W Radworju je Kathleen Wawrikowa, mějićelka hosćenca Meja, z pomocu srědkow LEADER-programa něhdyšu pensiju zaso wožiwiła. Za naprawu dósta w lěće 2019 50procentowske spěchowanje z cyłkownej sumu 200 000 eurow schwalene, twarske dźěła zahajichu w lěće 2020.
Mjez druhim su łubju přitwara na zadnim dworje wutwarili a jeho wonkownu fasadu ponowili, dotalnu kuchnju přepołožili a dźewjeć dwułožowych stwow z dušu a nuznikom zarjadowali. 2024 móžachu prěnich hosći w pensiji witać. „Z projektom smy zdobom dwě nowej dźěłowej městnje stworili – to běše jedne z wuměnjenjow za schwalenje srědkow“, powěda Kathleen Wawrikowa. Nowej sobudźěłaćerce staratej so wo porjadk w pensiji a wo přihotowanje snědanje za hosći.
Z dotalnym 33procentowskim wućeženjom stwow je mějićelka spokojom. „Z tym ležimy we łužiskim přerězku.“ Přenocowanje za dwě wosobje w nowej stwě płaći 85 eurow na nóc.
Friedrich Hesse, nawoda Spěchowanskeho towarstwa Bartska cyrkej, je jara dźakowny. Dźakowny za skutkownu pomoc Towarstwa za spěchowanje Hornjołužiskeje hole a haty, kotrež je dohromady 200 000 eurow LEADER-srědkow za ponowjenje třěchi a fasady cyrkwje w Barće zmóžniła. Spočatk 18. lětstotka natwarjenu cyrkej, kotraž ewangelskej wosadźe „Lubijska woda“ přisłuša, su tak w běhu dweju lět ponowić móhli. Dźakowny je Friedrich Hesse tež inženjerskemu běrowej Bämsch z Hrodźiška, kotryž je twarske dźěła koordinował a přewodźał kaž tež najwažnišemu sponsorej projekta: Malešanskemu předewzaću Creaton. Wone je połojcu třěšnych cyhelow darmotnje dodawało.
Štyri regionalni managerojo w Rakečanskim běrowje Towarstwa za spěchowanje Hornjołužiskeje hole a haty (OHTL) staraja so wo regionalne wuwiće a turizm w tak mjenowanym LEADER-regionje OHTL. Słowo LEADER je jendźelskorěčny akronym francoskeho wopisowanja za program naprawow Europskeje unije, z kotrymž so regionalne wuwiće we wjesnych kónčinach spěchuje. Předpisy a směrnicy za požadarjow wo srědki programa su kompleksne – Rakečanski team pak so wuznawa a poradźuje zajimcow, hač a kak so jich ideja zwoprawdźić hodźi. Nimo toho pruwuje zapodate projektne podłožki a poradźuje próstwarjow nastupajo móžnosće zwoprawdźenja. Towarstwo wobsteji wot lěta 2002. W spěchowanskej dobje 2014 do 2022 je wone 261 projektow z dohromady něhdźe 16,2 milionomaj eurow spěchowanja přewodźało. W tuchwilnej spěchowanskej dobje 2023 do 2027 je so dotal w LEADER-regionje OHTL 45 projektow z cyłkownej spěchowanskej přiražku 2,9 milionow eurow schwaliło.
Kóždy, woprawdźe kóždy čłowjek, ma po jednym a tym samsnym puću kročić. Znajmjeńša štož jeho posledni přebytk nastupa. Přewšo jasnje wuwědomi so tele dopóznaće tym, kotřiž Ralbičanski kěrchow wopytaja. Wjetši dźěl rowow na pohrjebnišću debja drjewjane běłe křiže z pozłoćanym korpusom Jězusa Chrystusa. Wonkowny wobraz to, kotryž domjacych kaž tež cuzych wopytowarjow wobstajnje wobkuzłuje. Jedyn, kiž wo tym powědać wě, je Ralbičan Beno Čóška.
Njedaloko murje kěrchowa, při kotrejž su měšnicy-paterojo pochowani, tam Beno Čóška bydli. Nimale wšědnje je wón tu po puću, zo by rowy swojich bliskich přiwuznych wopytał. Na domskim Čóškec statoka, kotryž je sej burski raz wobchował, je pod swislemi postawa Jězusoweje wutroby zaměstnjena. W lěće 1948, w měrcu – runje, jako běše Beno k swojemu prěnjemu swjatemu woprawjenju šoł – nawróći so nan Pawoł Čóška z wójnskeje jatby. Bórze po tym započachu sej Čóškecy na kromje wsy za kěrchowom nowy třistronski statok twarić. Tam 84lětny ze swójbnymi dźensa hišće bydli.
