Lěto 2021je hišće młode, a runje tak młoda je nowa wuměłstwowa iniciatiwa, kotraž so pod mjenom „Swobodny społk“ na swójskej domenje https://swobodny-spolk.org w interneće předstaja: „Swobodny społk so za serbske, swobodne, kulturne a wuměłske tworjenje we Łužicy zasadźa.“ Trojorěčnje – hornjo- a delnjoserbsce kaž tež němsce – so iniciatiwa prezentuje, z čornoběłym logom w formje tróšku přesadźeneju połojcow koła. Z toho nastata dynamika dopomina na symbolej yin a yang. Wonej stejitej – tak wuči nas Wikipedija – w chinskej filozofiji za naprěčnej, přiwšěm na so poćahowacej dualnej principaj, kotrež mjez sobu njewojujetej, ale so wudospołnjatej: ćmowe a swětłe, zymne a horce, žónske a muske atd.

Što ma nam potajkim logo Swobodneho społka rjec? Kotrej napřećiwnej mocy so tu dynamisce zjednawatej abo so znowa nastajatej? Někotre mysle k tomu.

Prěni pokiw namakamy pod hesłom „Naša misija“, hdźež rěka: „Swobodny steji za swobodny duch a społk woznamjenja zhromadźenstwo hłójčkow z čerstwej fantaziju“. Potajkim dźe wo to, kolektiw (zhromadnosć) a indiwiduum (swobodu) znowa zapřimnyć.

Lóštna dźiwadźelnicaa kolegina

pjatk, 19. februara 2021 spisane wot:

za Hanku Mikanowej

Dokelž móžachmoj rjenje dwuhłósnje spěwać, přeprošachu moju přećelku Ka­tharinu a mje do Serbskeho pioněrskeho dźiwadła při LND. Tam zeznach – ja wosomlětna – Hanku Mikanowu jako wuměłsku wjednicu a režiserku. W třećej inscenaciji dóstach swoju prěnju wulku rólu, připołdnicu, w hrě „Klinkotata lipka“. Dopomnju so, zo je mi Hanka přede­hrała, kak mam ćahnyć magiske koło wokoło dźěsći, kotrejž běštej so při lipje schowałoj.

Dźiwadłowa skupina běše za mnje kaž swójba, tu čujach so doma a swobodna. A to zwisowaše hłownje z lóštnej probowej atmosferu, kotruž je Hanka wuwiwała. Lubowach jeje dołhe čorne włosy, kak je so šminkowała a drasćiła do bluzow z wulkimi mustrami a do ležernych jeansow (ze zapada). Namakach z Hanku swoju prěnju mentorku a tak so hižo z dwanaće lětami rozsudźich, zo chcu so z dźiwadźelnicu stać.

Lessing – wojowar za humanitu

pjatk, 19. februara 2021 spisane wot:

Basnik, mysler a kritikar před 240 lětami zemrěł

W prěnimaj měsacomaj kóždeho lěta spomina kulturny swět a wosebje Němska na wuznamneho němskeho basnika, zakitowarja humanity a kritikarja Gottholda Ephraima Lessinga, kiž wšak pochadźa z našeje blišeje domizny, z Kamjenca.

Nowy swobodny duch byrgarstwa začuwał

Rodźeny Němc dr. Křesćan Kessner pyta jako so staty Serb w swojej dwurěčnej knize „Swjate su mi twoje hona“ za tym, što je serbskosć. Při tym wěnuje so tohorunja „wulkemu prašenju po wuchodnym a zapadnym myslenju“. Tež hdyž ­etnologa Albrecht Langa měnješe, „my njejsmy wuchodny dźěl zapada, ale najzapadniši wuchoda“ (str. 167), njewostawa Kessner při tajkej analyzy. Jemu radźi so samo synteza wzajomneho wliwa wobeju swětow w domiznje Serbow.

Křesćan Kessner (nar. 1954) powołuje so wosebje na zakładnika analytiskeje psychologije C. G. Junga (1875–1961). Tak, kaž je wón archetypus dale wuwił – potajkim čłowjeski zakładny woznam –, spyta Kessner pola nas Serbow dóńć hač na jadro wosoby. Kaž wón wuwjedźe, móžemy jenož dźěl našeje cyłkownosće zapřijeć. Wosebity dohlad (hlej k tomu Lessingowe spominanje „třećeho wóčka“ str. 178) wěnuje při tym „lěpšej połojcy“. To płaći za žonu kaž za muža, za młodych kaž za starych (str. 178–179).

