Hamburg (ML/SN). „W Lipsku móžeš sorabistiku za wučerstwo studować abo studij z bachelorskim abo masterskim zakónčenjom wolić. Za semester zapisuje so mjez pjeć do dźesać studowacych sorabistiki. Tohodla wuknu woni w jara małych skupinach. Po studiju sorabistiki skići so jim garantija za powołanske městno.“
Tak zhoniš w tydźeniku Die Zeit na stronje dźěłowych wikow pod rubriku „Wysokošulski swět“. Dale čitar zhoni, zo móže absolwent w serbskim sydlenskim rumje we Łužicy na šulach w statnje zaručenej wučbje serbšćiny tónle předmjet podawać. Móžno pak tež je, po tym w muzeju abo nakładnistwje dźěłać. Časopis cituje prof. Edwarda Wornarja w Lipsku: „Za sorabistiku maš na zwjazkowej runinje jenož jednu profesuru. Wězo njehodźi so wobšěrnosć předmjeta tak zaručić. W slědźenju a wučbje koncentrujemy so tuž na zachowanje rěče hornjo- a delnjoserbšćiny.“
„Zabsolwowach Serbski gymnazij a studuju nětko sorabistiku, zo bych sobu pomhała swoju wohroženu maćeršćinu wuchować“, praji studentka Hańžka Wjeselic.
Praski časopis Česko-lužický věstník“ předstaja w najnowšim wudaću mjeztym 70lětneho Jurja Łušćanskeho jako serbskeho funkcionara a basnika. Pod fotografiju jubilara su wažne žiwjenske daty rodźeneho Njebjelčana podate. Wustaja so, zo so wón hižo „dołhodobnje serbskemu tworjacemu wuměłstwu wěnuje“ (sam dźě žadne unikaty wobsedźi – M. K.), zo bě jeho zběrka basnjow „Čerwjeń brěškow“ 2011 w Budyšinje a lěto pozdźišo we Warnoćicach w čěskej rěči wušła a zo nětko wobdźěłane druhe wudaće předleži (Praha 2020). Wozjewjena je baseń „Smjerć rjenje“ w přełožku Milana Hrabala.
Praha (SN/bn). Mjezynarodna nowinska platforma Kafkadesk chce po swójskim podaću „ultralokalne nowinki z centralneje Europy sposrědkować“ a tak „wuwaženišemu wobrazej wo skupinje Visegrád-krajow polěkować“. Njedawno je tónle ramik takrjec wopušćiła a artikl wo Serbach wozjewiła. Pod nadpismom „Ći tamni Němcy: Kak su Serbja comeback w centralnej Europje nastupili“ rozprawja awtor Jefferson Sinclair wo wobydlerjach „w třikrajowym róžku Němska-Čěska-Pólska“. Region to, w kotrymž móhł „wopytowar na kuriozny fenomen storčić. Nańdźeš dwurěčnje popisane tafle a znački, raz němsce raz w słowjanskej rěči, podobnej čěšćinje abo pólšćinje. Tola wo žanu z njeju so njejedna – je to serbšćina.“
Dokelž dyrbješe za lońši awgust planowany kurs serbskeje rěče w Budyšinje wupadnyć, zarjadowa Praske Towarstwo přećelow Serbow za swojich krajanow tydźenski kurs w małej wsy Budislavje blisko Litomyšla. Předsyda towarstwa Lukáš Novosad bě Radworčana Bena Bělka zazwonił a próstwu wuprajił, hač njemóhł z čěskimi přećelemi někotre rěčne rozmołwy přewjesć. Bjez wulkeho wahanja něhdyši rozhłosownik připraji a poda so 31. julija na jězbu do susodneho kraja. Tam měješe Bělk „bjez pedagogiskeho wukubłanja“, kaž w najnowšim wudaću časopisa Česko-lužický věstník pisa, ze skupinu zajimcow w serbšćinje „lekcije, přednoški wo serbskej hudźbje, medijach, folklorje a stawiznach a samozrozumliwje zabawu“. A w rjanym domje čěskeho PEN-centruma je so samo horstka serbskich młodostnych lóštnej bjesadźe a spěwanju přidružiła.
