Před dobrymaj lětomaj je domjacy lěkar swoju praksu w Chrósćicach zawrěł. W druhich kónčinach Łužicy je situacija podobna. Mnohim ludźom je to zarězk, kotryž so dołho dale wuskutkuje. Štóž fachoweho lěkarja trjeba, jědźe dawno hižo do Kamjenca, Wojerec abo Budyšina. Za někotrežkuli lěkowanje jědu pacienća samo hač do Drježdźan abo Zhorjelca. Dźěławi dyrbja za to dźeń dowola wzać. Za staršich ludźi, kiž sami awto nimaja, je kóždy lěkarski termin logistiske wužadanje. Štóž je na bus abo ćah pokazany, je často wjacore hodźiny po puću – za termin, kotryž traje snano jenož 15 mjeńšin. Tu njeńdźe jenož wo medicinske zastaranje. Dźe wo prašenje, kak žiwjenjahódny ma wjesny rum w přichodźe być. Politika rěči wo runohódnych žiwjenskich poměrach. Tola štóž je na wsy we Łužicy žiwy, dožiwja husto to nawopačne. Mjeztym zo je w městach wuběr lěkarskich praksow dosć wulki, je kóžda wjesna praksa, kotraž so zawrěje, dalša dźěra w syći medicinskeho zastaranja ludźi.