Z pobožnosću do swěta

pjatk, 19. februara 2021 spisane wot:

Lehmannecy z Delan – mjezynarodna serbska swójba z 18. lětstotka (2. dźěl)

Słužba mjez Serbowkami a Čechowkami

Z rozdźělnymi perspektiwami

pjatk, 19. februara 2021 spisane wot:

Štóž chce so do perspektiwy přichoda zanurić, njech započnje nowu antologiju „Susodźa“ wotzady z powědku Dušana Hajduk-Veljkovića čitać. Titul „Załoženje“ wjedźe čitarja abo čitarku do filozofiskeje rozmołwy wo tym, kak jara wěcy ćežitosće dla na ludźoch lěpja a kak jara su w pucherju zapopadnjeni – měnjene je, zo přeco na předwidźane wašnje reaguješ, zo ničo njewočakowane nječiniš a so na normach wusměrješ. Powědar přerěči susoda na „něšto bombastiske“, mjenujcy na to, so do muzeja zadobyć a tam wšitke eksponaty zničić, zo byštaj tak „prěnju dźěru do pucherja kałnyłoj“. Plan so cyle njeporadźi, wšako jeju skupina „Powšitkowna anarchistiska akcija“ předeńdźe. Kak so z akcije zetkawanski ­centrum „Budyskeho hrodu w distrikće Łužica“ wuwije, nam awtor njepřeradźa – za to pak zhonimy, kak sej přichod Łužicy w lěće 2421 předstaja.

Porjedźenka

pjatk, 19. februara 2021 spisane wot:

W minjenym wudaću „Wuměłstwo a wjace“ (22. januara) je so zmylk stał. Wobraz na prěnjej stronje je twórba Jana Buka. Wo reprodukciju wobraza je so Serbski muzej Budyšin starał.

Cordula Ratajczakowa

Profesor Wink a nuza jednorěčnych

pjatk, 19. februara 2021 spisane wot:

W tutej kolum­nje powěda šěsć redakciji SN znatych mjezynarodnych awtorow, wotměnjacy so pod pseudonymom „prof. Wink“, jónu wob měsac wo swojich­ nazhonjenjach a do­žiwjenjach we wobłuku zetkanja kulturow, identitow, rěčow a narodnych­ mjeńšin.

Njeje tomu tak husto, zo so prof. Wink a jeho akolyća nuzow jednorěčnych ludźi dla starosća – sprawnje prajene, telko z nich docyła njeznaja, znajmjeńša nic tak, zo bychu z nimi rěčeli. Minjeny čas pak je so dobry profesor dopomnił na swoje zašłe triumfy (a druhdy dezastry) nastupajo konfrontaciju z monolingualnym swětom.

Reprodukcija: Serbski muzej Jan Bart

Na Zuborničanskim hrodźišću

pjatk, 22. januara 2021 spisane wot:

n MěrćinNowak-Njechorński

Šěry dźeń pomałku – kaž njewólniwje – so wudrapa z hustych płašćow nocy ­a ćmowoty. Rězny wětr raznje duje a wuje wot dołheho wječora, jako by chcył surowje wuhnać z kraja nalěćo, kiž je so tu tola hakle lědy trochu za­domiło. Strašne šěre mróčna so kopja nad ćěmnej holu, dešć a sněh napřemo šwikatej ...

A ja tola doma njewostanu. Haj, nimale witam tajke wjedro dźensa, přetož k dźensnišemu wulětej njetrjebam słónca ani jasneho njebja. Chcu k połnocy, hdźež na proze našeje serbskeje hole šeri a so šěri wulki kěrchow – ­ně­hduše, nětko zapusćene wuhlowe podkopki jamy „Olby“ pola Zubornički.

(...)

Něhdy to běše ćicha holanska wjeska, kotrejež so hołk a hara swěta njedótka­štej. Doniž potom cuzy pjenježnik ­njewučušli čorne pokłady pod zemju – wuhlo.

(...)

Nětko je znowa ćicho po Zuborničce. Mjelči a drěma wulka briketownja we wsy. Zady wsy šerja te čorno-šěre puste lada, hroža ćmowe pěskowe kopcy. Tak chude su, tak wbohe, zo njemóžeja ­ničo, ani najmjeńše poskićić najdrob­nišej trawičce, zo móhła so žiwić. Tak dyrbja wostać puste.(1930, wurězk)

Serbska debata

nowostki LND