Wšojedne, z kotreho kraja dźěći su, wone móža jedne wot tamneho wuknyć
Njewšědne šulske koncepty staršich často wabja, swoje dźěćo na šuli w swobodnym nošerstwje přizjewić. Tajki koncept je tež Drježdźanjanku Zuzi Budarjec přeswědčił. Jeje dźowka chodźi jako maćernorěčna Serbowka do 1. lětnika Mjezykulturneje waldorfskeje šule w sakskej stolicy.
Šula hakle lěto stara
„Na loni wutworjenym nowym kubłanišću maja dotal jedyn lětnik – prěni“, wuswětla wučerka za wosebitu pedagogiku, skutkowaca na dalšej Drježdźanskej šuli w swobodnym nošerstwje. „Lětsa a přichodne lěta ma wobstajnje nowy prěni lětnik k tomu přińć, tak zo změja za tři lěta šulu ze štyrjomi lětnikami.“ Nimo dźowki Zuzi Budarjec wuknu tam dalšej serbskaj šulerjej kaž tež dźěćo z měšanorěčneho staršiskeho domu, w kotrehož přiwuznistwje su wjacori Serbja. Tež tamnej swojej dźěsći chce Zuzi Budarjec tam pozdźišo pósłać. Nošer kubłanišća, Interkulturna waldorfska šula Drježdźany z.t., chce, zo móža tam pozdźišo dźěći a młodostni wot 1. hač do 12. lětnika wuknyć.