W sewjeročěskim Rumburku bydlaca 70lětna Zdeňka Ondrušová je zestajała knižku wo swojej maćeri Hanje (Annje) Žaludovej, rodźenej Šimanec z Radworskich Młynskich chěžow. Na spodobnje wuhotowanych 120 stronach wuběrneje papjery zhonimy z tekstom a wobšěrnej zběrku fotow tójšto ze žiwjenja Serbowki, wosebje wo jeje přebywanju w Čěskej wot lěta 1946 hač do kónca žiwjenja w lěće 2007. W lisće do Budyšina pisa dźowka Zdeňka, zo měješe mać zajimawe žiwjenje. Sama so jako Połserbowka wuznawa, kotraž so rady na wopyty pola dźěda a wowki dopomina.
W Serbskej protyce za lěto 2021 je nastawk wo archeologu Wójćechu Kóčce z Wownjowa. Awtor je pólski wědomostnik, přećel Serbow, čłon Maćicy Serbskeje Piotr Pałys z Opola. Tajke daty ze žiwjenja a skutkowanja serbsko-pólskeho slědźerja dotal druhdźe wozjewjene njeběchu.
Wo skutkowanju Kóčki po Druhej swětowej wójnje wuńdźe pólskorěčna kniha „Wójćech Kóčka we łužiskoserbskim narodnym hibanju (1945–1950) – wuběr dokumentow“. Piotr Pałys zestaja zběrku z 52 dokumentami na zakładźe studija podłožkow w archiwach we Waršawje, Wrócławju, w Poznanju a Budyšinje. Hłowny wobsah knihi su spisy k poćaham mjez Serbami a Pólskej – k tomu wupokazanych je 31 spisow z Budyskeho Serbskeho kulturneho archiwa, 13 z pólskich archiwow. 35 aktow je mašinopisnych, 14 rukopisnych, tři artikle su nowinske wotćišće. Wjetšina, 34, je w hornjoserbšćinje, 18 pak w pólšćinje.
Młyny pomału mlěja, ale mlěja. Tak znajmjeńša so mi dźěše, jako dźeržach wućišć rozmołwy z Gabrielu Mariju Šmajdźinej w rukomaj. Wozjewjena bě rozmołwa Manfreda Ertela z woblubowanej dźiwadźelnicu pod rubriku „Hamburger im Gespräch“ – a nětko młyn, kiž pomału mlěje – lětsa 30. meje. Łužiskej wučerce na wuměnku je přiwuzny, na sewjeru bydlacy, přinošk we wućišćanej formje sposrědkował. Zajimowani móža jón přeco hišće internetnje čitać, a to pod www.shz.de schleswigsko-holsteinskeho nowinskeho nakładnistwa. Titul přinoška je „Rote Teppiche sind nicht so meins“.
Ze zapozdźenjom stej dóšłoj lońšej dwójnej čisle 7/8 a 9/10 Praskeho časopisa Česko-lužický věstník. K wšěm přinoškam na cyłkownje 32 stronach njemóžemy so wuprajić. Pod nadpismom „Lužickosrbský parlament“ předstaja Lukáš Novosad, předsyda Towarstwa přećelow Serbow, dowólbnu diskusiju, wuslědki hłosowanja a komentuje rěč čłona sejma Alexandera Pólka na hłownej zhromadźiznje Domowiny 30. nalětnika 2019 w Chrósćicach. Z časa do wólbow wuzběhuje awtor dwanaće wobmyslenjow Fabiana Kaulfürsta a jasne 95 procentow wotpokazowanja k prašenju „Chcu ja TUTÓN Serbski sejm?“. Wo wólbach samych 3. nazymnika 2018 čitamy, zo bě wobdźělenje z 908 hłosami „tristní“, štož rěka serbsce „zrudne, bjeztróštne“. (Přispomnjenje: Hišće mjeńša ličba płaćiwych hłosow – 828 – ani hišće podata njeje. – M.K.).
Dosć wobšěrnje rozprawjeja medije na wotewrjenje wustajeńcy „Wobrazy krajiny“ w Celovecskim Muzeju načasneho wuměłstwa Korutanskeje (MMKK). W fokusu steji tworićelske dźěło serbskich wuměłcow, pokazowace na problemy, z kotrymiž ma so łužiska ludnosć rozestajeć. Předewšěm stej to wotbagrowanje wsow a z nim zhubjena swójska identita, wosebje pak rěč.