M ě n j e n j aks c h a d ź o w a n c e

pjatk, 04. decembera 2020 spisane wot:

Božena Hojerec

z Jaseńcy: Wječor bě zajimawy

a wotměnjawy. Wosebje lubili su so

mi přinoški studentskeho chóra, wabjenje

Hupeje huby a přednošk gitarista Matteja

Hórnika. Digitalna schadźowanka bě poradźena. Tež rozmołwy po programje we wšelkich wirtuelnych rumach běchu jara lóštne, dokelž wuwiwachu so tak tola jara zajimawe diskusije k programej. Přiwšěm bych klětu rady zaso schadźo-

wanku po zwučenym wašnju dožiwić chcyła.


Aleksander Wałda z Pěskec: Ideja a jeje zwoprawdźenje stej so radźiłoj!

Chcychmy schadźowanku přez smart-tv hladać. Ale nažel njeje internet-browser telewizora tón portal, na kotrymž su zarjadowanje wusyłali, cyle podpěrał. Skónčnje pak smy to někak zmištrowali. Snano bychu tuž hnydom wšo přez Youtube wothrać móhli, je-li technisce móžno. Małych techniskich njedo

Sezona zakónčena

pjatk, 04. decembera 2020 spisane wot:
Fota: Konstantin HrjehorKaž pčołki běchu wone w zašłych měsacach po Delanach šwórčeli a bórčeli: „łastojčki a škórcy“, Simsony typa S50 a S51. Nětko pak je sezona za jězdźerjow mopeda nimo. Konstantin Hrjehor je so z Xaverom Domašku rozmołwjał. Nazyma je tu, zymski čas so bliži, rěka to, zo je sezona tež za serbskich mopedistow zakónčena? X. Domaška: To je ćežko rjec. Někotři tež w zymje dale jězdźa, dalši hač do jutrow z busom do šule jězdźa. Dalši wužiwaja čas, zo bychu swój moped reparowali abo přetwarili. Nazymski a zymski čas je strašny čas za wodźerjow mopeda. Puće móža hładke być a dny pochmurne. X. Domaška: Někotři z nas su sej tajki wosebity přikryw wobstarali, kiž škita ćěło před zymnotu a dešćom. Drasta je w tym času tež lěpša. Nimo toho kedźbujemy w zymje hišće lěpje na wobchad a na wje­- drowe  wobstejnosće. Nimale wšitcy z nas ma w swojim mopedźe hižo nowu elektroniku dwanaće voltow zatwarjenu, z kotrejž hłowna swěca prědku a zady kaž tež směrowe swěcy lěpje dźěłaja. Kotre typy jězdźidłow takle maće? X.
Foto: Štefan PaškaDźěćiznak je mjeztym hižo raz na Budyskej Bohatej po­był a sej kreacije dźěći wob­hla­dał. Debjenki Pančičansko-Kukowskich a dalšich małych wuměłcow so po cyłej hasy błyšća. Kajka to rjana pycha! Foće: SN/Hanka Šěnec
W  osebitej hodźinje wuměłskeho kubłanja to běštej, kotrejž smy njedawno dožiwili. Za wosebite wubědźowanje města Budyšina je nas knjez Paška přizjewił. „Město z hodownymi kulemi wupyšić“, rěkaše w lisće, kotryž běše wulkej kisće połnej akrylowych kulow připołoženy. Njedachmy so wězo dwójce prosyć. Z wosebitej techniku woblěpjenja ze serwjetami smy kule adwentnje wupyšili, štož wobradźeše nam wulke wjeselo. Do toho njeběchmy hišće ženje z tajkim lěpkom, kajkiž mo­lerjo wuži­waja, dźěłali. Nětko smy wězo wćipni, kak drje budu kule na Budyskej Bohatej hasy wobswětlene wupadać. Njemóžemy hižo dočakać, zo sej ze staršimi do města dojědźemy, zo bychmy swoje hodowne kule na štomje namakali a tajke prawe adwentne kuzło dožiwili. 2. lětnik Šule Ćišinskeho Pančicy-Kukow

