Po Chorwatskej
dale do Montenegra
Zadar, Split a Makarska –
to běchu prěnje stacije naju lěćneho
dowola. Dožiwjenja w tutych krasnych městach
Chorwatskeje je přećelka Melanie Wowčerjec,
kotruž hižo wot časa pěskoweho kašćika znaju,
w zašłym młodźinskim wudaću wopisała. To pak dawno njeje wšo! Hakle nětko so porjadny drama započa – a tak je sej naju jězba mjeno
„roadtrip“ tež woprawdźe
zasłužiła.
Přebytk w Makarskej njebě předołhi. Po třoch dnjach nastajichmoj so z busom přez Bosnisku-Hercegowinu hač do Dubrovnika. Po puću do hostela srjedź města njemóžachmoj dočakać, to wšo tež wodnjo widźeć. Nazajtra wobhladachmoj sej najprjedy krasne stare město z typiskej měšćanskej murju a twjerdźiznu Lovrijenac. Do toho smój direktnje před njej na přibrjohu snědałoj – lěpši start do dnja njedawa! Dale dźěše na horu Srd. Kaž hižo tójšto razow do toho bě tež tam njewšědny wuhlad. Wječor podachmoj so z přećelemi, kotrychž běchmoj wodnjo zeznałoj, do někotrych barow w starym měsće. Dokelž bě tón dźeń chětro napinacy, wostachmoj slědowacy jenož na přibrjohu.
Braška Kurt je we Worklecach na kwasnu hosćinu njewjesty Pauliny a nawoženje Miloša přeprosył.
Foće: Katja Rauerowa
Frank Schöbel je něhdy spěwał: „Du pěši wot sewjerneho hač južnemu čopej.“ Pěši drje Ronald Burkhardt po puću być njetrjebaše, za to pak je w dwanaće lětach zemju dźesać króć wobkružił a je dohromady nimale 6 000 hodźin w awće sedźał, zo móhł kónc tydźenja swojej dwě wulkej lubosći widźeć: mandźelsku Elku a město Budyšin. Ronald Burkhardt je pola Daimlera w Stuttgarće dźěłał; mjeztym něhdźe lěto je na wuměnku a móže sej nětko ze swojej mandźelskej w staroměšćanskej chěži Budyšina, w lětach 2012 do 2014 restawrowanej, lubić dać.
Mnozy tuchwilu wot doma dźěłaja. Druzy su w karantenje. Zaso dalši, a tych njeje runjewon mało, su chori, kaž to w zymskim času je. Mnozy pak dyrbja schorjenja na koronu dla so lěkować.
Sym jej mjeno dała, po swójskim słodźe. Za wirus, kiž tuchwilu swět přemjetuje sym wjacore mjena słyšała. Za mnje rěka wona Miss C. Tak wěm na distancu z njej wobchadźeć. Minjene měsacy su mój wid na Miss C. změnili. Spočatnje, loni nalěto, jako zhonich wo serbskich promijach, kotřiž běchu so z koronu natykli, mějach to za sebje za chětro zdalene. Wšako jězdźachu woni po swěće, zo bychu swoje słužbne winowatosće spjelnili a so z wjele ludźimi zetkali. Ja pak přebywach doma we Łužicy.
Byrnjež so rady po wšelakich krajach swěta rozhladowała, swoju domiznu ma Silvia Stengel we Łužicy. Serbam znata je swobodnje skutkowaca žurnalistka předewšěm swojich přinoškow w Serbskich Nowinach dla a w němskich medijach. Wona wužiwa składnosć, swoje zaćišće wo serbskich abo ze Serbami zwjazanych temach w našim wozjewjeć. Tež na internetnej stronje lausitzer-leben.de, kotruž je załožiła, hraje žiwjenje dweju narodow we Łužicy wuznamnu rólu. Zajimawe je, zo namakaš tam přinoški ze wšěch kónčin Łužicy, z Hornjeho kraja, ze serbskeje hole, z pomjeznych kónčin k Čěskej a Pólskej kaž tež z Błótow. Za to je sej Budyšanka syć awtorow wutworiła, kotřiž jej přinoški posrědkuja.
Nadźija za čas koronapandemije
W serialu „Na serbskich slědach po Praze“ wjedźe Pražan Marek Krawc čitarjow na městnosće w čěskej stolicy, kotrež maja za nas Serbow wulki wuznam. Dźensa: Serbski seminar (2. dźěl).
Za čas fašizma poćerpje čěska sorabistika hoberske škody, jako běchu bratrow Josefa a Františeka Pátu jeju antifašistiskeho skutkowanja a słowjanskeje zmyslenosće dla zatřělili.
Serbska protyka 2021 wěnuje so serbsko-katolskej wsy Hórkam, wo kotrejž jako titulny wobraz statok z tykowanym domskim wuhladaš. Na zadnjej wobalkowej stronje je foto wo Hórčanskej skale, symbolu něhdyšeho hospodarstwa wsy. Protykar Pětr Šołta zeznajomja čitarja ze sydlišćom, kotrež słuša nětko ke Chróšćanskej gmejnje, ale tež ze swojim wosobinskim poćahom k njemu.
Nimo předsłowa namaka čitar hišće štyrnaće přinoškow wo Hórkach, z kotrymiž awtorojo wjes, jeje wosebitosće a wosobiny dokładnje a derje spisane předstajeja. Kaž wšitke protyki minjenych lět poskića tež klětuša fotowu reportažu ze sydom typiskimi wobrazami-motiwami, kaž mjez druhim wo małej, mjez lětami 1625 do 1681 natwarjenej kapałce, wo konjacym sporće a wo 12. požnjenca 2014 připrawjenym kopolaku za židowku Hanu. Nimo fotoweje reportaže podawa Tomaš Šołta hišće dalše barbojte wobrazy wo Hórkach.