Budyska pišćeletwarska firma Eule restawruje tuchwilu pišćele Łazowskeje ewangelskeje cyrkwje. Patoržicu maja wone zaso zaklinčeć. Wo pozadkach je so Andreas Kirschke z wuměłskim nawodu firmy Eule Jiříjom Kocourekom rozmołwjał.
Knježe Kocoureko, w kotrym stawje běchu pišćele Łazowskeje cyrkwje do saněrowanja?
J. Kocourek: Wone běchu wottrjebane a přetrjebane. W nutřkownym mnohich pišćałkow zachadźeše hižo wjele lět čerw. Nimo toho běchu někotre jara mazane. To je so špatnje na zwuk pišćelow wuskutkowało.
Kak nuzna restawracija potajkim bě?
J. Kocourek: Jara nuzna. Hdyž so čerw přeco dale žerje, so techniski staw instrumenta wočiwidnje pohubjeńša. Wón drje so hnydom njesypnje, ale zynk jara pod tym ćerpi. Dyrbjachmy jednać.
Kotry wuznam Łazowske pišćele poprawom maja?
Mjez 138 wobdźělnikami knižneho lěća 2019 Kamjenskeje Lessingoweje biblioteki je tež dwanaće dźěći serbskich zakładnych šulow. Měrćin Weclich je so z nawodnicu Kamjenskeje knihownje Marion Kutter rozmołwjał.
Sće z wobdźělenjom na lětušim knižnym lěću spokojom?
M. Kutter: Ze 138 čitarjemi w starobje jědnaće do 16 lět smy jara spokojom. To je dwanaće wjace hač loni a wot spočatka knižneho lěća w lěće 2012 rekord. Mjez wobdźělnikami je 88 holcow. Tež zajim hólcow na čitanju dale přiběra.
Što je zmysł čitanskeje akcije?
M. Kutter: Zaměr je, zo kóždy wobdźělnik w běhu lětnich prózdnin tři dźěćace abo młodźinske knihi přečita. Kóžda čitana kniha dóstanje wot šulerja censuru, kaž w šuli. Při wotedaću to tež pruwujemy a so za přičinami censury prašamy. Chcemy dźě sej wěsći być, zo je kóždy wuzwolenu knihu tež čitał.
Kelko knihow sće na wuběr měli?
Keramikarka-wučerka Marija Šołćic-Touvenot bydli hižo tójšto lět w francoskim měsće Nancy, hdźež tam we wuměłstwowej scenje sobu skutkuje. Tamniše typiske wuhotowanje domow je jej nastork dało rozmyslować, hač njehodźi so tež w Serbach podobna swójbna wuhotowanska kultura wuwiwać. Z rodźenej Konječanku je so Cordula Ratajczakowa rozmołwjała.
Što so Wam na Nancyju konkretnje lubi?
M. Šołćic-Touvenot: Nancy je mjez druhim znate za wilowu štwórć, w kotrejž su sej wobydlerjo spočatk 20. lětstotka swójbne domy w młodźinskim stilu twarić dali. Na nich napadnje, zo ma kóždy swój wosobinski stil, a to hłownje jónkrótneho dekora dla. Jedna fasada je na přikład pyšena z winom, tamna ze žołdźemi a dalša z róžemi. Tak je kóžda swójba tež wosebitu pyšensku formu za sebje našła. Hladajo na to zrodźich mysličku, hač njemóhli so tež we Łužicy wot toho inspirować dać? W Serbach je dźě z wašnjom, swójsku chěžu měć. Čehodla njemóžemy krok dale hić? Kóžda swójba móhła sej tež swój wosebity dekor abo enblem za dom a dalše wěcy wuwiwać dać.
Kak to měniće?
Woni přińdu, woni dołho njewostanu, woni zaso du. Tak někak móhli poziciju prezidentow we wjacorych sportowych towarstwach dokoławokoło Njebjelčic wopisować. Pola Sportoweje jednotki Njebjelčicy pak je to hinak. Njesłušam do rjadu statistikarjow, kotřiž móhli tu nětko hnydom napisać, kak dołho naš dźensniši jubilar hižo Njebjelčanskej SJ předsyduje. Fakt je, zo je to jara dołho! Wšako móžu so jeničce na njeboh Křesćana Ričela jako prěnjeho muža tamnišeje sportoweje jednotki (SJN) dopomnić, a to běch hišće dźěćo a młodostny.
Z Bjarnatom Deleńkom słuša SJ Njebjelčicy dźensa k mało sportowym towarstwam na teritoriju Zapadołužiskeho koparskeho zwjazka, kotrež ma na polu koparjow-muži hišće dwě mustwje za winowatostne dypkowe hry přizjewjene a kotrejž hrajetej k tomu hišće samostatnje, potajkim nic jako hrajne zjednoćenstwo, kaž je to mjeztym dale a bóle z wašnjom. A to je definitiwnje zasłužba Bjarnata Deleńka. Hač je to prawy puć, njech kóždy sam posudźuje. W Njebjelčicach to znajmjeńša funguje.
