Stróža a Lemišow, dwě wsy na kromje Budyskeho wokrjesa, tworještej hač do połstatych lět zašłeho lětstotka zhromadnu gmejnu ze Zuborničku. Po wosadźe pak běštej a stej dale dźělenej: Stróža přisłuša Bartskej, Lemišow Hućinjanskej ewangelskej wosadźe. Chodźachu dźě Lemišowscy šulerjo do lěta 1951 do Hućinjanskeje, Stróžanscy pak do šule w Stróži.
Stróža je w dokumentach prěni króć lěta 1331 naspomnjena, 1419 jako Wartau abo Strölau, 1719 jako Strotźa. Lemišow je prěni raz naspomnjeny wokoło 1400, w lěće 1545 jako Lemeschaw a 1800 jako Lemischow.
Dźensa ležitej wsy w biosferowym rezerwaće Hornjołužiska hola a haty. Po Lemišowje a Stróži njewjedźe jeno Serbska kolesowarska šćežka, ale tež Worjołowa a Žabjaca.
Poprawom je wšitko rozsudźene. Prěnje koparske mustwo Dynama Drježdźany postupi do 2. zwjazkoweje ligi. Hižo srjedź apryla su chowancy trenarja Uwe Neuhausa swój wulki zaměr docpěli. Minjene, poslednje hry mějachu tuž jenož hišće kosmetiski charakter. A tola sedźi tež jutře, při poslednjej partiji sezony 3. ligi, w Pančicach-Kukowje Monika Ryćerjowa w 13.45 hodź. doma před telewizorom a hru čorno-žołtych z wulkim zajimom sćěhuje. Najskerje njeje wona jenož jedyn z najwjetšich serbskich fanow mustwa, ale z 80 lětami snano tež sobu najstarši. A na jednej z lětušich hrow Dynama měješe wona cyle wosebite dožiwjenje.
Tak kaž je hižo wjele lětdźesatkow z tradiciju, tež lětsa znowa na mnohich wsach we Łužicy swěru nałožk mejemjetanja haja, znajmjeńša tam, hdźež su młodostni mejski štom tež porjadnje stražowali a njejsu sej jón podrězać dali. Hač w Pančicach-Kukowje, Radworju, Ćisku abo Blunju – wšudźe zwjazuja nałožk tež ze serbskej narodnej drastu. Wosebje zwjesela, zo maja w Blunju zaso dosć młodostnych, kotřiž nałožk – a za njón so holcy cyle samozrozumliwje serbsku narodnu drastu Wojerowskeje kónčiny woblěkaja – we wsy pěstuja. Hišće před něšto lětami běchu tam krótku přestawku zapołožić dyrbjeli, dokelž njebě dosć młodźiny.
Dale zwjesela, z kotrej samozrozumliwosću hižo ći najmjeńši nałožk haja a z kajkej wobstajnosću to činja. Tež w pěstowarnjach słuša tale mejska tradicija kruće do kóždolětneje terminoweje protyčki zarjadowanjow. A to je prawje tak!
Dźensa chcemy so ze swojej wuprawu podać do krajiny Hornjeje Łužicy z němskim mjenom Oberland. Pohibujemy so potajkim zwonka historiskich mjezow Serbow, ale tež tam storčimy na serbske slědy.
Wopušćimy Budyšin po Nowosólskej dróze, to rěka po B 96 do južneho směra. Jědźemy přez Bělšecy (Ebendörfel), Budestecy (Großpostwitz), Jiłocy (Eulowitz) a WWbohow (Halbendorf i. G.). Wbohow je poslednja historisce serbska wjes. Nětko dróha chětro stupa. Z lěweho boka strowi nas Běłobóh, derje spóznajomny na jeho běle so swěćacej wěži. Dźensa na njón njechamy, ale budźemy so potom hišće na njón dopominać. Dosćehnjemy znatu WWjerbježansku horu (Wurbiser Berg) z jeje strašnej S-křiwicu. Na wyšinje, hdźež so lěs kónči, mamy při jasnym wjedrje rjany wuhlad na sewjeročěske a Žitawske horiny. Přichodna wjes je Wopaka (Oppach), a tu chcemy chwilku pozastać.
