„Ta jedna wěc přez wostanje, Dynamo Drježdźany nihdy njezańdźe ...“. Takle drje so lědma hdy spěwa, hačrunjež ma mustwo čorno-žołtych tež w Serbach tójšto přiwisnikow. Hdy pak so poprawom tajke přiwisnistwo wutwori, hdźe ma kolebka zahoritosće swoje městno? Měnju, zo twori so tajki zajim za wěste mustwo abo sportowu družinu hižo w zažnym dźěćatstwje. Wězo je tam wliw wobswěta, staršeju abo dalšich swójbnych rozsudny, haj směrodajny. Tak bě tež w našej swójbje zahe jasne: Naše mustwo je Dynamo Drježdźany. Žane druhe njeměješe tež najmjeńšu šansu někajkeje sympatije, ale wo fanatizmje nochcu tu rěčeć. Što to nětko konkretnje rěkaše, być zahority fan mustwa ze sakskeje stolicy? Dopominam so na wšelake podawki, kotrež su wusko zwjazane z hrami koparjow trenarja Fritzscha. Tak sedźachmy w awli internata w Małym Wjelkowje a mjerzachmy so nad dwójce přěhratym dwubojom Geyera a z toho rezultowacych wrotow za mustwo z Mnichowa.