Spěwajo kěrluš „Ta cyrkej je dom Boži nam, tu Bóh nas zhromadźuje ...“ dopominaja so Chróšćanscy kemšerjo na swojich prjedownikow, kotřiž běchu w lětach 1769 do 1771 cyrkej w baroknym stilu, kajkaž tam dźensa steji, natwarili. Přichodnu srjedu budźe tomu 250 lět, zo poswjeći biskop Jakub Józef Wóski krótko do swojeje smjerće nowy Boži dom, kotryž bě a wosta kruty stołp narodneho a nabožneho byća.
Twarske dźěła w běhu lět
Z fararjom bě w Chrósćicach hač do lěta 1791 w Róžeńće rodźeny Jurij Cyž. W jeho naslědnistwje staraše so 13 fararjow – najdlěje, a to 47 lět wot 1834, Jakub Bart – nimo swojich duchownych nadawkow wo to, twarsku substancu wosadneje cyrkwje zachować. Jich zamołwita próca a zdokonjane dźěła, naličene w farskej chronice, njemóžeš wysoko dosć hódnoćić. Tak bě fararja Cyžowa zasłužba, zo dósta cyrkej dwě lěće po tym zo bu natwarjena, nowe pišćele. Tři lěta pozdźišo poswjeći tam tachant Měrćin Nuk nowej wołtarjej.
W Chróšćanskej šuli „Jurij Chěžka“ su šulerjo njedawno domchowanku swjećili. Tak přińdźe tamniši wosadny farar Měrćin Deleńk k nim a je z nimi nyšpor swjećił. Dźěći pak su program předstajili. Rjany to nazymski wjeršk, hdyž płody z polow a zahrodow zběramy a so za žně dźakujemy.
Foto: Feliks Haza
Kak ze žita muka nastawa a z njeje chlěb? Čehodla njehodźi so chlěb direktnje nad wohenjom pjec? Na tejle a dalše prašenja su šulerjo na projektnymaj dnjomaj w Čornochołmčanskim Krabatowym młynje wotmołwu dóstali.
Tych filmow w serbskej rěči a ze serbskej tematiku njeje mało. Nahrawali su tajke za čas NDR – mjez druhim w režiji njeboh dr. Tonija Bruka –, tež hišće po lěće 1990. Zwjetša su to dokumentacije wo stawiznach a ludowej kulturje Serbow a wo Łužicy. Na Choćebuskim filmowym festiwalu su wone w sekciji „Heimat – Domownja – Domizna“ minjene lěta přeco widźeć byli – krótke a dlěše, starše a nowe.
Nowowutworjena syć „Łužycafilm“ so jara prócuje, serbskim produkcijam nowy wotmach a impulsy dawać. Přeco pak hišće něšto faluje – tajki porjadny dołhi hrajny film w serbskej rěči. Ideje za to su, ale nadźija, zo tajki w blišim času nastanje, njeje wulka. Hišće njeje tón čłowjek namakany, kiž by za tajki film prawu mysličku měł a tež scenarij napisał.
Něhdźe 200 hudźbnych nahrawanjow – su to wobdźěłanja serbskich spěwow a swójskich kompozicijow na serbskorěčne teksty – je mjeztym 65lětny spěwar, hudźbnik, komponist a producent Matthias Kießling dotal za delnjoserbski rozhłós sćelaka RBB a hornjoserbski rozhłós MDR produkował. Šwarna ličba to titulow, kotrež móžemy w serbskim rozhłosu słyšeć.
Awtorka Lana Bastašić powěda w swojej knize „Uhvati zeca“ (Dosahń zajaca) wo přećelstwje dweju holcow před pozadkom zańdźenosće Juhosłowjanskeje.
Nimo w němskej literaturje znatych awtorow, kaž Saše Stanišića, wěnuja so tež knihi, spisane w bkms (němska skrótšenka za bosnisko-chorwatsko-montenegrosko-serbisku rěč, prjedy serbochorwatšćina) temje adolescenca. W srjedźišću tak mjenowanych coming-of-age-powědkow steja młode wosoby a jich přechod do swěta dorosćenych. Čitarjam a čitarkam stawiznički pomhaja so ze swójskimi začućemi rozestajeć a je lěpje zrozumić, ale tež procesy reflektować, kotrež wjedu k přisłušnosći a připóznaću w jednej abo we wšelakorych towaršnosćach. Wusko zwjazane su wone z tradicijemi žanrow kubłanskeho romana (Bildungsroman), wuwiwanskeho (Entwicklungsroman) kaž tež swójbneho romana.
Njedźela, 15. awgusta 2021
Běše hižo popołdnju po štyrjoch, jako docpěch z awtom Starogard Gdański. W zwisku z kašubskej wustajeńcu Serbskeho muzeja so na njón dopomnich. Wonkownje wupadaše kaž kóžde druhe pólske město: rondele, žołte markěrowanje, pisane wabjenja a trochu hinak rjadowany wobchad. Běch mjeztym hižo dlěje hač wosom hodźin po puću był.