Mała sroka

Freitag, 22. Februar 2019
Artikel bewerten
(0 Stimmen)
Halo mama, halo papa, tón swět, tón dyrbi krasny być. Halo mama, halo papa, najradšo chcył žno wulki być.

Dopominaće so hišće na zranjenu sroku? Wona je zaso wu­strowjena. Sroka a hawron staj kwasowałoj a cyły wječor rej­wałoj.

W nalěću wšitke ptački-žónki jejka njesu, tež naša sroka. Hawron jej rjekny: „Luba sroka, ja ći hněz­do rje­nje z mjechkim móš­kom wukładu, zo by hišće lěpje před dešćikom a wětřikom škitana była.“ A tak so sta. Sroka sedźeše dźeń wote dnja w krasnym hněžku na jejkach. Hawron je ju z dobrymi kuskami za­pleń­čił, lětajo tam a sem. Za bjesadu z druhimi ptačkami hižo chwile njeměješe. Sroka, jeho žona, bě mjenujcy jara wumyslena.

Wy, lube dźěći, wšak wěsće, zo ptački swoje jejka wopušćić njesmědźa. Doniž so młodźatka z nich njewudypaja, dyrbi stajnje jedyn z ptačkow-staršeju na nich sydać, zo bychu stajnu temperaturu měli. Po něšto času sroka pytny, zo so jejka hibać započachu. Tak za nimi po­hlada. A što bě to? Nadobo słyšeše wona jasne dypanje … a samo spěwanje! Tón spěwčk, lube dźěći, tež wy znajeće:

Veröffentlicht in Předźenak
Bitte anmelden, um einen Kommentar zu posten

Serbska debata

Neuheiten LND