Hudźbnicy na tereminje Carolinje Eyckec su minjenu njedźelu w Berlinje wuznamne myto Echo klasiki spožčili. Cordula Ratajczakowa je so ze Serbowku rozmołwjała.
Kajki zaćišć je swjatočnosć, hdźež so elita klasiskeje hudźby ze cyłeho swěta zetka, pola Was zawostajiła?
C. Eyckec: Běše to rjany swjedźeń a smy so z komponistom, hornistku a dirigentom jara wjeseli, zo smědźachmy pódla być. Za nas běše to něsto nowe a jara napjate w pozitiwnym zmysle. Smy so z tamnymi hudźbnikami rozmołwjeć móhli. Snano přez to w přichodźe tež někotre zhromadne projekty nastawaja.
Kajki wuznam ma Echo klasiki za Was?
C. Eyckec: Teremin je jara młody instrument, nic cyle sto lět stary. Tohodla je wuznamjenjenje nětko wulki krok, zo by sej instrument swoje krute městno w klasiskej hudźbje namakał. Teremin płaći hišće jako tróšku eksotiski hudźbny grat, tež, hdyž jón mjeztym hižo tójšto ludźi znaje. Medije pak bohudźak dźeń a wjac wo nim pisaja. Štož mje wosobinsce nastupa, bě myto wězo wulka překwapjenka.
Wuznamjenjeli su CD – kak je k njej dóšło?
Multimedialny centrum za nawuknjenje rěčow na Drježdźanskej techniskej uniwersiće wuwiwa wot septembra w nadawku Załožby za serbski lud internetny samowuknjenski program hornjoserbšćiny. Cordula Ratajczakowa je so z projektowej nawodnicu Karin Schöne rozmołwjała.
Kajki wupada koncept za rěčny program?
Awtorski koncert w hudźbnym žiwjenju přehusto njeje. Nětko čaka na publikum zaso tajka wosebitosć. Tak přeprosy Załožba za serbski lud sobotu, 17. oktobra, na koncert z hudźbu Jura Mětška do Budyskeho Serbskeho muzeja. Cordula Ratajczakowa je so z komponistom rozmołwjała.
Što budźe wosebitosć koncerta?
J. Mětšk: Akcent leži na prapremjerje noweje kompozicije „STIGMA za komorny ansambl“, kotraž nasta w lětomaj 2013/14 w nadawku Załožby za serbski lud. Titul woznamjenja w prěnim rjedźe „znamjo“, dowola pak tež druhe asociacije. Dalše twórby staršeho datuma, kotrež tutón wječor zaklinča, su na nowej CD sobu zapřijate.
Štó interpretuje Waše twórby?
J. Mětšk: Interpreća budu čłonojo znateho a wuznamneho ansambla za nowu hudźbu unitedberlin. Zhromadnje z dirigentom přińdźe štyrnaće hudźbnikow do Budyšina.
Kak zrodźiće ideje za swoju hudźbu?
Wjeršk nazymskeje čitanskeje turneje LND budźe njedźelu literarna kermuša w Spalach. Dalši wjeršk, mjenujcy app ze serbskimi spěwami, runje přihotuja. Cordula Ratajczakowa je so z lektorom Michałom Nukom rozmołwjała.
Kak sće mysl zrodźili, app wudać?
M. Nuk: Z tutej a podobnymi idejemi, digitalne produkty kupcam poskićeć, so hižo chwilu nosymy. Naše e-booki běchu započatk, app je takrjec přichodna kročel. Při tym pak podawamy so na nowe polo, wšako nima tajka app za smartphony hižo wjele z klasiskimi ćišćanymi wudźěłkami činić. Konkretny nastork, jako pilotowy projekt app ze serbskimi spěwami wuwić, dóstachmy přez naprašowanja ze stron jednotliwych kupcow kaž tež přez priwatne iniciatiwy, kotrež počachu loni woblubowane serbske spěwy online stajeć, štož žněješe dosć pozitiwny wothłós. Myslička, wšitke spěwy Towaršneho spěwnika přeco při sebi měć, bjez toho zo dyrbiš stajnje knihu sobu nosyć, je nas pohnuła z fachowcami zwisk nawjazać, zo bychmy zhromadnje app za smartphony a tablet-PCje wuwili.
