Wot 1. junija nawjeduje Tobias Hajdan wobłuk turizma w Marketingowej towaršnosći Hornja Łužica-Delnja Šleska (MGO). Bianca Šeferowa je so z nim wo nowych nadawkach a jeho předstawach rozmołwjała.
Kotre znajomosće maće jako nowy nawoda wobłuka marketinga turizma w MGO?
T. Hajdan: Běch w Drježdźanskim Swiss-hotelu zamołwity za marketing a předań, hdźež sym turistiski wobłuk jara derje zeznał. Dokelž so za region horju, sym so pola MGO požadał.
Kotrym nadawkam chceće so wěnować?
T. Hajdan: Zhromadnje z nawodu MGO dźěłamoj na nowym logu. Tež internetna prezenca ma so nuznje změnić. Stara njewotpowěduje tomu, štož turist wočakuje. Analyzujemy tuchwilu přeća turistow. Chcemy docpěć, zo zajimc wšitko z mało klikami docpěje. Dale dźěłamy w MGO na nowym dowolowym magacinje, kotryž měł w nowembrje wuńć. Zešiwk ma dóstać nowy přewidny design. Z nim móžemy potom na wšelakich wikach spočatk přichodneho lěta za region wabić.
Kak chceće jako zamołwity wobłuk turizma dale wuwiwać?
W lětušim etaće Załožby za serbski lud zbywaja hišće pjenjezy za projekty. Cordula Ratajczakowa je so ze zastupowacej direktorku Michaelu Mošowej rozmołwjała, što chcedźa z tymile srědkami spěchować a što so přichodnje nastupajo projektowe spěchowanje změni.
Załožba ma zbywace pjenjezy a njewě, dokal z nimi – rědka to powěsć. Što za tym tči?
M. Mošowa: Na zakładźe wotličenja lońšeho etata smy zwěsćili, zo mamy hišće pjenjezy. A serbscy zastupjerjo w załožbowej radźe, mjez nimi wosebje tež dotalny předsyda rady a přichodny direktor Załožby za serbski lud Jan Budar, su sej wuwojowali, zo maja so z tutymi srědkami swobodne projekty spěchować. A tak je to załožbowa rada na aprylskim posedźenju wobzamknyła. Mamy tuž nětko mały přidatny hornc 30 000 eurow za projekty. Wokomiknita situacija pak je tajka, zo předležace próstwy tónle hornc njewučerpaja.
Kajke próstwy sej přejeće?
Lětanišćo Berlin-Braniborska stawa so dźeń a bóle ze symbolom twarskeje njekmanosće Němskeje. Planowane bě wotewrjenje w lěće 2011, mjeztym hižo dźesać lět na nim twarja a kónc njeje přeco hišće wotwidźeć – tež nic kóštow, kotrež wučinjeja mjeztym šěsć króć telko kaž planowane. Prestižowe předewzaće je so k narodnemu projektej hańby wuwiło.
Hrozy nam w Serbach něšto podobne? Wot lěta 2010 hižo planuja Serbski muzej Choćebuz na tamnišej Młynskej přetwarić a zdobom trajnu wustajeńcu wobnowić. Wězo dyrbiš po wjace hač dwaceći lětach dom, kotryž Serbam a cyłej – tež mjezynarodnej – zjawnosći wobraz wo stawiznach a kulturje Delnjoserbow posrědkuje, modernizować a dźensnišemu standardej muzejownistwa přiměrić. Muzej je w nošerstwje města Choćebuza, a Załožba za serbski lud jón spěchuje. Jako nošer je město za ryzy přetwar zamołwite. Za nowu wustajeńcu bě Załožba za serbski lud hižo dawno pjenjezy zaplanowała.
Sobotu zahaji so lětuše rěčne lěhwo Serbskeho šulskeho towarstwa. Milenka Rječcyna je so z jeho předsydku Ludmilu Budarjowej rozmołwjała.
Što běše při přihotach na lětuše lěhwo hinak hač dotal?
L. Budarjowa: Tajki wulki nawal zajimcow njeběchmy wočakowali. Lětsa wobdźěli so 54 dźěći a młodostnych 4. do 10. lětnika na rěčnym lěhwje SŠT. Mjez wobdźělnikami je 43 hólcow a jědnaće holcow. Woni su šulerjo našich serbskich zakładnych a wyšich šulow kaž tež Serbskeho gymnazija.
