Martin Louka a Milan Hrabal pohnuwataj ćichi pjatk ludźi wšelakeho nastajenja, z potajnstwom wěry so rozestajeć
Zyma drje njeje, ale pochmurjene njebjo da ćěło huškać. Sněh pokrywa puć na horu, kotryž wjedźe k Jězusowemu rowej. Njejsym pak w Romje, hdźež je rědki sněh ludźi lětsa překwapił, abo w Jerusalemje, ale w nam njedalokim Jiřetínje pod Jedlovou, w susodnej Čěskej. Tež tam maja křižowy puć, kotryž wjedźe k rowej, kotryž nam Jězusowe ćerpjenje zbliža.
Po puću ze mnu je čěski basnik a přećel Serbow Milan Hrabal. Byrnjež kćeny njebył, zwjazuje jeho a swójbu zwisk z Křižowej horu, kotraž cyły, při stopje hory Jedlova ležacy Jiřetín a jeho domjacy, njedaloki Varnsdorf přesahuje. „Něhdy, jako běchu naju dźěći małe, smy z přećelom a jeho synom kóžde lěto patoržicu na horu pućowali a row Jězusa wopytali. Po tym smy zwěrjatam wobradźili. Dožiwjenja to, kotrež su nam wotwisnosć mjez čłowjekom a přirodu zbližili“, Hrabal powěda, „hižo tehdy je so nam wuwědomiła wosebita atmosfera, kotruž tudyši křižowy puć wuprudźa.“