Po tym zo bě Serbska protyka 2016 w Drježdźanach po puću, bu za aktualne wudaće dalša metropola zwonka Łužicy wuzwolena, a to stowěžata Praha. Kaž redaktor Pětr Šołta w předsłowje prawje zwěsća, bě Praha Serbam hižo lětstotki dołho město sonow a wočakowanjow. Tuž so tam ze serbskimi temami jenož tak mjerwi. Wo tym móža so čitarjo za někotre dny sami přeswědčić, hdyž nowa protyka wuńdźe. W njej zhonimy na přikład wot Edmunda Pjecha, kajki wliw je čěske kralestwo na Hornju Łužicu w srjedźowěku a zažnym nowowěku měło. Jana Tischerová wěnuje so skutkowanju rězbarja Maćija Wjacława Jakule. Franc Šěn pak rysuje situaciju Serbskeho seminara před sto lětami a jeho zawrěće po znowazałoženju Drježdźansko-Mišnjanskeho biskopstwa. Petr Kaleta rozprawja w swojim přinošku wo spočatkach serbskeho towarstwa „Adolf Černý“ a Timo Meškank zhladuje na Prahu jako městno eksila za Serbow do Druheje swětoweje wójny. Su to podawki, kotrež šěršemu čitarstwu cyle wěsće znate njejsu.