Zwotkel přińdźe tajki wulki zajim?
L. Budarjowa: Po Serbach je so rozpowědało, zo skićimy z rěčnym lěhwom dźěćom a młodostnym składnosć serbskorěčneje zabawy, při čimž móža so zdobom wočerstwjeć. Zarjadujemy tež zaso powabliwy program.
Kotre budu wjerški?
Peter Wittig je so w Drježdźanach narodźił a bydli dźensa w němskej stolicy, w Berlinje. Wón je režiser, docent za dźiwadło a pisa zdobom dźiwadłowe kruchi. We wobłuku 38. mjezynarodneho swjedźenja serbskeje poezije, na kotrymž je sobu skutkował, je so Alfons Wićaz z nim rozmołwjał.
Wudźeržujeće hižo dlěje dobre zwiski k Zwjazkej serbskich wuměłcow a sće jeho čłon. Kak je k tomu dóšło?
P. Wittig: Prěnje styki nawjazach 1976 na Festiwalu serbskeje kultury. Tam zeznajomich so z krasnym oratorijom „Nalěćo“ Korle Awgusta Kocora a Handrija Zejlerja. To je dźensa jedna z mojich najwoblubowanišich hudźbnych twórbow. Na tačel přewšo rady słucham. W lěće 1990 sym prěni króć w Budyskim Němsko-Serbskim ludowym dźiwadle inscenował, sydom lět pozdźišo z operu Dmitrija Kabalewskeho „Colas Breugnon“ dalši króć. To bě prěnje předstajenje w Němskej. Sym kruch do němčiny přełožił. W lěće 2000 inscenowach Detlefa Kobjelowu operu „Lessing Goes Opera oder Die Liebenden von Ephesos“. A na to sym zhromadnje z Detlefom Kobjelu a Wernerom Měškankom „Błótowsku operetu“ spisał. Prapremjera bě w Budyšinje.
Po lěće 2008 w Sulšecach je město Kulow znowa hosćićel Krabatoweho swjedźenja, tónraz w měsće samym. Wo přihotach a wobsahach wulkeho podawka wot 12. do 14. awgusta je so Andreas Kirschke ze zamołwitej za kulturne dźěło w měsće Beatu Hufnagel rozmołwjał.
Kajke wužadanje je Krabatowy swjedźeń?
B. Hufnagel: Jara wulke wužadanje. Wot lońšeho awgusta jón přihotujemy. Tehdy je prěnja dźěłowa skupina nastała. W měšćanskim zarjadnistwje smy zamołwitosće rozdźělili. Mjeztym wobsteja wjacore mjeńše skupiny. Loni w oktobrje bě wobydlerska zhromadźizna, na kotrejž smy koncept a časowy plan předstajili.
Kajki je aktualny staw přihotow?
B. Hufnagel: Tuchwilu wšitke jednotliwe dypki nadrobnje wothłosujemy. Ćišćernja wokomiknje flajer ćišći. Nimo nadrobneho programa wopřijima wón dokładny plan nutřkowneho města, tak zo budu so wopytowarjo derje orientować móc.
Kak Krabatowy swjedźeń financujeće?
Zapósłancy Europskeho parlamenta su so ze serbskej tematiku zaběrali. Bě to peticija, žadaca sej zakaz wotkrywanja dalšich wuhlowych jamow we Łužicy. To so tak často njestawa. Mjeńšinowe naležnosće drje běchu wjacore razy tema w Brüsselu. Na tym běchu tež Serbja wobdźěleni, zwjetša we wobłuku Federalistiskeje unije europskich narodnych mjeńšin. Tak konkretnje z našim ludom a łužiskej brunicu kaž njedawno pak so tam hišće zaběrali njeběchu. Hišće rědše su docpěte wuslědki, zo parlamentownicy reaguja a pokazuja, zo njeje jim to wšojedne. Hinak hač wočakowane chce so peticiski wuběrk Europskeho parlamenta nadrobnišo z naležnosću rozestajeć. Tak chce sej stejišćo Sakskeje a Braniborskeje wuprosyć a rozmysluje samo wo tym, delegaciju do Łužicy pósłać, zo móhła ranjenja směrnicow EU pruwować a dokumentować. Njeje tole samo na sebi hižo wuspěch? Tež hdyž so dotal „jeničce“ wo wotpohlady jedna a mamy wočaknyć, kak so naležnosć wuwije, njeběchu prócowanja podarmotne.