Jurij Łušćanski
So njepali njesapa
w kuchni w stwě
njejsu wjac kachle
woheń njewidźiš
njewidźiš nječuješ
sedleško
tež nic
zmij nima
wuhenja wjac
za nutř a dele a horje a won
wulka škoda
zo je chodojtypalenje
jeničke wob lěto
baseń z knihi „Čerwjeń brěškow“
Tema strowi žiwi być je dawno tež hižo twarsku branšu docpěło. Mjeztym eksistuja za to najwšelakoriše twarske móžnosće. Ekologisce twarić je jedna z nich a za wšitkich, kotřiž chcedźa na strowym zakładźe twarić, je fachowe poradźowanje bytostne.
Architektka Hilža Mittagowa z Róžanta, mjeztym je wona tež twarska biologowka, tajke poskića. „Zaměr ekologiskeho twarjenja je, zo so čłowjek pod strowymi wuměnjenjemi w swojim žiwjenskim wobswěće derje čuje. Dyrbimy dźě přeco na to myslić, sćěny chěže su naša třeća koža“, mać třoch dźěći wuswětla. W lěće 2004 je wona studij architektury na Choćebuskej techniskej uniwersiće zakónčiła. Po tym złoži hišće dalokostudij we wobłuku twarskeje biologije na instituće za biologiju a ekologiju (ibn) w hornjobayerskim Neubeuernje.
Energiju lutować
W Pančicach-Kukowje přeja dźensa mnozy Hubertej Kokli zbožo a wosebje strowotu k jubilejnym 80ćinam. Narodninar je na najwšelakorišich městnach njesprócniwje skutkował.
29. jutrownika 1936 rodźenemu je čas dźěćatstwa žiwjenske nastajenje formował. Jeho nan, póstownik a čestnohamtski wjesnjanosta, bě njebojazny přećiwnik nacionalsocializma. Zjawnje zastupujo swoju maksimu, zo stejitej wěra a narodnosć nad zełharnej ideologiju brunych mócnarjow, bu wón jako wjesnjanosta wotsadźeny, jako šulski hólčec Hubert w předposlednim wójnskim lěće sam surowosć tehdyšeho časa dožiwi. Dokelž je z druhimi dźěćimi serbsce rěčał, bu wot němskeho wučerja ćežko pochłostany. Dale njemóže zabyć, kak su němscy wojacy staršiski dom zničili. A njewuhojomnu ranu zawostaji w tehdy dźesaćlětnym smjerć maćerje.
Něhdyši wobdźělnicy olympiady serbskeje rěče wědźa so hač do dźensnišeho na swoje wobdźělenje dopomnić. Wšitkim bě to wosebitosć, na kotruž njezapomnja. Woni su we wosebitej brošurce, wudatej wot Serbskeho šulskeho towarstwa składnostnje lětušeho jubileja, jako dobyćerjo wozjewjeni.
Na wšitke nadrobnosće so dopomnić njeje za něhdyšich „olympionikow“ wažne, znajmjeńša nic za Joachima Glücklicha, Constancu Grósec, dr. Pětra Hejdušku a Saru Mičkec. Wosebje pozitiwne zaćišće z wubědźowanja a rjana atmosfera pak su jim hač do dźensnišeho w pomjatku wostali.
50. centralna olympiada serbskeje rěče je so do stawiznow jako wosebita zapisała. Milenka Rječcyna je so z předsydku Serbskeho šulskeho towarstwa Ludmilu Budarjowej rozmołwjała, kotrež je mjeztym 25 lět nošer tohole wubědźowanja.
Kotry wunošk ma olympiada serbskeje rěče zhladujo na perspektiwu našeho naroda?