Znatym w Berlinje je dźensa 38lětny rodźeny Chróšćan hdys a hdys swoje w němskej a serbskej rěči spisane basnje hižo přednjesł. Šćěpan Ričel je so do basniskeho tworjenja zalubował. Hižo wot lěta 2005 so wón w basnjenju wupruwuje. „A někotryžkuli je mi radźił, na tym polu dale činić“, powěda bachelor za stawizny a zahrodnisku wědomosć.
Dopominam so, kak su před nimale dźesać lětami w sakskej stolicy Drježdźanach wotkryli pomnik na česć sławneho ruskeho spisowaćela Fjodora Dostojewskeho (1821–1881), a to w přitomnosći ruskeho prezidenta Wladimira Putina, zwjazkoweje kanclerki Angele Merkel a sakskeho premiera Georga Milbradta. Tehdy knježeše euforija wzajomnosće mjez Ruskej a Němskej. Ta je so minjeny lětdźesatk tež w Sakskej a jeje stolicy chětro do distancow a napjatosćow, podtykowanjow a rozkorow přewróćiła, na čimž je předewšěm „wulka politika“ wina, nic jenož „wulka politika“ Němskeje.
Přiwšěm wobchowachu sej mnozy a mnohe institucije w Sakskej a Drježdźanach swoju přichilnosć, swój respekt napřećo Rusam, kotřiž běchu – runja druhim ludźom njeněmskeho pochada a rěče – saksku stolicu ze swojej přitomnosću a swojim skutkowanjom w zašłosći wobohaćili, wotwěrajo ju wuchodnym a słowjanskim kóncam dalokeho a bliskeho swěta. Runje Drježdźanske hudźbne a činohrajne dźiwadła maja na tym swoje zasłužby, kotrež sahaja tohorunja a předewšěm do doby NDR.
Drohotnu a jónkrótnu rěčespytnu a ludowědnu ediciju w slepjanšćinje z němskim přełožkom je Domowinska župa „Jakub Lorenc-Zalěski“ ze sydłom w Slepom loni nazymu wudała. „Płachta pełna hulicowańkow – Slěpjańska serbšćina w słowje a pismje“ rěka wuběrnje wuhotowana kniha ze 104 stronami, 25 pisanymi a čornoběłymi fotami a w dwěmaj awdijowymaj cejdejkomaj. Najwjetšu zasłužbu na nastaću nowostki z awtentiskim ertnym a pisanym materialom w dźensa jenož hišće mało rěčanej slepjanšćinje ma z Budyšina pochadźaca slawistka Juliana Kaulfürstowa. Wona je wot lěta 2010 do 2015 we wšěch sydom dwurěčnych wsach Slepjanskeje wosady wo tamnišej swojoraznej narěči slědźiła, so z 22 staršimi Serbowkami a z dźewjeć mužemi, kiž slepjanšćinu z dźěćatstwa znaja a ju hišće dźensa rěča, rozmołwjała. Jich wotmołwy a powědanja je w originalnej rěči natočiła a tak zachowała. Wšako ju jenož hišće mało ludźi nałožuje. Najstarša powědarka na cejdejkomaj je Hana Šprjejcowa (lětnik 1919) z Miłoraza, najmłódši je 1942 rodźeny Dieter Redo z Trjebinka. Rownjanka Ema Krawcowa (lětnik 1925) je lěta 2014 zemrěła.
Nowostka Petera Kroha z bohatym faktowym materialom
Nimale 500 stron wopřijaca němskorěčna kniha jako „serbske nastorki k politiskej kulturje w Němskej a Europje“ je wušła pod titlom „Mjeńšinowe prawo je čłowjeske prawo“. Awtor dr. Peter Kroh je wnuk wuznamneho serbskeho publicista a europskeho zastupjerja mjeńšinoweho prawa Jana Skale. Kniha je dawno trěbne wudospołnjenje literatury wo mjeńšinowym prawje ze serbskeho pjera. A bjez toho zo přiwótřa awtor swoje pjero na polemiku, je pak to tež kulturnje přednjesena polemika přećiwo mnohim, štož so na tutu temu w Serbach a Europje hišće šěri.
