Zahorjene kopyto

Montag, 05. Februar 2024
Artikel bewerten
(0 Stimmen)

Nic jenož na wsach, ale tež w městach maja mnozy doma skót. Něchtóžkuli nimo toho drobny skót plahuje. Wšitcy so wo strowotu swojich lubuškow ­prócuja. K tomu ­přinošować chce naša serija z pokiwami z weterinarneje ­mediciny. (25)

Kóń je jara čućiwe zwěrjo, dźe-li wo jeho kopyta. To je tež něhdźe zrozumliwe, hdyž sebi předstajamy, kelko zwěrjatow móže swoju wahu na wšelake kosće rozdźělić. Wobhladamy-li sebi anatomiju konja, tworja w delnim wotrězku nohi tři za sobu slědowace kosće (Fessel-, Kron-, Hufbein) nošny aparat. Tak wukonja waha konja stajnje wěsty ćišć na kopyto. Ale tež zespody móža kamuški, hozdźe abo žerite (něm.: ätzend) maćizny k škodam kopytow wjesć.

Dźensa pak wobswětlamy zahorjenje kopyta přez procesy w ćěle konja, tak mjenowane „Hufrehe“. Powšitkownje rěčimy při tutej chorosći wo sterilnym zahorjenju kutis kopyta (Huflederhaut), při kotrymž so poprawne kopyto (kapsla) wot kutisy pušći.

Veröffentlicht in Łužica
Bitte anmelden, um einen Kommentar zu posten

Neuheiten LND