Zo bych swoju serbšćinu dale polěpšał, spytam prawidłownje serbske knihi čitać – wšojedne, kotre, hłownje zo serbske. W bibliotece je mi njedawno kniha reportažow Měrćina Nowaka-Njechorńskeho do rukow padnyła. Pismawučeni Serbja tute reportaže najskerje derje znaja – młody Nowak-Njechorński wopisuje w nich swoje dowójnske dundanja po serbskim kraju: wot swojeje domizny wokoło Budyšina, přez kermušu w katolskich Serbach, hač do hole horje do Błótow. Reportaže su wjaceworštowe – domiznowědne teksty maja čitarjam rjanosće serbskeho kraja, jeho wosebitosće a pokłady pokazać. Zahority wótčinc přiwšěm alarm trubi – němska rěč, kotraž bu w předstawje Njechorńskeho wot modernity nošena, so do ryzy serbskich wjeskow zadobywa! Rěč, nałožki, drasta, wěra – wšo so dźeń a bóle zhubja... Jako wukubłany wučer njemóžu wěsty didaktiski aspekt reportažow přewidźeć – někotre pasaže skutkuja jako bychu z wučbnicy biologije wutřihane byli...
We Wjelinje (Wehlen) w Sakskej Šwicy chcedźa areal rozpadaneho hrodu na turistisku drohoćinku w dolinje Łobja wuwić. Za to angažuje so zajimowe zhromadźenstwo Přećeljo hrodu.
Hród Welyn, 25 metrow wysoko nad Łobjom w Sakskej Šwicy, je třeći najstarši hród w Sakskej. Tam, hdźež běchu jónu ryćerjo žiwi, prócuje so mjeztym zajimowe zhromadźenstwo Přećeljo hrodu Wjelin hižo někotre lěta wo areal. To njeje towarstwo, ale cyłk městačka, kotrež je mějićel areala. Woni su w lěće 2017 započinali na platowje hrodoweje rozwaliny wobrost wotstronić. W sta dźěłowych zasadźenjach, loni bě jich 55, su zajimowani wobydlerjo kedźbyhódne zdokonjeli.
Z hrodowym swjedźenjom zhladowaše město Wjelin 2019 na 750lětny jubilej hrodu. Po tym zahajichu tam wobšěrne twarske dźěła. Čłonojo zajimoweho zhromadźenstwa su zbytk wěže wurywali. Do wěže zatwarichu tonowy wjelb. Runje tak su hrodowu pincu zaso spřistupnili. W tutej su samo stary pomnik zaso namakali, kotryž na platow pozběhnychu.
Je rano zahe, wokoło pjećich, jako mje honač wubudźi. Mje huška, poprawom sej myslach, zo je lěćo. Při woknje stejo wuhladam krasne módre hory ladinskich Dolomitow. Mła so pomału pozběhuje, wotkryje hłuboki doł. Łuki, na nich kruwy, deleka na dnje doła małe wjeski, trochu zdalene městačko. Paradiz. Je tak ćicho, zo słyšu muža w susodnej chěži smorčeć. Jeho honač wubudźił njeje. Pomału so słónčko přez kurjawu přetłóči. Na wjerškach horow błyskotaja prěnje pruhi złoteje swěcy. Swoje wokno mam w małej wjesce Brach. Nic wjace hač tři abo štyri statoki, studnja a drjewjany křiž při puću. Nimale kaž doma.
Pětr Wencl je jako busowy šofer serbske mustwo na Europeadźe wozył. Tomu bě hižo druhi raz tak.
Poprawom je Pětr Wencl wukubłany blidar. Cyłkownje 25 lět je wón powołanje wukonjał a we wšelakich rjemjeslniskich předewzaćach dźěłał. „Dźensa pak je wjele móžnosćow druhe powołanja wukonjeć a tuž sym móžnosće wužił“, 50lětny zwurazni. W lěće 2019 je w Radworskim Šmitec wozydłownistwje dźěłać započał a wuspěšnje jězbnu dowolnosć za busoweho šofera złožił. Z toho časa je předewšěm na linijach w Budyskim wokrjesu zasadźeny. Hdys a hdys pak přewza tež dlěše jězby. Měrkowčan w swojim wólnym času rady kolesuje a tuž njezadźiwa, zo mjez druhim jězby kolesowarjow Šmitec wozydłownistwa přewodźa. Tohorunja znaje wjele serbskich sobujěducych Pětra Wencla z wšelakich jězbow. Tak wozy na přikład hižo serbskich wěriwych do Oberammergauwa.
Europeada 2024 je zakónčena. Zhladujemy na tydźeń połny sportowych a kulturelnych impresijow w namjeznej kónčinje mjez Danskej a Němskej. Euforija, ta serbska, běše tež lětsa zaso wulka, haj, pola přitomnych multiplikowała, štož njebě jenož na městnje w Flensburgu, ale tež druhdźe pytnyć.