Jednaćelej Zhorjelsko-Žitawskeho Gerharta Hauptmannoweho dźiwadła a Srjedźosakskeho dźiwadła Freiberg-Döbeln Caspar Sawade a dr. Hans Peter Ickrath staj zawčerawšim z ministerku za wědomosć a wuměłstwo dr. EvuMariju Stange (SPD) wo problemach zjednoćenych sakskich jewišćow rěčałoj. Cordula Ratajczakowa je so wo tym z Casparom Sawadu rozmołwjała.
Sće z wotběhom zetkanja spokojom?
C. Sawade: Najprjedy dyrbju rjec, zo běchmy překwapjeni, kak spěšnje je Eva-Maria Stange na naš list reagowała a nas hnydom přeprosyła. Tak njebě tež třećemu podpisarjej lista, generalnemu intendantej Plauensko-Zwickauskeho dźiwadła Rolandej Mayjej, móžno so na rozmołwje wobdźělić. Wšako bě hižo w dowolu. Atmosfera bě jara přijomna. Dr. Stange bě wo problemach našich domow dokładnje informowana. Bě pytnyć, zo ju naša nuza jima. Wona chce so tež starać. Zo pak njemóže cyle prosće k financnemu ministrej hić a jemu kazać nam wjace pjenjez dać, je tež jasne.
Što su wuslědki zetkanja?
Hanelora Balkowa je wjelelětna a horliwa čłonka předsydstwa Wochožanskeje Domowinskeje skupiny. Měrćin Weclich je so z njej rozmołwjał.
Kak dołho sće čłonka Domowiny?
H. Balkowa: 1967, we 8. lětniku, sym w Slepom do Domowiny zastupiła. Tam skutkowach sobu w spěwnej a rejwanskej skupinje, z čehož nasta pozdźišo Slepjanski folklorny ansambl. Jako so do Wochoz wudach, přistupich 1973 tudyšej Domowinskej skupinje.
Na kotre wjerški so dopominaće?
H. Balkowa: 60. jubilej Wochožanskeje Domowinskeje skupiny před dźesać lětami bě mjez druhim wosebity podawk po znowazjednoćenju Němskeje.
Tuchwilu ma Wochožanska skupina 20 čłonow, maće nadźiju na dorost?
H. Balkowa: Móžnosće su, jeli dźěći a dorosćacy w domiznje wostanu.
Čehodla mnozy wotchadźeja?
H. Balkowa: Šuler, kiž wot 5. lětnika w Běłej Wodźe abo Niskej na gymnazij chodźi, je wjes hižo wopušćił. A po zakónčenju šule dźe zwjetša na studij a so lědma nawróći.
Měniće, zo su woni potom na přeco preč?
Rjedźic ratarski zawod, kotrehož sydło je w Njeswačidle wobhospodarja mjez druhim žitnišća wokoło Hory, Noweho Łusča, Chrósćic a Wotrowa. Měrćin Weclich je so z jednaćelom Maćijom Rjedu rozmołwjał.
Kajki je staw lětušich žnjow?
M. Rjeda: Zašły tydźeń smy ječmjeń młóćić započeli a móžachmy jón při přijomnym wjedrje dožnjeć. Žnjeli smy na něhdźe 250 hektarach.
Kak da je zorno sypało?
M. Rjeda: Smy z wunoškom poměrnje spokojom, na hektar bě to něhdźe sydom do wosom tonow.
A kajki bě lońši wunošk?
M. Rjeda: Minjene lěto bě tróšku wunošniše. Najebać to pak tež lětuše žane hubjene njeje.
Kotre dźěła wam nětko do rukow hladaja?
M. Rjeda: Wčerawšeho sylenho dešća dla dyrbimy najprjedy małku přestawku zapołožić. Dźěła na polach wězo dale du. Šćernišća maja so podworać. Jako přichodne ličimy z tym, zo budźemy na dalšich 250 hektarach rěpik žnjeć.
Kotre družiny žita hišće maće?
M. Rjeda: Stej to rožka na něhdźe 260 hektarach a pšeńca na 200 hektarach.
Dokal swoje wudźěłki dodawaće?