Što app konkretnje poskića?
Do posedźenja Rady za serbske naležnosće w Krajnym sejmje Braniborskeje 29. septembra porěča Axel Arlt z jeje předsydu Torstenom Makom:
Kak je skutkowanje nowowuzwoleneje Rady za serbske naležnosće w Krajnym sejmje Braniborskeje zaběžało?
T. Mak: Smy so hižo z prěnimi temami zaběrali. Jedna tajka je serbski sydlenski rum. Wothłós gmejnow nastupajo přisłušnosć k njemu je jara rozdźělny. Někotryžkuli je pozitiwny, dalši jara kritiski. Mamy zaćišć, zo chcedźa komunalni zamołwići tule tematiku rady z kritiku na knježerstwje zwjazać.
Što je radźe při tym wosebje wažne?
T. Mak: Wažny nadawk je, zo přińdu wosebje gmejny z wulkej serbskej substancu do serbskeho sydlenskeho ruma. Mamy šule, na kotrychž serbšćinu wuwučuja, komuny pak sydlenskemu rumej njepřisłušeja. Za tym chowa so wěsty strach. Chcemy tele gmejny zdobyć kaž tež te, hdźež naši ludźo sami praja: „My smy Serbja, smy tu, pěstujemy kulturu, rěčimy serbsce.“ Woni dyrbjeli móžnosć měć, direktnje w serbskim sydlenskim rumje bydlić.
Na čo při koordinowanju dźěławosće gremija hłownje dźiwaće?
Telewizijny sćelak MDR wusyła jutře wječor w rjedźe „Na slědach wótcow“ dokumentaciju filmowcow-bratrow Pětra a Stefana Symanka pod hesłom „Stalin, Tito a mój nan“ wo napjatym kapitlu serbskich stawiznow. Cordula Ratajczakowa je so z režiserom Pětrom Symankom rozmołwjała.
Předstajataj w filmje pospyt Budyskeho prawiznika Jurja Rjenča, po Druhej swětowej wójnje serbsku republiku załožić. Kak staj maćiznu wotkryłoj?
P. Symank: MDR bě so naju woprašał, hač mamoj něšto za rjad. Běchmoj hižo za „Wuhladko“ krótki přinošk wo tematice produkowałoj, a z rozmołwy z dźowku Rjenča Hańžku Winterowej wědźach, zo je tam hišće tójšto materiala. Smy so tuž hromadźe z njej a jeje sotru Ludmiłu Bizoldowej na slědy jeju nana podali a jeho bolostnu stawiznu woprawdźe hromadźe wotkryli. Rusojo běchu jeho spočatk 1950tych lět na 25 lět jastwa zasudźili, najwyše to chłostanje za Serba scyła. Wjace hač 180 stron wopřijima protokol jeho přesłyšowanjow sowjetskeho wěstotneho zwjazka KGB.
Dyrbimy nětko serbske stawizny přepisać?
Skupina Němsko-Serbskeho ludoweho dźiwadła poda so póndźelu na Wendish Fest do Texasa. Jedna z wobdźělnikow je dramaturgowka a zastupjerka intendanta NSLDź Madleńka Šołćic. Z njej je so Bernadet Langec rozmołwjała.
Što to za Was rěka so z dźiwadźelnikam do texaskeho Serbina podać?
M. Šołćic: Najprjedy raz je to za mnje wosobinsce wulki dyrdomdej. Njebych sej ženje zwěriła wo tym sonić, zo pojědźemy raz jako serbsko-němsko-peruska skupina Floppy dolls do Texasa. Hižo před lětomaj smy prěnje mězniki za wulku jězbu stajili. Ale hakle hdyž přichodnu póndźelu wječor w Austinje přizemimy, wěm, zo su so dotalne dźěła zešlachćili.
Kak předstajeće sej tam komunikaciju?
