Pohladnicy powědaja wo dawnych časach, swědča wo podawkach a ludźoch. Alfons Handrik wotkrywa nam swět, na kotryž smy minjene lěta nimale pozabyli.
Pohladnica wo Bolborcach z lěta 1905 wotbłyšćuje połoženje žiwnosćerjow a chěžkarjow tehdy ryzy serbskeje wsy z něhdźe 300 wobydlerjemi. Wot lěta 2007 słušeja Bolborcy do Budyšina. Motiwy z pohladnicy tam dźensa hišće nańdźemy. Wužiwanje a wobsydstwo pak stej so změniłoj. Tak bě „Serbska korčma“ při hłownej dróze na Słonu Boršć stajnje derje wopytana. Hosćo dachu sej tam dobru jědź słodźeć. Korčmar Traugott Nowotnick wabješe w januaru 1931 z nawěškom na tradicionalne zymske kózłopiwo, zwjazane ze swinjorězanjom a tak z wotpowědnym poskitkom połćika a krupjaneje kołbasy. Hosćenc bu 1. oktobra 1957 zawrjeny. Po tym zaměstnichu w domje předawarnju Konsuma, dźensa je tam bydlenje. Při puću stejacy tykowany dom je hižo dlěši čas na předań.
2019 pobychu
Pěskečenjo zhromadnje
w Bołharskej na dowolu, hdźež přewjedźechu mjez druhim
turu z kwadami.
W hodownym času so
w rumnosćach kluba a wjesneho
towarstwa wjesnjenjo rady zetkawaja, zo bychu sej zhromadnje připili.
Po napinacym dźěle
popřeja sej Pěskečenjo
tež raz we wjetšim kole zasłužene piwko.
W lěću wobarbichu
młodostni sćežor, na kotrymž
sej baćony hnězdo twarja.
Tajke akcije wjesnu
zhromadnosć skrućeja.
Aleksander Wałda
a Toni Nuk njejstaj jenož předsydaj
młodźinskeho kluba Pěskecy. Wonaj tež zhromadnje za Sokoł Ralbicy/Hórki
kopački šnórujetaj.
fota: Aleksander WałdaDźensa předstajimy wam dalši serbski młodźinski klub. Jakub Langa je so z Pěskečanomaj Aleksandrom Wałdu a Tonijom Nukom rozmołwjał.
Kelko čłonow maće, a kak wulki je podźěl holcow?
A. Wałda: Smy něhdźe dwacećo w klubje. Mjez nami je pjeć holcow.
Štó wšo słuša do předsydstwa, a kak husto je woliće?
Sroki a kulturne kubłanje za moju jendźelsku swójbu Moja hóstna swójba, Brazilčan Francisco a přistajena Amy Psaj Coco a Chewie
słušatej runje tak k swójbje. Sławna katedrala w městačku Ely Samozrozumliwje maja w Newmarkeće tež „konjacy klub“. Tež wujěchanje steješe na dnjowym planje.
1Hižo dołho planowach po zakónčenju studija poł lěta po swěće pućować. Nimo zeznaća njeznateje kultury a krajiny kaž tež nowych ludźi mějach pak runje tak dwaj zaměraj – so w jendźelšćinje wukmanić, kaž tež jěchanske kmanosće a wědu wo konjach rozšěrić. Poprawom chcych do Awstralskeje hić, štož pak pandemije dla móžno njebě. Ale namakach nowy cil – Jendźelsku. A tam njejsym poł lěta „jenož“ z lubej hóstnej swójbu žiwa była, ale pozdźišo tež za mjezynarodnje wustupowacy konjacy skakanski team dźěłała a móžach swój přebytk z tripom po južnej Jendźelskej zakónčić.
Lětuše prózdniny za dźěći běchu woprawdźe horce, znajmjeńša za te, kotrež su we Worklečanskim horće „K wódnemu mužej“ přebywali. Tam su mjenujcy cyle wosebitu ideju za prěnje prózdninske tydźenje měli. A kóždy tydźeń steješe pod wosebitym hesłom. Čitajće pak sami, što su dźěći dožiwili.
„Što je so ći w prózdninach w horće najbóle lubiło?“
Zala Ošikec: Za mnje najrjeńšo bě MONOPOLY twarić.
Marek Pěčka: Cyle super běše, zo tak wjele činimy. Najbóle je so mi twar MONOPOLYja lubił.
Emma Rabec: Twarić MONOPOLY bě wulkotne. Mysteriozny pakćik bě za mnje jara napjata wěc.
Mia-Sophie Grutkec: Wulět do Kamjenca běše najrjeńši. Postup na wěžu je so mi jara lubił.
Lucija Hozec: Rjenje běše, jako smy na Kamjenskej wěži wjeršk docpěli a tam pokład namakali.
Eduard Handrik: Mi je so wšitko wokoło detektiwa a twar Worklečanskeho MONOPOLYja lubiło.
„Seife“, kaž wšitcy prózdninske lěhwo we Wodowych Hendrichecach mjenuja, je tež lětsa zaso młodostnych wabiło. Rěčne lěhwo Serbskeho šulskeho towarstwa běše znowa wulki highlight. Dawid Žur (naprawo) chcyše wot třoch młodostnych wobdźělnikow wědźeć, što je so jim najbóle spodobało.