Strowota njeje samozrozumliwa. Kóždy je wjesoły, hdyž ju ma. Što pak móžeš za swoju strowotu činić? Z tym zaběra so serija Serbskich Nowin, za kotruž wjacori awtorojo pisaja. (7)
Wobdźělnicy kursa steja stabilnje na matach. Pomału a mjechce so hibaja, rukomaj lochce před ćěłom stupać dadźa, ćěło skrótka spinaja a je potom krok po kroku wotpinaja. Druhdy dopominaja pohiby na pomału reju. Z kóždym zwučowanjom pohłubši so dych wobdźělnikow, z kóždym wospjetowanjom so wědomje za swoje ćěło wótřa. Po jedyn a poł hodźije, čuja so bóle wurunani hač na spočatku, ćěło je hibićiwiše a myški mjechše. Dych lochce hač do brjucha ćeče, mysle kaž tež emocije su so změrowali, přijomne začuće so w ćěle wupřestrěwa. Někotři čuja nowe mocy w sebi, druzy rozprawjeja, zo je jich ćěło prawje wotputane za dobry spar.