Pakćiki za chude dźěći zběrali

pjatk, 04. decembera 2020 spisane wot:
Foće: Alfons HandrikLětsa bě to dwacety raz, zo je Smjerdźe­čan­ske Towar­stwo swj. Filomeny pakćiki za nuzu ­tra­da­ce dźěći zběrało. W pěstowarnjach we Wor­kle­cach, Wotrowje, w Pančicach-Kukowje, Chrósćicach, Kulowje, delnich Sulše­cach a na Horach kaž tež na za­kład­ny­maj šulomaj we Worklecach a Wóslin­ku zeznachu předsydu towar­stwa Gerata Róbla, jako je pola nich pakćiki wotewzał. Wón jim powědaše, kajke hubjene poměry knježa w maćerno­dźěćacymaj domomaj w Jiřetínje a Dolnim Podluží w Čěskej, ale tež w bołhar­skim měsće Raz­gradźe. Z wulkej lubosću su tuž dźěći, pak za hólca pak za holcu w jich starobje, pakćik pjelnili – husto tež ze swojej najlubšej hrajku. Nawodnica Sulšečanskeje pě­stowarnje, kotrejež nošer je Mi­łočan­­­ski Křesćansko-socialny kubłan­ski skutk, Michaela Dömmelowa praji, zo je kaž hižo minjene lěta kóžde z tam­nišich 32 dźěći rjany pakćik Geratej Róblej woso­binsce dariło. Tomu bě tež druhdźe tak. Někotři su do pakćika tež swoju adresu połožili. Na te wašnje su wšak ně­kotři w mi­njenych lětach přećelow w dru­hich ­kra­jach našli.

Hemankarjo maja tuchwilu wulke wužadanja zmištrować

Hermankarstwo je ćežke dźěło. Tule natwarjataj Hildegard a Rudolf Wencelec karusel.Reprodukcije: Alfons Handrik

Spočatk nowembra, a to póndźelu po Worklečanskej kermuši, wottwari tam hermankar Michael Gruhl swój karusel, mějo so po płaćiwych wobzamknjenjach krajneho knježerstwa, po kotrychž bu z tymle dnjom zjawne žiwjenje dale wobmjezowane.

Dźensa 50lětny přewza njeposrědnje po towaršnostnym přewróće před 30 lětami po wšěch Serbach znatu a woblubowanu hermankowu firmu z dźěćacym karuselom a požadanymi płodami ze šokoladowej glazuru „Naschkatze“. W minjenych lětach bě kóžde lěto na něhdźe 30 městnach, na najwšelakorišich swjedźenjach a kermušach, hdźež jenož dźěći njezawjeseli, ale tež jich staršich, dźědow a wowki.

K 75. posmjertninam słownikarja a faraja Jurja Krala

Do lětsa najčasćišo wužiwanych serbskich słowow, kotrež słušachu do toho lědma do wobstatka wšědneje serbšćiny, je nahubnik. Tutón nětko w koronapandemiji často wužiwany substantiw za škit huby a nosa nadeńdźeš hižo we wulkim „Serbsko-němskim słowniku hornjołužiskeje rěče“, kotryž je Maćica Serbska w lětach 1927 do 1931 w Budyskej Donnerhakec ćišćerni zhotowić dała. Zestajer tohole wuznamneho słownika bě farar a słownikar Jurij Kral, kotryž je dźensa před 75 lětami we Worklecach zemrěł.

W serialu pod hesłom „Na serbskich slědach po Praze“ wjedźe Pražan Marek Krawc čitarjow na městnosće w čěskej stolicy, kotrež maja za nas Serbow wulki wuznam. Dźensa: Serbski seminar.

