Před wjace hač dwěmaj lětomaj, w juniju 2021, wobroćištej so wudawaćelka Marka Maćijowa a lektorka LND Weronika Žurowa na serbskich pisacych ze slědowacej namołwu: „Zajimuješ so za pisanje? Sy hižo prěnje powědančka napisał/a? Maš lóšt, so w tym wukmanić? To móžeš na dźěłarničce ‚Short story‘!“ Planowana běše nowa antologija za čitarjow wot 12 lět, kotraž měješe so w LND wudać. A tak namaka so wonu junijsku sobotu w Budyskim Serbskim domje horstka awtorkow a awtorow, sćěhowacych poskitk workshopa. Běše to jónkrótna składnosć za pisacych so zetkać. Wšako so wjetšina z nich skerje rědko widźi, a so tuž wo pisanju prěnorjadnje njewuměnja. Tola tu běše to hinak – Weronika Žurowa a Marka Maćijowa podaštej zasady pisanja „short storyjow“ teoretisce a na přikładach z klasiskeje literatury. To wšitko sta so pod premisu „LND pyta a spěchuje awtorski dorost“. Kelko sćerpnosće, dołheho dycha a angažowanych ludźi, kotřiž su awtor(k)am poboku, je za tajki projekt trjeba. Ludowe nakładnistwo Domowina skići pisacym nadal tajku, skoro luksurioznu podpěru.
Lipsk (HaJ/SN). „Swětowe předstajenje filma ,Pola nas rěka wona Hanka‘ dožiwić směć bě přewšo emocionalne dožiwjenje“, praji sobudźěłaćerka Załožby za Serbski lud Sylke Laubensteinojc-Polencowa. Film zwobraznja na skutkowne wašnje wšelake fasety serbskeje identity w Hornjej, Delnjej a srjedźnej Łužicy a pokazuje puće, serbsku rěč a kulturu znowa wotkryć a žiwy być. „Cyle wulke wuměłstwo je tež wot Walburgi Wałdźic komponowana a Isabely Kałduńskej spěwnje interpretowana sferiska filmowa hudźba“, rjekny Laubensteinojc-Polencowa po prapremjerje filma, wutoru popołdnju w Cinestar-kinje w Lipsku.
Wo zwuk filma je so Oliver Prasnikar starał. Film bu ze srědkow Srjedźoněmskeho spěchowanja medijow, Medienboard Berlin-Braniborska, Němskeho fondsa za spěchowanje filmow, Kulturneje załožby swobodneho stata Sakska, to rěka filmowa syć Łužicafilm kaž tež Załožby za Serbski lud spěchowany.
Marija
Šołćic
Foto:
priwatne
Pokročujemy z předstajenjom pjećoch rěčnych motiwatorow.
Juliana Kaulfürstowa
43lětna Juliana Kaulfürstowa je w „swojej“ kónčinje z gmejnomaj Slepo a Wochozy hižo wot wot lěta 2010 sem aktiwna. Mjez druhim je jako wědomostna sobudźěłaćerka Serbskeho instituta wot lěta 2019 do 2022 w Slepjanskim regionje dźěłała. „Po tři a poł lětach wědomostneho dźěła chcych zaso ,bliže při bazy‘ skutkować“, wopisa wona swoju motiwaciju, so wo městno rěčneje motiwatorki požadać.
Swojeje dołholětneje wuskeje zwjazanosće z regionom dla běše start noweje dźěławosće za nju njekomplikowany – wšako njeběše wjac njeznata. „Nětko pak so ludźo tež sami pola mnje přizjewja, trjebaja-li podpěru – a to mje wjeseli“, praji wona. Tutón wšědny kontakt z ludźimi wšěch starobnych skupin je tež aspekt, kotryž Juliana Kaulfürstowa na swojim dźěle wosebje lubuje. „Njesedźu tu jenož před ličakom a runje tak jenož wučerka njejsym“, wona doda. Za dalši pozitiwny aspekt ma tež wulku tematisku wotewrjenosć swojeho skutkowanja.
Wrócław (SN/bn). Kontaktowy běrow Swobodneho stata Sakska we Wrócławju, Domowina a Budyski Serbski muzej su wčera „Serbski wječor“ w stolicy wojewódstwa Delnja Šleska wuhotowali.
