Cyril Pjech z Berlina piše:
W póndźelnišim wudaću Serbskich Nowin pisa Michał Šołta, zo njewědźeše, zo je hišće zamóženje stronow a masowych organizacijow něhdyšeje NDR, z kotrehož je so digitalny přewodnik po klóštrje financował, a praša so, kelko jeho hišće je, štó nad nim postaja a hač je móžno, so wo podpěru z njeho požadać.
Michał Šołta z Budyšina: Što je, hdyž wobraz podawk njejasnje wotbłyšćuje?
W SN minjenu srjedu widźach na čole wobraz, na kotrymž prědku młody porik wjesele za někajkim rubom ćaha. Nad hłowomaj porika nadeńdźech swjaty křiž, tak tukach na nabožne zarjadowanje a nic na někajku zabawu. W nadpismje „Digitalnje po klóštrje a krajinje“ zhonich, zo so tu tež wo klóšter jedna a tohodla tón křiž. Tak by tola dyrbjała abtisa tež na wobrazu być. Skónčnje namakach ju srjedźa w pozadku wobraza cyle njenadpadnje, tež za rubom ćahacu. Zo dyrbjach jednu z najwažnišich wosobow tohole jednanja cyle analogisce nimale z lupu pytać, zaleži zawěsće tež na jeje skromnym habitusu.
Pódlanski a tež hłowny efekt tutoho wobraza bě, zo sej nastawk dokładnje přečitach. To dźě je tež nadawk tajkeho wobraza. Nadawk spjelnjeny.
Wulkotne je, zo mamy tajki digitalny přewodnik, kiž multimedialnje tež wo serbskich wosebitosćach informuje. Nadźijam so, kaž so tež Marian Wjeńka w přilopku nadźija, zo w přichodźe něchtó zamołwity přewodnik dale pěstuje a aktualizuje.
Jan Wjenk z Wotrowa piše:
Z radosću čitach w SN, zo je so hižo třeći Wotrowčan na mištra wukubłać dał.
To je knjez Franc Bulank, pjekar.
Dalšej staj knjez Dominik Měrćink, ćěsla, a knjez Feliks Buk, metalotwarc.
To je najskerje jónkrótnosć za tajku poměrnje mału wjes a njewoznamjenja za wjesnjanow jenož přichod, ale je tež swójske wužadanje, nic za industriju, ale wosebje za w Serbach a we Łužicy bydlacych ludźi so zasadźować a jim pomhać, tež we wšědnym dnju.
Hdyž wróćo hladam, nětk jako stary mištr blidarstwa: Tehdom w třoch lětach wukubłanja dyrbjach přeco do Freitala do šule z motorskim jězdźić, na teoriju a tež z praktiskim a ručnym dźěłom a z kónčnym pruwowanjom mějach dopokazać, zo wužadanja zmištruju. To njebě lochko, wšako nam w NDRskim času k wědźenju dawachu, zo nam po móžnosći samostatnosć njedowola, byrnjež nas trjebali.
Lars Gottschling drje wě, zo je wjele profitabelnišich inwesticijow hač załoženje wjesneho nakupowanišća. Najebać to je pjenjezy, kotrež je z imobilijemi a wobnowjomnymi energijemi zasłužił, na dobro swojeje domizny, Njeswačidła, inwestował. Zo su Sakske Nowiny tamnišemu předawanišću „Nahkauf“ wutoru poł strony wěnowali, je dalši wupłód noweho myta Domowiny za hospodarstwo, z kotrymž buštaj njedawno Lars Gottschling a Ronny Škoda wuznamjenjenaj. Škoda, z kotrymž je Gottschling wjele lět spřećeleny, ma jako zamołwity we wotnožkach drobnowikowanja hižo wjele nazhonjenjow. Tohodla bě z Hórkow pochadźacy muž idealny partner za zwoprawdźenje tutoho zmužiteho hospodarskeho projekta, wo kotrymž su tež Serbske Nowiny hižo wospjet rozprawjeli.
