Zastupju do rjadowniskeje stwy w šuli „Ćišinskeho“ w Pančicach-Kukowje. W njej sedźi samalutka holca – šulerka. Kaž kóžda druha ma při sebi šulsku tobołu. Strowju rusce „Zrastwyj“ a wona mi přećelnje runje tak wotmołwi. Zeznajomnimoj so: Sym Milenka. A ja Alina. Krótko po tym přichwata hólčec, Maksim. Durje wotewru so wospjet. Přez nje stupi wučer Aleksander Kozak, za ruku ma wón Artema, kiž wě tójšto powědać. Dźěći sedźa za blidom a hižo póčnu wospjetować, štož běchu dźeń do toho we wučbje DaZ (němčina jako druha rěč) nawuknyli. Ćežko jim njeje barby němsce prawje pomjenować. Pozdźišo zaběraja so z jednotliwymi dźělemi drasty. Jasne, zo wě jědnaćelětna Alina najwjace, wšako by wona w swojej domiznje, w Ukrainje, nětko do 5. lětnika chodźiła, w Pančicach-Kukowje wuknje pak w 4. lětniku. Jeje bratr Maksim je wosom lět a chodźi do 2. lětnika, šěsćlětny Artem do prěnjeho. Jednu hodźinu wob dźeń woni zhromadnje wuknu a to z wulkim wjeselom.
Hižo w februaru běchu někotři Wotrowčenjo wo tym rěčeli, přiwzać ćěkancow z Ukrainy a tak tež do serbskich swójbow. Jedna z nich je Sofija Wjenkowa, z kotrejž je so Milenka Rječcyna rozmołwjała.
Kak je k tomu dóšło, zo sće so rozsudźili ćěkancow z Ukrainy přiwzać?
S. Wjenkowa: Smój z Dominikom Škodu wo tym rěčałoj a poměrnje spěšnje rozsud tworiłoj. Smój wo naju resp. našej ideji we wsy powědałoj a informacije šěriłoj. Tak je zajim za pomoc Ukrainjanam rostł. Spočatk měrca je tójšto ćěkancow z Ukrainy do Wotrowa dóšło, někotři su mjeztym druhdźe ćahnyli abo so wottam zaso do Wotrowa wróćili. Aktualnje mamy we wsy něhdźe 20 ludźi z Ukrainy.
Kotre wuměnjenja skićiće jim jako Wjenkec swójba? A rěča woni wo tym, zo so do domizny nawróća?
wobrazow tekst
wobrazowy tekst
wobrazowy tekst
wobrazowy tekst
Dołhož wě so dopomnić su Aleksandera Kozaka stawizniske temy a rěče zajimowali. Tak wě wón rozłožować historiske pozadki přećiwkow mjez Ruskej a Ukrainu, a to přez wjacore lětstotki. Wón rěči němsce, rusce, ukrainsce, serbisce, esperanto a serbsce. Tež francošćina je jemu bliska, runje tak kaž łaćonšćina a starogrjekšćina. Zajimuja jeho tež norwegšćina, pólšćina a madźaršćina. A na lisćinje rěčow, kotrež by rady nawuknył, steja hebrejšćina, gälšćina a iršćina. Z Ukrainy pochadźacy, ale hižo mnohe lěta w Němskej bydlacy dźensniši wučer skutkuje na Pančičansko-Kukowskej „Šuli Ćišinskeho“. Rady je chcył swój referendariat w Sakskej wukonjeć a potom by najradšo w prowincy dźěłał. Byrnjež był wukubłany wučer za gymnazij, ma wón wjeselo na tym, mjeńšim šulerjam wědu posrědkować. Hižo za čas studija a pozdźišo, jako bě do Haselbachtala, hdźež so doma čuje, přićahnył, je wón wo Serbach zhonił. „Najbóle zajimował sym so za serbsku rěč a sym chcył wědźeć, po kotrym puću móžu ju nawuknyć.“ Před třomi lětami je wón online-kurs za nawuknjenje serbšćiny zmištrował a tež pruwowanje złožił.
