Loni wot oktobra do nowembra wotmě so w Delnjej Łužicy 42. Choćebuska hudźbna nazyma. Alfons Wićaz je so z intendantom Choćebuskeje hudźbneje nazymy, komponistom Berndom Weinreichom, rozmołwjał.
Kak hódnoćiće 42. Choćebusku hudźbnu nazymu?
B. Weinreich: Směmy jara spokojom być. Program na wosom koncertach wopřiješe jědnaće nowych twórbow, a dožiwili smy jara dobru rezonancu. Na tymle hudźbnym swjedźenju steja stajnje regionalni komponisća ze swojim tworjenjom w srjedźišću.
Što je wosebitosć tohole festiwala?
B. Weinreich: Po mojim wědźenju njeje druheho festiwala, na kotrymž maja serbscy a němscy hudźbutwórcy w jenakej měrje swój podij. Tak budźimy wězo tež zajim łužiskich lubowarjow hudźby, kotřiž chcedźa zhonić, što je na tym polu noweho nastało. Wutworiło je so w lětach krute koło přisłucharjow, kotřiž drje tudyše hudźbne žiwjenje znaja, chcedźa pak zdobom tworjenje regionalnych komponistow sćěhować.
Poslednja wustajeńca do přetwara Choćebuskeho Serbskeho muzeja
Hornjołužiska domjaca protyka je jara woblubowana a rady čitana, a to nětko hižo 25 lět. „Wosebitosć našeho knižneho kalendra drje je, zo njeje we wšěch lětach zajim čitarjow woteběrał.“ Takle piše nakładnik dr. Frank Stübner w předsłowje lětušeho jubilejneho wudaća. Prěni raz je němskorěčna Hornjołužiska domjaca protyka za lěto 1992 w nakładźe 8 000 eksemplarow hišće w LND wušła. Jeho tehdyši jednaćel so strachowaše, zo telko eksemplarow njewotbudźe a nochcyše tuž přihotowanu nowostku ćišćeć dać. Jeje lektor dr. Stübner pak skedźbni na skazane nawěški za dohromady 43 000 hriwnow. Pjenjezy bychu z přiražku zaso skazarjam anonsow wróćić dyrbili, njeby-li protyka wušła. Tomule argumentej je so nakładnik skónčnje kłonił. 1. apryla 1992 załoži dr. Stübner swójske nakładnistwo Lusatia. By-li wón tónle zajimawy spočatk wudawanja domjaceje protyki w lětušim kalendru wopisał, by jón hišće bóle wobohaćił.
SWR – jednym je to žiwa ludowa „serbska wobchadna rěč“, druhim prosće serbska wopačna rěč, rozpadanki rěče do doskónčneho kolapsa. Wo wliwje němčiny na gramatiske struktury słowjanskich rěčow rozmyslować bě wobsah wědomostneje konferency Serbskeho instituta před štyrjomi lětami w Choćebuzu, wo kotrymž je „Lětopis“ hižo tehdy wobšěrnje rozprawjał. Loni je nětko kniha „Einflüsse des Deutschen auf die grammatische Struktur slawischer Sprachen“ (wudawaćelej: Sonja Wölkowa, Hauke Bartels) wušła. W njej su wšitcy tehdomniši referenća mjenowaneje konferency zastupjeni, kotřiž su swoje přinoški k wozjewjenju zapodali.
Sće w lětušej Serbskej protyce kriminalku Andreje Chěžcyneje čitali, w kotrejž so na kóncu wukopa, zo njebu žona w starowni zamordowana, ale zo sta so wšitko po jeje woli? Načasna to stawizna, hladamy-li na to, zo je zwjazkowy sejm loni w nowembru nowy zakoń wo pomocy k wumrěću schwalił. Po nětčišim rjadowanju njeje dowolene někomu při wumrěću pomhać, jeli so tale pomoc za pjenjezy a zas a zaso poskića. Powołanska pomoc k wumrěću je tuž runje tak zakazana kaž dźěławosć towarstwow po přikładźe šwicarskeje organizacije Dignitas.
Loni kónc oktobra je po wjacorych lětach wuwiwanja wušło pokročowanje prěnjeje serbskeje elektroniskeje dyrdomdejskeje hry za domjacy kompjuter „Krabat je so nawróćił“. W nadawku Załožby za serbski lud zwoprawdźi wospjet mustwo „Rapaki“ zajimaweho, nic njenaročneho a přiwšěm zabawneho naslědnika „Krabat a potajnstwo serbskeho krala“. Znowa jedna so wo tak mjenowany „Ponit-and-click-adventure“, štož rěka, zo hrajer protagonista – Krabata – hłownje z pomocu myški na wobrazowce pohibuje a přez kliknjenje z dalšimi figurami komunikuje, městnosće přepytuje abo objekty zběra.
Jeli wšitko po planje poběži, změje Choćebuz za někotre lěta z 25 kilometrami najdlěši pobrjóh w kónčinje mjez Ahlbeckom a Riminijom. „Choćebuz ma so wuwić na stolicu wurjadnych prowincow“, je són wyšeho měšćanosty Holgera Kelcha (CDU), wuchadźacy z planowaneho Choćebuskeho wuchodneho jězora. Tón ma jónu być najwjetši kumštny jězor Němskeje, a to po zapławjenju hoberskeje brunicoweje jamy Choćebuz-sewjer. Z płoninu 19 kwadratnych kilometrow budźe jězor wjac hač dwójce tak wulki kaž Müggelowy jězor a na najhłubšim městnje pjeć razow hłubši.
Wid doprědka
KMartinje Rohrmoser-Mueller přichadźeja ludźo w zrudobje. Areal Israelec firmy na kromje Wojerec je połny narownych kamjenjow. „Smy woprawdźita manufaktura“, praji jednaćelka. „Zhotowjamy wšitko z ruku a bjerjemy sej chwile za kóždy nadawk. Naša sylnosć je, zo smy sensibelni.“
Martina Rohrmoser-Mueller nazhonja hnujace žiwjenske stawizny. Wobhladuje so jako přewodźerka w zrudobje a zamóže so do žarowacych zanurić. Z nimi wuběra material, pismo, ornamenty a wuhotowanje, zo by narowny kamjeń indiwiduelny był. „Dźěło z kamjenjom je kaž meditacija. Kóždy krok dyrbju sej dokładnje přemyslić“, Wulkoždźarowčanka rozłožuje. W idealnym padźe so wona takrjec z produktom zjednoća. „Kamjeń je wulkotny material. A ja sym medium, kiž jón formuje.“
Marko Suchy je so 17. decembra na wuměnk rozžohnował. Janek Wowčer bě so něšto dnjow do toho ze załožbowym direktorom wo 23lětnym skutkowanju w zastojnstwje rozmołwjał.
Kak so čujeće, njeje Wam tróšku ćežko wokoło wutorby?
M. Suchy: Hdyž čłowjek po 40 lětach dźěła na wuměnk dźe, je to wězo tróšku dźiwne začuće. Po 23 lětach w funkciji załožboweho direktora so prašam, hač sym zrały za wotchad. A měnju, haj – je načasu, zo du. Wšudźe kołowokoło dźě mamy generacisku změnu we wjednistwach. Město Budyšin je najlěpši přikład.
Kak hódnoćiće dźěławosć Załožby za serbski lud pod Wašim wjednistwom?