Marhata Cyžec-Korjeńkowa ma přispomnjenje k wozjewjenju 5. decembra 2025 w SN pod titulom „ZSW hłownu zhromadźiznu přewjedł“:
„Jubilej“, kompozicija Marhaty Cyžec-Korjeńkoweje, je produkcija k 50ćinam Ralbičanskeje šule na tekst Milenki Koberoweje a Jana Rjedy. Diana Fryčec-Grimmigowa je k hudźbje sekwency ze žiwjenja na šuli a wo projektnym tydźenju filmowała a produkowała.
Hudźbny widejo „Wohnjowa wobora“ je jedyn z cyklusa 24 dźěćacych spěwow na teksty Wernera Mĕškanka. Za to je so spěchowanje zapowědźiło a mjez druhimi wot medijoweje komisije Załožby za serbski lud wotpokazało.
Nawjazujo na diskusiju „Nowa Doba – Čerwjeny blot abo serbski dźenik“ a dopis Cyrila Pjecha w SN 2. decembra wo censurje piše Jan Wjenk z Wotrowa:
Cyril Pjech podawa swoje měnjenje k diskusiji wo censurje:
Srjedu, 26. nowembra, čitachmy w Serbskich Nowinach hłowny nastawk wo temje „Censura a milion hriwnow“. W nim praji so mjez druhim, zo je to poprawom přepozdźe, hakle nětko wo tym rěčeć, dokelž je wjetšina časowych swědkow hižo njekmana so wuprajić.
Ja njejsym jenož časowy swědk, ale takrjec direktnje potrjecheny, dokelž běch redaktor ewangelskeho časopisa Pomhaj Bóh. Běch tehdom farar w Riesy a na zbožo jězdźeše tehdom kóždy dźeń bus z Riesy do Budyšina, dawach manuskripty z nim sobu a Wórša Bryckec, sekretarka šeflektora Pawoła Völkela, je tam wotewza. Wona da je censorej, kotrehož wězo tež mějach a tohodla chcu swoje nazhonjenja z nim tu přinošować:
Skóržba wotpokazana – ničo pak njezhubjene!, piše dr. Peter Kroh z Neubrandenburga, wnučk a biograf Jana Skale:
Tomaš Domaška piše: „Dodźerža wětrniki, štož slubja?“
W rozmołwach a z nowinskich přinoškow zhonich, zo přemysluje gmejna Chrósćicy wo hoberskich (něhdźe 250 metrow wysokich) wětrnikach. Zawěsće z dobrym wotpohladom, energiju z mnohostronskich žórłow čerpać. Nimo toho njeda so prěć, zo tež wuhlady na pjenježne dochody za wětrniki wabja. Ale su tute dochody tež tak wěste, kaž so přilubi? Tute prašenje ma so do móžneho rozsuda gmejnskich radźićelow dokładnje wobswětlić. Wšako rěči tójšto wobstejnosćow přećiwo wětrnikam. K tomu liča: ptače pasmo, wulki měnjacy so sćin, wotnošenje materialijow atd. Tež hdyž něchtóžkuli tute wobstejnosće za sebje jako mjenje złe posudźuje, wone druhich ze zrozumliwych přičin jara poćežuja.
Timo Meškank je nam z Prahi sćěhowacy čitarski dopis sposrědkował:
W najnowšim čisle čěskeho časopisa Respekt je literarny stawiznar Martin C. Putna mjenował rjad Čechow, kiž su so wo to prócowali, křesćanstwo „mjenje klerikalne a knježace, bóle etiske a praktiske“ sčinić. Lisćina mjenow saha wot Jana Husa přez Jana Amosa Komenskeho a Bernarda Bolzana hač ke Karelej Čapekej a Ivanej Martinej Jirousej. Wo skutkowanju jednoho z nich na dobro Serbow doporučuju sej přečitać knihu Wilhelma Zeila „Bolzano und die Sorben“. Swój krótki přinošk w časopisu kónči wědomostnik ze zwěsćenjom: Mjenowani skutkowachu nawopak k tomu, štož da so zjeć pod zapřijećom dukowšćina. Što awtor z tym měni, njech je tu skrótka zjimane.