Běše něhdy holčka, kotraž rady k swojej kmótře chodźeše. Wona bjerješe dźěćo stajnje sobu na hermank. Dźiwaše pak jenož na tunje poskitki a wadźeše so z překupcami wo płaćiznu. Holčka pak wobdźiwaše twory, jasnu škleńcu, kotraž so w swětle wšěch barbow tučele frinkoleše, mjechke wowče kožuchi, wótre nože, krute deski a kuchinsku nadobu. Wšo to poskićachu předawarjo na wulkich blidach a chwalachu swoje twory w najwyšich zynkach.
 
										 
										 
															 
				 
		  	

 
				 
				