Europeada 2024 w Schleswigsko-Holsteinskej a Danskej je so wšěm, kotřiž su so na njej wobdźělili, hłuboko do pomjatka zašćěpiła – hrajerjam, trenarjam kaž tež wopytowarjam. Turněr 24 muskich a dźewjeć žónskich mustwow europskich narodnych mjeńšin, bě zamołwitym wulke wužadanje a wšitkim wobdźělenym wulke dožiwjenje.
Napisaj hišće jónu něšto wo Europeadźe, prajichu. Dokelž sym připrajił, chcu nětko reagować na wutorne zapósłane wot Feliksa Zahrodnika z Noweje Wjeski. Rozumju, što jeho mjerza a čehodla, ale hdyž pisa, zo njeje na Europeadu dojěł, dokelž „njeje nimale žanu zwjazanosć ze serbskim mustwom začuwał“, dyrbju so prašeć, hdźe je w jeho myslach žónski team wostał? (Prajmy skónčnje hižo „žónstwo“, je to jednore a systematiske.) Tute je na rjane wašnje cyły čas serbowało, tohodla by sej wosobinsku podpěru knjeza Zahrodnika zasłužiło.
Europeada a młodostni – to je wosebity zwuk. Wšako maja woni swój wid na wubědźowanje a hry. Husto wšak steja woni tež same rady na hrajnišću a za bulom honja. Tak tež Milan Jurk, kiž je w Flensburgu přebywał.
Za nas běše to cyle nowe dožiwjenje. Sym w Flensburgu ze swojimaj staršimaj a bratromaj był. My hólcy sami rady a wjele kopańcu hrajemy. Ja sam sym hrajer w koparskim mustwje Budissa. Tuž sym hižo přihoty na Europeadu wobkedźbował a so za nju zajimował.
Najlěpje lubiło je so mi, zo smy w fanowym bloku wjele spěwali. Młodostni su husto hromadźe na jednym městnje stali. Wězo smědźachu tež naši mjeńši bratřa a sotry pódla być. A potom wołachmy a spěwachmy – wšitko w serbskej rěči. Druzy su na nas hladali a so dźiwali, wšako běše naš serbski fan-blok najsylniši podpěraćel jednoho mustwa na Europeadźe. Na hrajnišću pak su tež Danojo z Němskeje, Němcy z danskeje kaž tež Frizojo z němskeje, swoje mustwa pohonjowali. Pola tutych tamnych mustwow pak běchu to skerje ći přewodźerjo.
Schleswig. Na zahajacej swjatočnosći Europeada 2024 w šuli danskeje mjeńšiny w Schleswigskej je ministerski prezident Daniel Günther (CDU) wobdźělnikow witał. „Kopańca je znamjo respekta, tolerancy a dorozumjenja ludow. Dožiwjamy wulki europski koparski swjedźeń w swojim kraju. Fanojo ze wšeje Europy swjeća wjesele a přewažnje měrniwje zhromadnje. Sym sej wěsty, zo móže tuta zhromadnosć europskej wzajomnosći přinošować a kulturne mjezy přewinyć.“
Wuraznje pokaza Günther na nazhonjenja Schleswigsko-Holsteinskeje w mjeńšinowej politice: Poměr němskich wobydlerjow k danskej mjeńšinje je nimoměry dobry a druhim krajam z přikładom. „Europeada njeje jenož kopańca, ale tež wuměna kulturow. Tak twarimy mosty mjez kulturami, rěčemi a narodami. Nimo toho su awtochtone mjeńšiny w Europje na njewšědne wašnje widźomne. To je mnohotnosć Europy.“
Hołk a tołk knježeše kónc tydźenja před wjesnym klubom w Smječkecach. Tam woswjećichu wot pjatka do njedźele wjesny swjedźeń, kotryž zahaješe so tradicionalnje z natočenjom piwa. Prjed hač so beamer za europske mišterstwo zaswěćeše, mějachu hosćo móžnosć sej ponowjene rumnosće młodźinskeho kluba
wobhladować kaž tež wuwiće kluba w minjenych lětach běžnje na sćěnowinje.
Jako so sobotu popołnju po dešću zaso słónco pokazowaše, wubědźowachu so młode swójby při wolejbulu
a kopańcy w pěsku. Slědowaše mnohostronski parcour tamnišeje wohnjoweje wobory z wubědźowanjemi kaž: třělenje z kłokom a prokom, wodźenje teptanskeho jězdźidła abo wottřělenje tyzow z pomocu wodoweje hadźicy. Wječor přichwata něhdźe 400 ludźi na elektronisku hudźbu DJa Scala a duwa TSBiN, hdźež hač do nocy swjećachu.