Kóžde lěto 21. awgusta swjeća wsy a gmejny mjez Biskopicami a Zhorjelcom, mjez Běłej Wodu a Žitawskimi horinami „dźeń Hornjeje Łužicy“, tak tež Markersdorf. Byrnjež so w gmejnje blisko Rychbacha z jeje wjesnymi dźělemi a nimale 4 000 wobydlerjemi ničo spektakularneho njestawało, so njedźelny wopyt w susodstwje Limasa na kóždy pad wudani. 60lětny wjesnjanosta Thomas Knack je na swojich ludźi jara hordy. Kaž z Binza nad Baltiskim morjom pochadźacy nan třoch dźěći twjerdźi, drje ma lědma štó z nich serbske korjenje. Zwěsćić pak móžachmy, zo mjenuje serbska Wikipedija nimo Rychbacha tež wjesnej dźělej Markersdorfa Deutsch-Paulsdorf Němske Pawlice a Jauernick-Buschbach Jawernik-Nechow. Tamne Markersdorfej přisłušace wsy wostawaja Friedersdorf, Gersdorf, Holtendorf a Pfaffendorf. Kaž Serbja tež jich susodźa w Hornjej Łužicy hosći radlubje witaja. „Smy w přitomnosći žiwi.
Na našej zemi je tuchwilu 193 statow, kotrež Zjednoćenym narodam (UNO) přisłušeja. Jako stat płaći tež Vatikan, wo dwanaće dalšich diskutuja, hač to woprawdźe su. A je jědnaće dalšich krajow na swěće, kotrež UNO njepřisłušeja.
W 112 krajach swěta staj Měrćin a Erika Wjenkec ze Sernjan hižo byłoj. W někotrych wjackróć, w dalšich jenož jónu. Šěsć do dźesać tydźenjow wob lěto staj wonaj po puću – z lětadłom, z ćahom, z busom, jeepom, łódźu abo, wosebje w krajach Europy, ze swojim bydlenskim mobilom. 24 króć staj po kilometrach ličene zemju hižo wobkružiłoj. Zo móhłoj sej to pjenježnje dowolić, staj w swójskej firmje dźěłałoj, doniž njeběštaj staršej hač sydomdźesat lět. Stajnje staj derje přihotowanaj byłoj. „Sym do kóždeje jězby wjele čitał, zo móhłoj sej wšitko wobhladać, štož je zajimawe. A běch-li zaso na dompuću, čujach so wobohaćeny“, Měrćin Wjenk powěda.
Loni kónc oktobra bě tónle wobraz wo nawodźe Njeswačanskeho domizniskeho muzeja a wjesnym chronisće Arndźe Lehmannu nastał. Widźeć je wón na foće w mnišej kuće, w kotrejž ludźi po Njeswačanskim parku a Starym hrodźe přewodźa. Drasta mnicha bratra Johannesa dopomina na powěsć wo dwanaće mnichach w pincach stareho hrodu, kotřiž tam pječa złotu kuču hrabje wobstražuja. Čłonojo Njeswačanskeho kulturneho a domizniskeho towarstwa su tuž často na wjesnych swjedźenjach, tež na Dnju Saksow, baju wo wsy nad Čornicu předstajili. Arnd Lehmann bě mjez nimi a wužiwa mnišu kutu tuž tež jako drastu přewodźerja po woblubowanym parku, kotryž je 5,5 hektarow wulki. Ludźo z wokoliny so wosebje nětko za čas koronapandemije rady po parku wuchodźuja.
Pod hesłom „100 dobrych přičin“ je Drježdźansko-Mišnjanske biskopstwo loni w nowembru jubilejne lěto składnostnje 100. róčnicy swojeho znowazałoženja zahajiło. Biskop Heinrich Timmerevers swjećeše w Lipšćanskej propstowskej cyrkwi swjedźensku liturgiju, kotruž móžachu wěriwi na internetnej stronje diecezy sobu dožiwić. Wón namołwješe wšitke wosady biskopstwa, jubilejne lěto tohorunja swjatočnje zahajić. Nimo toho je so z pastyrskim listom na wěriwych wobroćił.
Łódź na wichorojtym morju
W serialu „Na serbskich slědach po Praze“ wjedźe Pražan Marek Krawc čitarjow na městnosće w čěskej stolicy, kotrež maja za nas Serbow wulki wuznam. Dźensa: Praske Jězusdźěćatko
1. žnjenca 1961 zběhny policajski zastojnik rano na słužbnym zarjedźe Veřejné Bezpečnosti (bywša čěskosłowakska policija) w Praze słuchatko a zasłyša znjeměrnjeny hłós. W cyrkwi swj. Marije Dobyćerskeje bu kradnjene, a to wšelake liturgiske předmjety, mjez nimi drohotne Praske Jesulatko ze wšěmi debjenkami. Cyle wosebity pad za Majora Jaroslava Zahrádku a wyšeho poručnika Josefa Hyrmana, kotrajž podaštaj so bjez komdźenja na městno njeskutka, zo byštaj jeničkeho swědka Pavela Galla přesłyšowałoj.
Hdźe hnězdźa łastojčki? Štó so we wišninje chowa, a što chowa wjewjerčka? A čeje stopy nańdźeš w sněze? To zhonja dźěći w nowostce „Powědaj mi wo počasach“, kotraž je tele dny w Ludowym nakładnistwje Domowina wušła. Bianka Wjeńcyna je knihu z němčiny přełožiła. W njej dźěći Paula, Jonas, Marie a Noah přeradźeja, što so w nalěću, lěću, nazymje a zymje wšitko stawa, što rosće a što móža wšitko činić. Knižka je kóždemu počasej wotpowědnje pisanje ilustrowana. Dale je z klapkami wuhotowana, za kotrymiž so tajke
a hinaše překwapjenki chowaja, kotrež hodźa so ze słuchopisakom BOOKii wuslědźić. Ludowe nakładnistwo Domowina, Měrka Mětowa