M. Šołćic: Hladajo na to, zo su mnozy dźiwadźelnicy, kotřiž sobu jědu, hižo po cyłym swěće dundali a jendźelšćinu derje wobknježa, sej myslu, zo budźemy so dorozumić móc. Nimo toho smy jako ludźo z dźiwadła trenowani na mimiku a gestiku, tak zo to k nuzy tež z rukomaj a nohomaj póńdźe. Wězo chcemy Texasčanam tež swoju maćeršćinu spřistupnić. Tak chcemy jich tu abo tamnu serbsku sadu nawučić.
Wosrjedź napjateho politiskeho połoženja w Europje njepřestajneho nawala ćěkancow dla je prezidij Federalistiskeje unije europskich narodnych mjeńšin (FUEN) póndźelu a wutoru w Flensburgu wuradźował. Wo tym porěča Axel Arlt z wiceprezidentom FUEN a jednaćelom Domowiny Bjarnatom Cyžom.
Kak su čłonojo prezidija FUEN prud ćěkancow do Europy dožiwili?
B. Cyž: Smy wo tym rozprawjeli, štó je što dožiwił. Jednotliwe čłonske skupiny, ale tež sekretariat FUEN su na městnje pomoc poskićeli, tak při zastaranju ćěkancow z jědźu. Čłonojo běchu sej přezjedni, zo zdźěła prezidij dwě namołwje – wšitkim čłonskim organizacijam kaž tež politikarjam.
Što je hłowna naležnosć namołwow?
Tim Heilmann je režiser lětušeje inscenacije Serbskeho ludoweho ansambla „Knježe prawa“ na Mortkowskej twjerdźiznje. Premjera budźe jutře, pjatk wječor. Milenka Rječcyna je so z režiserom rozmołwjała.
Što je lětuša nowosć programa?
T. Heilmann: To je na kóždy pad hudźba. Za inscenaciju Jěwa-Marja Čornakec nowe spěwne teksty spisa, kotrež je Peter Wesenauer zhudźbnił. Loni běchmy so na předležacy material złožowali, kaž na ludowe spěwy. Zo mamy lětsa nimo ludowych pěsnjow, kotrež předewšěm chór spěwa, cyle nowotwórby, podobace so musicalej, wučinja polěpšenje porno lońšemu poskitkej.
Što Wam to woznamjenja, so jako Berlinjan do kultury zanurić, kotraž je Wam skerje cuza?
T. Heilmann: Mam so cyle jednorje rozestajeć z kulturu, tradicijemi a nałožkami. Na te wašnje dóstawaš respekt před tamnym – runje w dźensnišim času. Bydlu w Němskej a chcu wědźeć, što słuša k němskej kulturje, kotre mjeńšiny mamy, z kotrymiž móžu so rozestajeć. Z druhimi kulturami a narodami so zaběrać rěka tež stajnje, na sebje njezhladować, ale na trěbnu tolerancu za žiwjenje w našej towaršnosći.
Tekstowu předłohu za Pasion 2015, kotryž změje sobotu, 12. septembra, premjeru , je Pětr Zahrodnik zhromadnje z předsydu Towarstwa Cyrila a Metoda Jurjom Špitankom spisał. Cordula Ratajczakowa je so z Pětrom Zahrodnikom rozmołwjała.
Kak dołho je trało, doniž njepředležeše kónčna tekstowa wersija ?
P. Zahrodnik: To je ćežko rjec. Druhdy smy wjacore wječory za sobu na teksće dźěłali, po tym bě tydźeń přestawki, na to so znowa do dźěła dachmy, zas a zaso. Tež Michał Cyž je sobu pomhał. Poprawom smy stajnje dale na teksće dźěłali, tež, jako so proby hižo započachu.
Čehodla?
P. Zahrodnik: Hakle při zwučowanju smy zwěsćili, zo so tekst tak derje njehraje, tuž přeco zaso spytachmy předłohu polěpšeć. Druhdy pytnychmy, zo móžeš to abo tamne lóšo abo z jenož połojcu telko słowow rjec. Wěste wěcy so wospjetowachu, štož njebě nam při pisanju napadnyło. Tak smy hač do kónca na tym abo tamnym hišće něšto změnili.
Zakład teksta je biblija, potajkim spisowna rěč. Što bě wam při wobdźěłanju wažne?