Zo je wobrot předatych kolesow w minjenym třištwórć lěće přibył, njeje žane wulke potajnstwo. A zo je tak dźeń a wjace ludźi na dowolu z kolesom puću, je jedyn ze sćěhow koronapandemije. Wosebje kónc tydźenja wuhladaš přeco zaso kolesowarjow we Łužicy, tež nětko w nazymskim a zymskim času.
Wopisuju tule dźensa turu, na kotruž běch so spočatk nowembra nastajił. Wona je ze wšitkimi družinami kolesow derje zmištrujomna. Tak móžeš po njej z trekingowym, wubědźowanskim abo z kolesom za přezpólne jězby po puću być.
Započał je so mój wulět w Pančicach-Kukowje, zwotkelž jědźech po kolesowarskej šćežce přez Wudwor do Worklec a dale po asfaltowanej dróze do směra na Nowu Wjesku. Wottam dźěše runjewon nimo Hornjeho Hajnka do Róžanta a Smjerdźaceje. Při křižowanišću wotbočich nalěwo do lěsa na směr Němske Pazlicy, hdźež drje bě tróšku chłódnišo, za to pak skićachu štomy přijomny čerstwy powětr.