin składnostnje dźewjećdźesaćinow Kubańki rěkaše, bě we Łužicy runje tak znaty kaž w domjacej Słowakskej a susodnej Čěskej. Mjez druhim wuznamjenichu jeho 1970 z Mytom Ćišinskeho, 2008 z Mytom Domowiny, 2009 z rjadom Ľudovíta Štúra a hižo 1966 jako Zasłužbneho wuměłca Čěskosłowakskeje.

Tudyšemu publikumej je a wostanje Juraj Kubańka předewšěm z choreogra­fijemi za inscenacije SLA w pomjatku, kaž su to na přikład produkcije „Naša Hanka w’ wěncu steji“, „Dwuskokowa“, „Krasna družka Łužica“, „Kokot“ a hudźbne dźiwadło „Fantazija na Lubinje“.

Drježdźany (CSTN/SN). We wobłuku 33. Drježdźanskeho filmoweho swjedźenja Sakski filmowy zwjazk prěni raz stajne blido k łužiskim a serbskim paskam wuhotowa. Něhdźe 40 wopytowarjow je so na předwčerawšim na žurli Lingneroweho hrodu w Połobskim Florencu wotmětym zarjadowanju wobdźěliło. Sylke Gottlebe, nawodnica mjezynarodneho Drježdźanskeho festiwala krótkofilmow, najwjetšeho zarjadowanja tajkeho razu w Europje, je hosći wosobinsce witała.

Młodźinske dźiwadło Serbskeho gymnazija Budyšin hotuje so na poslednje předstajenje inscenacije „Prěki – durich – loborka“. Wutoru, 20. julija, a to w 19.30 hodź. pokazaja młodostni w kooperaciji z Budyskim Kamjentnym domom a band Malty Ro­gackeho zwoprawdźenu hru Měrka Brankačka na hłownym jewišću Němsko-Serbskeho ludoweho dźiwadła. Foto: Maćij Bulank

Serbska debata

nowostki LND