Słónco swěći do škleńčaneho předtwara. Z njeho hladaš na idyliski dwór a z drjewa twarjeny priwatny literarny muzej. W nim su rjadownje a dalši stajnje rady witani hosćo. „Tule najradšo z mandźelskim Benom sedźu a dźěłam“, powěda 66lětna Ludmila Budarjowa w swojim Hornjohajnkowskim domje. Koriguje runje nastawacu brošurku, kotraž ma jutře, 23. januara, na swjedźenskim zarjadowanju k 25lětnemu wobstaću Serbskeho šulskeho towarstwa ćišćana w Haslowskim hosćencu předležeć. W njej předsydka SŠT dźěło towarstwa analyzuje. Nimo teksta jewja so w dokumenće wšelake fakty a fota wo 25lětnym wuwiću pěstowarnjow w nošerstwje SŠT a wo šulstwje. Akribisce Ludmila Budarjowa na wšitko hlada, tež na dobru serbšćinu. „To nawuknych wot swojeho nana a wučerja Cyrila Nawki kaž tež wot dźěda Michała Nawki. Wonaj staj jara na rěčny niwow dźiwałoj.“
Staroznatemu tekstej kěrluša „Słyš, duša, powěsć njebjesku“, wot Michała Nawki znowa zeserbšćenemu a wot Michała Wałdy 1787 w Jězusowej winicy z nošnej melodiju podatemu, bě kantor Budyskeje Michałskeje cyrkwje a pozdźišo w Kamjencu skutkowacy Christfried Baumann, kiž je před 15 lětami zemrěł, naročnu sadźbu přidał. Chróšćanski cyrkwinski chór zaspěwa kompoziciju 3. januara na spočatku swojeho hodowneho koncerta, kotrehož tradiciju běše Handrij Wjenk zawjedł. 40 čłonow wopřijacy cyrkwinski spěwny cyłk ju ze swojej nětčišej dirigentku Bernadett Hencynej dale pěstuje. Wosadni a jich hosćo sej tajke sakralne koncerty chóra jara waža, wědźo, zo jim stajnje tež něšto noweho, znowa duchownje wozbožliweho a pozběhowaceho poskića. Tole zwurazni tež Měrćin Deleńk, kiž je lětsa prěni raz jako Chróšćanski farar tónle poprawny wjeršk poskitkow sakralneje hudźby w swojej nowej wosadźe dožiwił.
Loni wot oktobra do nowembra wotmě so w Delnjej Łužicy 42. Choćebuska hudźbna nazyma. Alfons Wićaz je so z intendantom Choćebuskeje hudźbneje nazymy, komponistom Berndom Weinreichom, rozmołwjał.
Kak hódnoćiće 42. Choćebusku hudźbnu nazymu?
B. Weinreich: Směmy jara spokojom być. Program na wosom koncertach wopřiješe jědnaće nowych twórbow, a dožiwili smy jara dobru rezonancu. Na tymle hudźbnym swjedźenju steja stajnje regionalni komponisća ze swojim tworjenjom w srjedźišću.
Što je wosebitosć tohole festiwala?
B. Weinreich: Po mojim wědźenju njeje druheho festiwala, na kotrymž maja serbscy a němscy hudźbutwórcy w jenakej měrje swój podij. Tak budźimy wězo tež zajim łužiskich lubowarjow hudźby, kotřiž chcedźa zhonić, što je na tym polu noweho nastało. Wutworiło je so w lětach krute koło přisłucharjow, kotřiž drje tudyše hudźbne žiwjenje znaja, chcedźa pak zdobom tworjenje regionalnych komponistow sćěhować.
Poslednja wustajeńca do přetwara Choćebuskeho Serbskeho muzeja
Hornjołužiska domjaca protyka je jara woblubowana a rady čitana, a to nětko hižo 25 lět. „Wosebitosć našeho knižneho kalendra drje je, zo njeje we wšěch lětach zajim čitarjow woteběrał.“ Takle piše nakładnik dr. Frank Stübner w předsłowje lětušeho jubilejneho wudaća. Prěni raz je němskorěčna Hornjołužiska domjaca protyka za lěto 1992 w nakładźe 8 000 eksemplarow hišće w LND wušła. Jeho tehdyši jednaćel so strachowaše, zo telko eksemplarow njewotbudźe a nochcyše tuž přihotowanu nowostku ćišćeć dać. Jeje lektor dr. Stübner pak skedźbni na skazane nawěški za dohromady 43 000 hriwnow. Pjenjezy bychu z přiražku zaso skazarjam anonsow wróćić dyrbili, njeby-li protyka wušła. Tomule argumentej je so nakładnik skónčnje kłonił. 1. apryla 1992 załoži dr. Stübner swójske nakładnistwo Lusatia. By-li wón tónle zajimawy spočatk wudawanja domjaceje protyki w lětušim kalendru wopisał, by jón hišće bóle wobohaćił.