Štóž tele dny Serbske Nowiny čita, tón zwěsća, zo pytamy na kóždym róžku personal. Braniborske wokrjesy trjebaja zamołwitych za serbske naležnosće, Sakska přełožowarjow za komuny, Domowina nowinsku rěčnicu, LND nowu šefinu. Na pobrachowacych serbskorěčnych wučerjow smy při tym žno skoro zabyli kaž tež na strukturnu změnu abo digitalizaciju, za kotrejž budźe tohorunja serbskorěčny personal trěbny. Smy w situaciji, zo naše personalne resursy prědku a zady njedosahaja, samo potom, by-li so kóždy serbski maturant za powołanje na „narodnym polu“ rozsudźił. Porno 1990tym lětam mamy woprawdźe přewjele dźěła za přemały ludźik. Što činić?
W Delnjej Łužicy steji tuchwilu žadanje za delnjoserbskej rjadownju w zjawnej diskusiji. Milenka Rječcyna je so z wučerjom Uwe Gutšmidtom rozmołwjała.
Předewzaće, załožić w Delnjej Łužicy serbskorěčnu rjadownju, je wužadanje. Što su zakłady tajkeho žadanja?
U. Gutšmidt: W meji smy jako wučerjo z Delnjeje Łužicy, kotřiž serbsce rěčimy a předmjety serbsce podawamy, wuradźowali wo dopóznaćach z ewaluacije wuwučowanja delnjoserbšćiny na zakładnych šulach w Braniborskej. Wo posudku Instituta za sorabistiku Lipšćanskeje uniwersity běchu wučerjo zatrašeni a zludani. Wěmy, zo dyrbimy sylnišo za delnjoserbšćinu a za wučerjow wabić.
Njeje kritika woprawnjena?
Mjeztym 13. mjezynarodna rězbarska dźěłarnička wotměje so wot 19. awgusta do 1. septembra w Miłočanskej skale. Kotrych wuměłcow lětsa wočakuja, wo tym je so Andreas Kirschke mjez druhim z čłonom předsydstwa towarstwa Kamjenjak Hubertom Langu rozmołwjał.
Hižo spočatk lěta sće z wupisanjom dźěłarničku přihotować započeli. Kelko wuměłcow je so požadało a štó přijědźe za tři njedźele do Łužicy?
Přirodowa a wučbna zahroda w klóštrje Marijineje hwězdy, kotraž je w nošerstwje Křesćansko-socialneho kubłanskeho skutka (CSB), wobsteji lětsa 25 lět. Wšón čas je Sonja Hejdušcyna (dźensa pola Sakskeho krajneho kuratorija z.t.) woblubowane wočerstwjenišćo a kubłanišćo přewodźała. Marian Wjeńka je so z njej rozmołwjał.
Knjeni Hejdušcyna, z prawom drje smě so rjec, zo je klóšterska zahroda Waše dźěćo.
Sonja Hejdušcyna: Haj, tak móžeš to rjec. Zahrodu zarjadować bě narok kaž tajke diplomowe dźěło. Hnydom po studiju sym pola Křesćansko-socialneho kubłanskeho skutka z tutym projektom we wobłuku ABM započinała dźěłać. Zahrodu smy tehdom, wot 1992 do 1994, z pjeć wosobami a tójšto pomocnikami wutworili. To bě za nas wšitkich a wězo tež za mnje něšto noweho, ale tež wulke wužadanje, tehdyšu klóštersku zahrodu přetworić. Njejsym to, kaž hižo prajene, wězo sama činiła. Jara pomhała je nam fachowa šula za zahrodnistwo w Pillnitzu ze studentami a wučerjemi, dokelž tajku wučbnu zahrodu planować a wuhotować, bě po přewróće něšto cyle noweho.
Na njeličomnych městnach Budyskeho wokrjesa wuhladaš tele dny pisane banery, kotrež swědča wo tym, zo tam nowe kable za spěšny internet kładu. Akcija za wjele milionow eurow njezwyša jenož hódnotu domow a ležownosćow, kotrež budu potom šěrokopasmowej syći přizamknjene, ale zawěsće tež image cyłeho regiona, kiž budźe z tym snano tež móžnym inwestoram zajimawši. Najzajimawše wšak je, zo financuja projekt jeno ze spěchowanskimi srědkami, tak zo wobydlerjam žanežkuli kóšty njenastanu. Hdźe da tajke něšto dźensa hišće mamy? Nimo toho tajke wulke předewzaće tójšto firmam połne nadawkowe knihi wobradźa, byrnjež wukrajne byli, wšako maja so tysacy kilometrow rołow a kablow do zemje skłasć. Při zahajenju projekta před měsacami w Smochćicach sej zamołwići tuž mjez sobu na ramjo klepachu.