Kak wulke běše wjeselo, jako dźěći Ralbičanskeje pěstowarnje zhonichu, zo móža lětsa po dwulětnej přestawce zaso meju
mjetać. Tak sćěhowachu njedawno pjatk popołdnju starši, bratřa a sotry kaž tež dźědojo a wowki přeprošenje na mejemjetanje do Ralbičanskeje pěstowarnje. A dźěći? Cyle napjeći stejachu při durjach a woknach a wjeselachu so nad kóždym znatym wobličom wopytowarjow. Přiwuzni móžachu sej šalku kofeja a tykanc popřeć, kotryž běchu starši luboznje napjekli. Potom započa so program, kotryž wjednica Jadwiga Nukowa zahaji. Po tym běchu dźěći na rjedźe. Kóžda skupina w starobje tři do pjeć lět je spěwy, reju a basnje nazwučowała. Mjeztym předstajištaj kubłarka Liliana Rachelic a kubłar Bosćij Woko skrótka projekt „Naslědneje pěstowarnje“, za kotryž je pěstowarnja tež hižo certifikat dóstała. A skónčnje běše předšulska skupina na rjedźe. Dołho běchu hižo čakali. Z kubłarkomaj ćetu Feli a knjeni Handrikowej měješe 22 dźěći wobšěrny program spřihotowany. Mnohe spěwy a reje dokoławokoło meje pokazachu holcy
W meji je so pola powołanskeho wowčerja Gerata Šmita zaso tójšto jehnjatkow narodźiło. Cyłkownje ma wón něhdźe 480 wowcow. Wězo njejsu
wšitke w jednym stadle, ale do wjacorych rozrjadowane. Potom wón na to dźiwa, zo so zwěrjata derje hromadźe hodźa. Borany na přikład njeměli pola maćernych zwěrjatow
być. Za Gerata Šmita pak woznamjenja to wjele dźěła, wšako dyrbi wón wšitke zwěrjata wšědnje zastarać a je wobkedźbować, tak zo móže spóznać, hač so skoćatam derje dźe. Dale dyrbi wón škitne płoty natwarić. Cyłkownje ma wón jich 105. Hakle do jutrow je wowčer zhromadnje z pilnymi pomocnikami swojim wowcam wołmu třihał, tak zo njeje jim w nalěću a lěću přećopło. Hač do nazymy je wołma potom zaso dosć dołha. Měchi połne wowčeje wołmy Gerat Šmit předa, hdźež wikowarjo je za předźěłanje poskića. Jehnjatko wšak słuša tradicionalnje k jutram a je symbol za Jězusa,
kotryž bu njewinowaty woprowany. Swětła wołma je znamjo
W Radworskim katolskim dźěćacym domje su dźeń dźěsća swjećili. Po zhromadnej snědani čakaše wosebita prěnja překwapjenka. Kubłarjo su lóštne dopołdnjo
přihotowali a samo dźiwadłowu hru „Čerwjenawka“ předstajili. Wězo knježeše mjez přihladowarjemi a dźěćimi dobra nalada a tak wjeselachu so wšitcy nad dalšimi atrakcijemi kaž šminkowanjom abo paslenjom. A naposledk sydaše samo hišće słódny lód. Tekst a foto: Silvia Winarjowa
Znajeće tola wšitcy Łužiske
hory. Jedna z nich je Mnišonc. Naša wulka swójba je na rjanym nalětnim dnju na tutu horu pućowała. W Hornej Hórce běše start. Pućujo přez lěs nam napadny, zo je lěs chory. Skórnik je wulku škodu načinił, tak zo dyrbjachu wobsedźerjo wjele štomow pušćeć. Na wróćopuću smy do wjeski Zahor přišli, hdźež steji pomnik Korle Awgusta Kocora. Tam smy zhromadnje spěw „Što radosć rjeńšu dawa“
zaspěwali. Wjesele dundajo smy so zaso k awtu wróćili. To běše rjany swójbny wulět. Tekst a foto: Mirjam Wenclec
W zašłym wudaću rozprawješe
Annamaria Hadankec
wo dowolu z přećelkomaj na kupje Madeira. Tule sćěhuje druhi a zdobom posledni dźěl.