Bjez toho zo je nam to wědome přewodźeja serbsko-čěske poćahi hižo přez lětstotki dopomnjenki na bytostnej podawkaj.
Prěnja stawizniska dopomnjenka: Pjatk 24. jutrownika před dokładnje 390 lětami bu Łužica doskónčnje z čěskeho kralestwa Sakskej přepodata. Za južneho susoda bě to móžnosć, sewjernemu susodej swój wysoki dołh – 72 tonow złota – z třicećilětneje wójny wotpłaćić. A to bě tež jedyn z wuslědkow wójny wo čěske kralestwo, kotraž bě so w lěće 1620 započała. Sakski kurwjerch Johann Georg I. widźeše tehdom składnosć, sej zajimawy hospodarski region a wikowanske křižowanišćo mjez wuchodom a zapadom přiswojić. Zdobom je sakskich lutheranow před rakuskim katolicizmom škitać chcył. Za Serbow bě to komplikowaniši wokomik: Słowjanscy wobydlerjo Łužicy (kotrychž njeje so nichtó prašał, kotremu statej chcedźa přisłušeć) su po třista lět trajacej němskej kolonizaciji definitiwnje z Němcami přehrali a běchu w swojej domiznje dale z mjeńšinu. W lěće 1636 su so Serbja a Češa potajkim jako sobustaćenjo rozžohnowali a dyrbjachu poćahi mjez sobu hinak organizować.





