Hišće před pjatnaće lětami dyrbješe sej dowolnik-wjelečitar přemyslić, hač radšo dźěl drasty abo knihu wjac do swojeho kófra zapakuje. Mjeztym mamy swět digitalnych knihow. Bjezdwěla ma čitar e-booka dźensa lěpšinu, zo trjeba jenož hišće mały elektroniski nastroj, z kotrymž móže sej cyłu swoju biblioteku na jězbu sobu wzać. Jenička hranica wobsteji w tym, hač kniha digitalnje předleži.
Dopominam so hišće derje na diskusije, hač je e-book tótka ćišćaneje knihi. Ta abo tamna knihićišćernja čuješe so snadź hižo w swojej eksistency wohrožena. Hdyž pak dźensa konsumowe ličby wobkedźbujemy, zwěsćamy zajimawy fenomen. Hačkuli je ličba čitarjow e-bookow w Němskej wot lěta 2010 wo 500 procentow rozrostła a poskitk dale přiběra, dotal wo digitalnej rewoluciji na polu knihow rěčeć njemóžemy. Podźěl předatych e-bookow porno ćišćanym pendantam hižo cyłu chwilu pod šěsć procentami stagněruje.
Kruty wobstatk folklorneho festiwala je stajnje sobotu na zažnym popołdnju wuhotowany kulturny forum. Lětuša tema zarjadowanja bě prašenje „Kak spěchuje stat/zjawnosć wašu kulturu?“. Dohromady wosom wukrajnych hóstnych skupin bě tónraz wobdźělenych.
Krabat bě so po wšěch njelubych nazhonjenjach w Čornym młynje, loni w Čornym Chołmcu předstajenej inscenaciji, kuzłanja wzdał. Wostanje pak při tym a při bjezstarostnym žiwjenju Krabata ze swojej lubowanej Hanku w znowa natwarjenym Čornym młynje?
Sobotu, 13. julija, wotměje so pod Budyskej Starej wodarnju 40. mjezynarodny swjedźeń serbskeje poezije. Lětsa wopominaja z nim serbskeho basnika Kita Lorenca. Iniciatiwna skupina Budyska nóc poezije pod nawodom Benedikta Dyrlicha wuhotuje tradicionalny kulturny swjatk w kooperaciji z Turistiskim zwjazkom Budyšin, z podpěru zjednoćenstwa PEN Němskeje a dalšich sponsorow. Alfons Wićaz je so z Benediktom Dyrlichom rozmołwjał.
39. mjezynarodny swjedźeń serbskeje poezije wotmě so w małej formje 2017 we Wojerecach. Loni je tradicionalny kulturny swjatk wupadnył. Sobotu wotměje so nětko štyrcety. Čehodla hakle lětsa?
Budyšin (SN/CoR). Kajki wliw maja dźensa indigene ludy w Kanadźe, chcedźa-li koncerny w jich sydlenskim rumje surowizny wudobywać, pipeline abo rěčnu zawěru twarić abo lěsy trjebić? Maja prawobydlerjo prawo postajeć, što so na jich žiwjenskim terenje stawa? Tajke a dalše prašenja je wčera prof. dr. Nicolas Houde z Uniwersity Quebec a Montreal wčera w Budyskim Serbskim instituće rozjimał. Politologa so hižo dlěje hač dwaceći lět z maćiznu zaběra, je mjez druhim rěč něhdźe 8 000 ludźi wopřijaceho indianskeho kmjena Atikamekw nawuknył a zasadźa so z praktiskimi projektami za samopostajenje awtochtonych ludow w swojim wot prjedownikow zdźědźenym kraju.
Mjeztym třeći raz wěnowaše so wosebity program Mjezynarodneho folklorneho festiwala „Łužica“ imaterialnemu herbstwu swěta, a to minjenu sobotu popołdnju na Koklic statoku.
Chrósćicy (SN/CoR). Pod hesłom „... hdźež duša ludu schow swój ma“ je bywši direktor Budyskeho Serbskeho muzeja a zahorjeny hudźbnik Tomasz Nawka tež tónraz zaso aktualny dohlad do lěta 2003 załoženeje lisćiny UNESCO duchowneho herbstwa swěta podał a přinoški hóstnych skupin pod tutym aspektom předstajił. Lisćina wopřijima mjeztym 429 tradicijow ze 117 krajow. Hakle loni přiwzachu do njeje módroćišć, kotryž njeje jenož w Němskej, ale tež w Awstriskej, Čěskej, Madźarskej a Słowakskej dźěl rjemjeslniskeho namrěwstwa.
Wuježk (RLc/SN). Nowa wustajeńca pod hołym njebjom „Christian Borchert we Wuježku“ wobswětla wuske styki wuznamneho fotografa NDR k tamnišemu kruhej basnikow wokoło Elki Erb, Adolfa Endlera, Heinza Czechowskeho a Kita Lorenca w 1970- a 1980tych lětach. Přehladka twori zdobom zazběh za wulku retrospektiwu wo Christianu Borcherće nazymu w Drježdźanskim Kopororytwowym kabineće. Direktorka domu dr. Stephanie Buck bě „jara wjesoła, zo móžemy z kołom Borchertowych wustajeńcow w Hornjej Łužicy we wsy započeć, kotrejež slědy w jeho tworjenju tajku wosebitu fasetu tworja“ a chwaleše partnerski projekt Wuježčanow jako dobry přikład za tak mjenowany muzealny outreach. Wuraz wopisuje wosebitu praksu, spřistupnić kulturu tež tam, hdźež to dotal móžno było njeje abo jenož w chětro wobmjezowanej měrje.
Hochoza (SN/MiR). Na třoch statokach, pola Wojtojc, Ungerojc a Lobeźic na hórskim hrodźiku su pjatk wječor hač do połnocy hóstne a hosćićelske skupiny swoje programy předstajili. Na hłownym jewišću před Hochožanskej cyrkwju witaše Ana Holzschuhowa wulku syłu přihladowarjow. Dźěći Hochožanskeje pěstowarnje a horta překwapichu ze serbskim programom wosebje něhdyšeho wjesnjanostu Fryca Wojta. Jemu dźakowachu so direktorka Picnjanskeho hamta Elvira Hölzner a tamniši měšćanosta Jörg Krakow za njesprócniwy angažement za wjes a horliwe šěrjenje delnjoserbskeje rěče a kultury. Krajny rada wokrjesa Sprjewja-Nysa Harald Altekrüger (CDU) rjekny: „Sym hordy na to, zo Hochoza na iniciatiwu Wojta kóžde druhe lěto festiwal wuhotuje.“ Zapósłanc zwjazkoweho sejma Ulrich Freese (SPD) rjekny: „Tónle swjatk je kulturne bohatstwo a kluč k mjezsobnemu dorozumjenju. Sym sej wěsty, zo tež přichodnje Zwjazk, Braniborska a Sakska Serbam financne srědki přewostaja.“