Na Małej stronje strowja nas hižo zdaloka na dróze U Lužického semináře tři nam znate chorhoje – wjetšej Čěskeje a Sakskeje a bohužel wo wjele mjeńša módro-čerwjeno-běła serbska chorhojčka. Stejimy před domom čo. 13, kiž ma za nas Serbow wosebity wuznam. Na skerje njenapadnym baroknym twarjenju wuhladamy při zachodźe tafličku, kotraž nam w serbskej a čěskej rěči zdźěla, zo załožichu tu serbscy studenća 1846 „Serbowku“, prěnje słowjanske towarstwo w Praze, wuznamne za kulturne wuwiće Serbow. Dale čitamy, zo matej tam Společnost přátel Lužice/Towarstwo přećelow Serbow a Hórnikowa knihownja swój domicil.

Serbske kemše jeho wosebje hnuja a jimaja

pjatk, 27. nowembera 2020 spisane wot:

Superintendent Krystof Rummel do zastojnstwa zapokazany

Serbscy ewangelscy wěriwi maja noweho superintendenta. Krystofa Rummela su 31. oktobra we wobłuku swjatočneje Božeje słužby – wotpowědnje wobmjezowanjam koronawirusa dla – w Hodźijskej farskej cyrkwi zapokazali. 47lětny Rummel přewza zastojnstwo dotalneho superintendenta Jana Malinka, kiž bě dźěło 17 lět wukonjał a je so mjeztym na wuměnk podał.

Jedyn z prěnich, kiž móžeše Krystofa Rummela w nowym zastojnstwje witać, bě městopředsyda Serbskeho wosadneho zwjazka Mato Krygaŕ. Wón rjekny: „W mjenje Serbskeho wosadneho zwjazka a Hodźijskeje cyrkwinskeje wosady Was wutrobnje witam. Wjeselimy so jara, zo móžemy dźensa tu w Hodźiju pod wězo wurjadnymi wobstejnosćemi Krystofa Rummela do zastojnstwa serbskeho superintendenta zapokazać. Smy zbožowni, zo njeje nastała dlěša přestawka wakancy dla w tutym za nas jara wažnym zastojnstwje.

„Znowazjednoćenje Němskeje – són a woprawdźitosć“ rěka kapsna kniha z pjera Waltera Leonharda. Rodźeny ­Durinčan je 40 lět we Wětrowskej šamotowni­ dźěłał. Serbske Nowiny wozjewjeja­ jeho trochu wudospołnjene, wot Arnda Zoby a Friedharda Krawca ­z přećelnej­ dowolnosću nakładnistwa DeBehr zeserbšćene dopomnjenki.

1. Na teritoriju pozdźišeje NDR nasta po Druhej swětowej wójnje w aprylu 1946 SED (Zjednoćena socialistiska strona Němskeje) na ćišć Sowjetskeho zwjazka přez nanuzowane zjednoćenje stronow KPD a SPD. W NDR njeběše žanoho samopostajowanja. SPD skomdźi historisku šansu, socialdemokratisce orientowanym sobustawam SED w swojich rjadach perspektiwu skićić. Tysacy pilnych, wobdarjenych a derje wukubłanych nošerjow zamołwitosće buchu diskreditowane. Dźěławych w industriji a ratar­stwje – njerěču tu wo administraciji – su wodźace mocy ze swojim sylnym sobuskutkowanjom wurubili.

Radworske dźěći Katolskeho serbskeho dźěćaceho domu „Alojs Andricki“ mějachu wulke wjeselo, jako swjateho Měrćina na konju wuhladachu. Hačrunjež běše swětło, su swoje latarnje kruće a hordźe w ruce dźerželi. Při cyrkwi pokazachu jim podawiznu wo swjatym Měrćinje, zo bychu jim wuwědomili, kak wažne je druhim w nuzy pomhać. Na to dźěći zhromadnje ze swj. Měrćinom spěwajo w procesionje wokoło cyrkwje ćehnjechu. Z knjezom fararjom podachu so do ćmoweje cyrkwje, zo bychmy so tam pomodlili. Při tym latarnčki rjane swětło wuprudźachu. Na kóncu dźělachu sej całty po přikładźe swjateho Měrćina. Skónčnje ćehnjechu po wsy zaso wróćo do dźěćaceho domu. Tekst a foće: Hańžka Wałdźina

Serbska debata

nowostki LND