Chceš rady pisać, njewěš pak što a kak započeć. To trjebaš najprjedy dobru ideju: Sydnješ so za blido, wozmješ sej pisak – a hižo prěnje słowo na papjerje steji. Runje tak činja to šulerjo w Chrósćicach. Kóždy štwórtk zetkawaja so woni na cyłodnjowski poskitk. Zašły tydźeń su někotři wo tym pisali, na kotrym instrumenće najradšo hraja. Štó wě, što sej tón tydźeń wumysla? Wostańće wćipni!
Běch w jednej Wojerowskej wosadźe na wopyće. Tam je wučer Alf Mudrich na huslach hrał. Dokelž so mi to tak jara lubješe, sym k njemu šła a jeho narěčała. Potom je mi husle pokazał a rozjasnił. Wot toho časa tež ja na huslach piskam. Felicia Šloserec, 4. lětnik
Ja sym w cyrkwi była, hdźež je moja kuzina na huslach piskała. To je rjenje klinčało. Tohodla tež ja nětko na huslach hraju.
Josefina Špitankec, 2. lětnik
Mi so klawěr lubi, cyle jednorje tak. Najradšo piskam kruch, kiž je poprawom za trompetu pisany. Moja wučerka rěka Paulina.
Konstantin Untch, 3. lětnik
Na gymnazijach ma so w 10. lětniku fachowe dźěło na temu pisać, kotruž sej šulerjo sami wola. Dźěła maja woni w běhu wučby předstajić, zdźěla pozdźišo hišće zakitować, prjedy hač za to znamku dóstanu. Šulerka 11. lětnika, Hana Šmitec, je redakciji MŁODŹINY swoje rozmyslowanja přewostajiła. Snadź sće hižo sami, nic jeničce gymnaziasća, ale tež wyši šulerjo, tajke dźěło napisali? Pósćelće je do redakcije. My je rady wozjewimy. Na te wašnje móža mnozy sobu wuknyć.
Milenka Rječcyna
M y Serbja wšak smy
awtochtona słowjanska mjeńšina a žiwi we Łužicy. Srjedź 19. lětstotka nošachu žony wšelke narodne drasty w Delnjej a Hornjej Łužicy. Dźensa noša pola nas w dohromady štyrjoch drastowych regionach hišće mjenje abo wjace žonow narodnu drastu wšědny dźeń. Žony wokoło Choćebuza noša delnjoserbsku narodnu drastu, Wojerowsku drastu noša wokoło Wojerec a Slepjansku wokoło Slepoho.
Swój „roadtrip“ započach srjedź meje, po tym zo běch so z kolegami, dźěłodawarjemi a konjemi rozžohnowała. Podach so wot wuchoda na zapad – a to po južnym přibrjohu. Prěni stop bě Canterbury – rjane, stare město z mnohimi historiskimi twarami kaž měšćanskej murju a wěžu, cyrkwjemi, małymi haskami z typiskimi korčmami a wobchodźikami kaž tež ze swětosławnej katedralu. Wosebje parki wuprudźeja měrnu atmosferu a skića rjany napohlad. Wot Canterburyja dźěše dale do Dovera, hdźež mějach swój prěni nóclěh. Dover je dźensa znate za mórske łódźe do a z Francoskeje. Z historiskeho wida pak je sławne město předewšěm hrodu „Dover castle“ dla, najwjetšeje twjerdźizny kraja, kotraž so na skale nad městom wupřestrěwa. Tónle hród je Jendźelskej wot 12. hač do 20. lětstotka słužił a je dźensa jara derje zdźeržany muzej, powědacy wo swojich stawiznach. Wot Dovera dojědźech sej po tym do jara małkeho městačka Rye. Wosebitosć tam su stare twary, njeličomne wuske hasy z priwatnymi hosćencami a wobchodami.
Pawkojo
w Francoskej po puću
Něhdźe 20 młodostnych wobdźěli so hromadźe z fararjom Gabrišom Nawku a Luciju Škodźinej wot 15. do 17. oktobra na kubłanskich dnjach serbskeje dekanatneje młodźiny w Schmiedebergskim Winfriedowym domje. Tam so młodostni na wšelake wašnje z temu „Poćahi“ rozestajachu, pućowachu, běchu kreatiwni při tak mjenowanym „BibleArt“, zeznachu rjany ponowjeny Winfriedowy dom a wězo zhromadnje spěwachu, hrajachu a so modlachu – Boža mša w kapałce tež njepobrachowaše. Běše to za wšěch přitomnych wulkotny kónc tydźenja. Za klětu su slědowace zarjadowanja w Schmiedebergu planowane: Wot 7. do 9. januara 2022 kubłanske dny młodych dorosćenych (p18) a wot 23. do 25. septembra 2022 kubłanske dny serbskeje dekanatneje młodźiny (p14).
Tekst a foće: Lucija Škodźina
Na poslednim šulskim dnju do nazymskich prózdnin woswjećichu dwanatki Serbskeho gymnazija tradicionalnu kermušku. Lětsa pak postajenjow korony dla na šulskim dworje. Wotpowědujo temje „freaky friday“ wjerćeše so program dokoławokoło halloweena. Dwanatki duelěrowachu so z dźewjatkami z rapom a rejowanskim battlom, z quizom a dalšimi małymi wubědźowanjemi sportoweho razu. Tekst a foće: Lawrencija Hawšec
N a rjadownisku
jězbu do Choćebuza podachmy so my, 9. lětnik Ralbičanskeje wyšeje šule, 20. septembra. Tři dny přebywachmy 18 šulerjow a šulerkow w tamnišej młodowni. Ćah wotjědźe póndźelu rano na Wojerowskim dwórnišću do Rólanow (Ruhland), hdźež přelězechmy a dale do Choćebuza jědźechmy. W Choćebuzu podachmy so do młodownje. Rjadowniski wučer Jan Rjeda staraše so wo kolesa, kiž smy sej potom wupožčili a z kotrymiž běchmy wjele po puću, dohromady něhdźe 90 kilometrow.
Póndźelu dźěše přez Wjerbno do Bórkowow. Po zhromadnym wobjedźe při denerowej budce podachmy so k přistawej na čołmikowanje. Z toho běchu wšitcy wučerpani, ale dyrbjachmy zaso z kolesom wróćo do Choćebuza. Po tym dundachmy po měsće a hrajachmy w młodowni hry a blidotenis po chinskim wašnju. Wječor padnychu wšitcy mučni a sprócni do łoža.
Je hižo zaso nazyma a wšitke płody su zrałe. Dźěći pěstowarnje „Jan Radyserb-Wjela“ w Budyšinje su so za tute wulkotne płody, kotrež rostu pola nas na zahrodźe abo na polach, dźakowali. Kóžde dźěćo je korbik ze sadom abo zeleninu napjelnjeny na našu domchowanku sobu přinjesło. Dźěći ze skupiny „Wódny muž“ su so do kruha zesydali. Potom pokazowaše kóždy, što je měł do swojeho korbika składźene. Čerstwy sad a zeleninu połožichu na to kaž mały mandala do kruha. Spěwachmy a rejowachmy hišće po spěwomaj „W jabłukowym małym“ a „Dźak ći Božo za tute dary“. Na kóncu dachmy sej słódne jabłuka zesłodźeć.
Leńka Ješkec