Hakle před měsacom je Serbski ludowy ansambl wšitke ptačokwasne předstajenja wotprajił. Nětko je so ansambl krótkodobnje rozsudźił, program „Njewěsta njewjesta“ tónle kónc tydźenja w Chróšćanskej wjacezaměrowej hali „Jednota“ trójce předstajić.
Budyšin (SN/CoR). „Jako smy ptači kwas srjedź decembra wotprajili, běše incidenca tu w Sakskej wyša hač 1 000. Zo so połoženje polěpši, njebě wotwidźeć, a smy so tuž rozsudźili tež lětuši ptači kwas wotprajić. Hrajemy dźě na žurlach serbskich wsow, a organizatoriske dźěło je wo wjele wjetše hač w swójskim domje w Budyšinje. Dokelž žada sej to wjele časa, smy so hižo tak zahe rozsudźili“, wujasnja medijowy rěčnik SLA Stefan Cuška. „Nětko pak nas zwjesela, zo je nam dowolene zaso před publikumom hrać, a tohodla ptačokwasny program krótkodobnje na jewišćo přinjesemy. Produkcija wšak bě hižo nazwučowana, a tak njeje ćežko ju wuměłsce realizować.“
16. wulkeho róžka 1902 narodźi so w Chelnje pozdźiši prěni powołanski serbski dźiwadźelnik, režiser a prěni intendant Serbskeho ludoweho dźiwadła Jan Krawc. Wuchodźiwši Radworsku wjesnu šulu, hdźež běštaj Jan Andricki a Michał Nawka jeho wučerjej, bě wón chowanc katolskeje měšćanskeje šule w Budyšinje a měješe so po přeću nana z fararjom abo wučerjom stać. Krawc pak rozsudźi so za wuměłstwowe powołanje dźiwadźelnika. Jako šuler bě hižo na schadźowance 1919 w kruchu Józefa Nowaka „Swobody njewjesta“ sobu hrał. Krawc spřećeli so z komponistom a wučerjom Bjarnatom Krawcom w Drježdźanach a z jeho swójbnymi. Bjarnat Krawc runaše jemu puć do wuměłskeho skutkowanja. W Zhorjelskim dźiwadle je Jan Krawc nazymu 1928 prěnju rólu přewzał. W běhu lěta wukubła so na dźiwadźelnika a hraješe na mnohich jewišćach dźiwadłow w Šleskej, w Konstanzu nad Bodamskim jězorom a mjez druhim tež w Oldenburgu. Nazymu 1944 dyrbješe do wójska a je so 1945 ze sowjetskeje jatby domoj do Łužicy nawróćił.
Slědźenje za proweniencu, to rěka prašenje za pochadom objektow w muzejach, je tež tema w Sakskej. Z direktorku etnologiskich muzejow w Lipsku, Drježdźanach a Ochranowje Léontine Meijer-van Mensch je so kulturnopolitiska rěčnica sakskeje frakcije Zelenych dr. Claudia Maicher na njedawnym zjawnym digitalnym zarjadowanju rozmołwjała.
Grodk (JoS/SN). Wot 1. decembra 2021 nawjeduje Annemarie Ziegler Delnjołužiski holanski muzej w Grodku. Wona naslěduje Eckberta Kwasta, kiž je tam do toho nimale dwaj lětdźesatkaj w tym zastojnstwje skutkował.
29lětna je na Wojerowskim Lessingowym gymnaziju maturowała a po dobrowólnym socialnym lěće w Choćebuzu germanistiku a stawizny w Greifswaldźe studowała. Dźěłała je wona na to w kulturnohistoriskim muzeju w Stralsundźe a jako projektowa wobdźěłarka w Šotiskej. Nawróćiwši so domoj do Derbna (Döbern) skutkowaše jako wučerka na zakładnej šuli. Jako pak wokrjes Sprjewja-Nysa městno nawodnicy muzeja wupisa, so Annemarie Ziegler za nje požada a ma tam nětko načolne městno.
Magacin SPIEGEL zhladuje na 75. róčnicu wobstaća. Mało znate wšak dźensa je, zo bě w prěnim wudaću 4. januara 1947 Łužica naspomnjena. Pod nadpismom „Žiwjenski rum – čerwjeny lakěrowany“ zaběra so přinošk z perspektiwu regiona podłu dźensnišeje němsko-pólskeje mjezy. Tak tam pisaja, zo dyrbi Němska spokojom być, hdyž so Polacy z mjezu Wódra-Nysa spokojeja. Měšćanski radźićel SED Schmidt, nawoda zarjada za ludowe kubłanje w Halle, tehdy naspomni, zo „mějachu słowjanske ludy něhdy swoje sydlišća podłu Solawy, zwotkelž běchu je němske kmjeny wutłóčili.“ Magacin měješe za wažne zapřijeć „zapadnu agenturu“ we Wrócławju, kotraž měješe za to, zo „so historiske a moraliske prawa pólskeho naroda při liniji Wódra-Nysa njekónča“. W zhromadnosći ze „słowjanskim komitejom“ prócowaše so agentura, swět wo tym přeswědčić, zo dyrbja wuchodnu mjezu Němskeje znajmjeńša hač k Łobju wróćo połožić a zo korjenja „historiske prawa“ za to w lěće 1000.
Drježdźany (SN). Z nowym poskitkom započa so w lěće 2022 kampanja „So geht sächsisch“. W kooperaciji z medijowej skupinu DDV Lokal su sakskich wikowarjow, posłužbowarjow a regionalne manufaktury hromadu wjedli. Pod internetnej adresu www.so-geht-saechsisch.shop móža zajimcy z wjace hač 2 400 sakskich wudźěłkow wuzwolić a je kupić. Mjez nimi su „mnohe ekskluziwne a inowatiwne produkty a limitěrowane edicije“, zdźěli sakska statna kenclija.
Tež z Łužicy su we wirtuelnym wobchodźe produkty na předań, na přikład marmelada z 1. Budyskeje marmeladoweje manufaktury, žonop z Budyskeho Hamornika a pjelnjaki z Kumwałdskeje firmy Diplomat. Mjez pokiwami za zabawu namakaš tohorunja knihu fotografa Jürgena Maćija „Tief im Osten – Die Lausitz im Wandel 1976–2020“.
„Bě nam wažne wutworić platformu, kotraž mnohotnosć Sakskeje wotbłyšćuje a při tym wulku paletu produktow a poskitkow pod kwalitatiwnym znamješkom ‚Made in Saxony‘ zjednoća“, wuzběhny rěčnik sakskeho knježerstwa Ralph Schreiber.