Zazběh zetkawanja tworješe wodźenje po wosebitej wustajeńcy „Wšo je krajina – Serbski moler Jan Buk“, kotraž bu 15. septembra we Wrócławskim Měšćanskim muzeju wotewrjena a je hač do kónca lětušeho decembra přistupna. Kuratorka přehladki, nawodnica Budyskeho Serbskeho muzeja Chrtistina Boguszowa, rozłoži hosćom žiwjenjoběh a tworjenje „najwuznamnišeho serbskeho tworjaceho wuměłca 20. lětstotka“, kiž bě „swoje wukubłanje we Wrócławju zahajił“ a sej „naležnje přał, składnostnje swojich stoćinow personalnu wustajeńcu“ w tymle měsće zwoprawdźić.
Kóždy šesty tydźeń so ZARI-team na wuměnu nazhonjenjow zetkawa zo by wo stawje dźěła, naprawach a problemach diskutował. Slědźerce projekta Nicole Dołowy Rybińska a Cordula Ratajczakowa podawatej tu rěčnym motiwatoram feedback ze swojeho sociolinguistiskeho wida. Hižo na zahajenskim zetkanju předstajištej teamej katalog naprawow a strategijow ze wšelakich kónčin swěta. Do tutych słušeja mjez druhim:
• pućowanja za swójby
• spěwne wječorki
• wjesne swjedźenje
• wjesne radijo
• zhromadne dźiwadźelenje, hudźenje
abo rejowanje
• dźěłarnički za šiće, molowanje,
hornčerjenje, warjenje atd.
• serbske rěčne kursy a konwersaciske
kruhi
„Prawdźepodobnje njebudźe móžno, wšitke tute do Łužicy přenjesć“, wonej wuzběhnyštej. „Wažne je, zo naprawy specifiske wuběramy a přiměrimy.“
Lucian Kaulfürst
Foto:
priwatne
Rěčni motiwatorojo su wažny wobstatk rewitalizaciskeho projekta w nošerstwje Domowiny z mjenom ZARI. Je jich dohromady pjećoch. Hłownej nadawkaj, kotrejž maja we wšelakorych regionach Łužicy spjelnić, stej: Informacije wo rěčnej situaciji zběrać a zajim ludźi za serbšćinu budźić. Dźensa a jutře chcemy Wam kóždeho z nich bliže předstajić.
Raphaela Wićazowa
Z gmejnami Wulka Dubrawa, Rakecy, Radwor, Njeswačidło, Bóšicy a Hodźij ma Raphaela Wićazowa poměrnje wulki teritorij na starosći, w kotrymž jako rěčna motiwatorka skutkuje. 42lětna Radworčanka ma kruty wosobinski narok: „Chcu so tak derje kaž móžno do kóždeje gmejny z jeje specifiskimi wobstejnosćemi zanurić a akterow zeznać.“ Z pomocu mejlkow a telefonatow rozšěrjuje za to pospochi swoju syć kontaktow. Za wosebje skutkowne pak ma wopyty najwšelakorišich lokalnych zarjadowanjow, na kotrychž so wobydlerjam tež wosobinsce předstaja.
Wutroba spisowaćela Bena Budarja po dołhej ćežkej chorosći bić zastała
Zrudźaca powěsć je so rozšěriła, zo je spisowaćel-basnik, přełožowar, wudawaćel a wot lěta 2013 lawreat Myta Ćišinskeho, Beno Budar, po dołhej ćežkej chorosći a wjacorych operacijach wčera w starobje 77 lět doma w Hornim Hajnku zemrěł.
Z nim zhubi serbski lud jednoho z najwuspěšnišich literatow, kotryž je z wobšěrnym, zajimawym a pilnym tworjenjom čitarstwu w serbskej a němskej rěči kaž z přełožkami z rušćiny a pólšćiny darił pozbudźowace twórby. W jeho literarnych wupłodach chowaja so filozofiske rozmyslowanja, žortniwosć, wosudy, satira a kritika, zwjazane z lubosću k swojemu ludej a ze starosću wo jeho přichod.