W přiłoze k čisłu 87 Serbskich Nowin z 15. haperleje 1925 bě artikl M. Nawki pod titulom „Heimatbuch des Kreises Hoyerswerda“ wozjewjeny. Jeho recensija ze serbskeho wida započa so z wuprajenjom: „Kniha, rjenje wuhotowana, ma na 381 stronach 34 nastawkow a zapis wsow a městow, kotrychž je dohromady 93.“ Kniha wuńdźe w času, w kotrymž postupowaše industrializacija Wojerowskeho wokrjesa, wosebje tež w zwisku z wudobywanjom brunicy. Do toho nimale cyle serbski wokrjes „je w 20. lětstotku chětro poněmčeny“, Nawka wuzběhny. „Tola ratarstwo je hišće serbske, hdźež njeje přemysłu zemju předało.“
Lěto 1873 bě za mału Budyšinsku wosadu wosebje ćežke. Wobstarny a hižo dlěši čas chorowaty farar Hauboldt poda so na wuměnk a kantor Bernhard přesydli so z małeje wsy do městačka Wósporka. Wosada bě wosyroćena. Noweho kantora drje poměrnje bórze dóstachu, z Bóšic pola Njeswačidła pochadźaceho wučerja Bjara, na noweho fararja pak dyrbjachu dlěje hač lěto čakać.
Njewšědna namakanka
W času dołheje wakancy nadeńdźe něchtó – snadź zastupowacy farar, snadź nowy kantor – w sakristiji Božeho domu staru knihu, kotraž bě tak njewšědna, zo powěsć wo njej bórze do zjawnosće dóńdźe. Nowiny Bautzener Nachrichten dnja 11. měrca 1874 wo njej rozprawjachu: „W cyrkwi w Budyšinku, natwarjenej w lěće 1603, chowa so rědki a derje zdźeržany předmjet z dawnych časow, mjenujcy dźěl (Stary testament) rukopisneje łaćonskeje biblije. Tasama je 40 cm wysoka a 30 cm šěroka a waži 8 5/8 kilogramow, je w najeksaktnišim ,cyrkwinsko-gotiskim pismje‘ napisana a jeno sćežka wot najlěpšeho ćišćaneho pisma rozeznawać.“
Mejemjetanje w Pančicach-Kukowje je we wsy kaž wulki wjesny swjedźeń. Wón njezwjazuje jenož młódšich a staršich, ale tež Pančicy a Kukow, wšako ludźo ze wšěch róžkow wobeju dźělow wulkeje wsy rady do Kukowa přichadźeja. Kłobuk na hłowje ma mjeztym hižo tójšto lět młodźinski klub, na kotrehož čole stejitaj tuchwilu Johannes Cyž a Lukaš Hoge.
Lětuše mejemjetanje minjeny kónc tydźenja bě we wjacorym nastupanju wosebite. Wšako tónle swjedźeń mjeztym 35 lět na dźensa znate wašnje swjeća. K tomu słuša, zo je pjatk wječor wosebje młodźina na diskoteku přeprošena. Zo knježi při tym dobra nalada, je tež w trochu zdalenišich kónčinach wsy słyšeć.
Lěto je so kaž přeco spěšnje minyło a skónčnje mamy zaso róžownik, mój najwoblubowaniši měsac. Čehodla najwoblubowaniši? Nimo toho, zo sym so runje w tutym měsacu narodźił, wabi meja ze swojim přijomnym, cunim, nic hišće přećopłym wjedrom k wšelakorym w ludnosći woblubowanym aktiwitam – k pěšim wulětam po rjanej, sprawnej a přećelnej Łužicy, k dźěłu na kćějacych zahrodkach, k mejemjetanju, k grilowanju, k wužiwanju prěnich słónčnych pruhow, kotrež kožu do wupřateho wotsćina brunoty smahnu, k wopytowanju mejskich nyšporow we wšelakorych serbskich wosadach a k hódnoćenju, hdźe su Mać Božu najdostojnišo počesćili. (Te poslednje najskerje k najwoblubowanišim aktiwitam powšitkowneje ludnosće njesłuša, ale ja to em rady činju.)
Wuraz „Dolina smjerće“ je dźensa powšitkownje znate zapřijeće, dopominace na wone krawne bitwy, kotrež so 26. a 27. apryla 1945 mjez Lejnom, Zejicami, Swinjarnju a Pančicami-Kukowom bijachu. W nich přisadźi 762 Polakow 9. diwizije pěškow swoje žiwjenje. Za nich su Polacy w Chrósćicach pomnik postajili. Benedikt Cyž je za Serbske Nowiny dokumentaciju podawkow w třoch dźělach zjimał.
Štwórtk, 26. apryla a pjatk 27. apryla