Kóžde poł lěta přewjeduja modowu přehladku Fashion Week. Što pak wona je a hdźe so wotměwa? Wězo, w Berlinje. Přiwšěm tam dožiwiš, zo so žony po puću druhich prašeja, dokal drje dźe na sławnu Fashion Week.
Z tym so wšitko započina. Fashion Week je zapřijeće za mnohe wiki a eventy, kotrež so runočasnje na wjacore dny trajacym zarjadowanju wotměwaja. Wone su zasadnje jeno za fachowych wopytowarjow a za wosoby, kotrež wuprudźeja sylnu prezencu a wulke připóznaće w socialnych syćach. To su tak mjenowani influencerojo. Zjawnosć dožiwja modowu přehladku jako glamuroznu, ze swojimi wosebitymi designerowymi robami a wokomikami na čerwjenym přestrjencu. Woprawdźitosć, kotruž fachowy wopytowar dožiwja, je skerje trochu wostrózbjaca a ze stresom zwjazana. Na kóncu pak wšěm wjeselo wobradźa.
Sarah Gwiszcz (29) je designerka ze swójskim wobchodom w Lubnjowje. Wona je absolwentka Akademije Mode Design Berlin. Pod labelom Wurlawy (dźiwje błótowske žony), kotryž je w lěće 2014 załožiła, wuwiwa Delnjołužičanka předewšěm młodu modu. Při tym posłužuje so bohatosće narodneje drasty. Wšako chce serbske tradicije a kulturu do načasnych formow wjesć. Charakteristiske znamjo jeje kolekcijow je módroćišć na bantach, wobrubach a cankach. Designerka zhotowja tež drastowe dźěle za delnjołužisku drastu.
W lěće 2010 wobdźěli so Sarah Gwiszcz ze swójskimi kreacijemi na projekće „Serbsce modern“, wuhotowanym wot Europskeje unije a Braniborskeje. Tři lěta pozdźišo doby na wubědźowanju Kreativ Radar Brandenburg dźěłarničku za kreatiwnje tworjacych. 2014 je wona we wobłuku projekta Laurin dźěłansku drastu za turistisku informaciju w Lubinje, Lubnjowje a Bórkowach kreěrowała.
Na wědomostnym rozestajenju – disputaciji – z prof. Johannom Eckom z Ingolstadta na Lipšćanskej uniwersiće w juliju 1519 zakitowaše Luther ze sobuwojowarjom a přećelom Karlstadtom swoje nahlady. Hdyž pak so Luther tam tež za wučby čěskeho reformatora Jana Husa wupraji, rozhori to sakskeho wójwodu Jurja Brodateho, kiž bě so spočatnje přećiwo wikowanju z wotpuskom wuprajił. Nětko sta so Drježdźanski monarch z přećiwnikom Luthera. W nowembru 1520 wuda bamž klatwowu bulu, kotraž postaješe, zo su Lutherowe wučby zakazane, a jeho knihi kaž tež wón sam měli so spalić. Klatwowu bulu pak we Wittenbergu, Lipsku, Torgauwje a druhdźe zjawnje spalichu.
Hdyž měješe so Mišnjanski biskop Beno na próstwu wójwody Jurja Brodateho 1524 swjatoprajić, spisa Luther traktat „Wider den neuen Abgott und alten Teufel, der zu Meißen erhoben werden soll“.
W Předźenaku z 20. januara 2017 recensuje Manfred Laduš knihu Wernera Měškanka „Da ich auch ein Wende bin – Ze serbskima wócyma pó slědach ‚zelenego wjercha‘“. Přewozmje při tym tež sćěhowace wuprajenje awtora, je takrjec potwjerdźejo: „Na prěnim pućowanju do Jendźelskeje ... je Pücklera serbski komponist a spisowaćel Leopold Šefer přewodźał“. Hižo 2006 běch w Serbskich Nowinach na to pokazał, zo na wuprajenju, zo bě Schefer Serb, (skoro) ničo njeje. A tola błudźi tale legenda nětko hižo na dobre wosomdźesat lět po serbskich medijach. Zwotkel pak so wona bjerje?
Lěta 1934 wozjewi Ota Wićaz prěni raz w Serbskich Nowinach něšto k tematice w nastawku „Łužiski basnik Leopold Schefer a jeho serbska mać a wowka“. Dalši přinošk z jeho pjera nastupajo Schefera namakamy w protyce Předźenak lěta 1937 „Poslednje hody stareje serbskeje fararki“. A hišće jónu spyta Wićaz serbsku zjawnosć na Schefera skedźbnić, wospjetujo po wójnje prěni přinošk w časopisu „Nowa Łužica“ 1947/1948. Potom pak so hižo nichtó za to njezajimowaše.
Tójšto je so stawało w prěnich lětach po politiskim přewróće 1989/1990 – tež w serbskich wobłukach Delnjeje Łužicy. Tójšto je so změniło. Delnjoserbski tydźenik Nowy Casnik móžeše nimale w kóždym wudaću wo tajkich změnach rozprawjeć. Wažna a zwjeselaca bě powěsć, zo su Serbja w Delnjej Łužicy 1991 dóstali swój Serbski dom. Do njeho su krok po kroku zaćahnyli Domowina a serbske institucije. Spočatk lěta 1992 zhonichu čitarjo Noweho Casnika, zo su 6. měrca w Choćebuskim Serbskim domje wotewrěli Lodku, serbsku kulturnu informaciju.
Rentnar a što potom? – wuměnkarsku swobodu wužiwać abo wužadanja přiwzać (6)
Někotři njemóža so tohole časa dočakać, tamni zaso nochcedźa scyła na njón myslić – na zastup do renty. Kajke maja wuměnkarjo žiwjenje abo starosće, to ze seriju „rentnar a što potom?“ bliže wobswětlamy.
Bronjan Achim Buša je w swojim powołanskim času wjele widźał a dožiwił. Wosebje wědomy je jemu tež čas, kotryž móže nětko jako wuměnkar aktiwnje a zmysłapołnje wužiwać. Wulku rólu hraja za njeho při tym mentalita, sport a strowe zežiwjenje. „Tole spytam ludźom dale dać“, wón praji.
53lětna Uta Henšelowa, wustupowaca połna energije a z přećelnosću, wita mje w bjezporočnej delnjoserbšćinje před swojim domom w Lubnjowje. Zyma šćipa namaj do mjezwoča, a wona wjedźe mje do swojeje galerije. Před jeje zachodom čitam na tafličce „Galerija UTACIANI“.
Při rozmołwje hnydom zhonju, zo je so Lubnjowčanka jako Domowinska regionalna rěčnica za Delnju Łužicu rozžohnowała a zo wukonja wot 1. februara zastojnstwo nawodnicy Šule za delnjoserbsku rěč a kulturu Choćebuz.
Pjeć prapremjerow serbskeje načasneje hudźby zaklinčało
Hudźbny rjad „wosebity koncert na spočatku lěta“, zahajeny 1995 pod nawodom z Łužicy pochadźaceje pianistki Heidemarje Wiesnerec, wěnowaše so lětsa reformaciji. Pjeć serbskich komponistow bě nadawk dóstał, składnostnje jubileja komorne twórby za mału wobsadku spisać. Te zaklinčachu nětko prapremjernje na zarjadowanjach w Berlinje, Wojerecach, Choćebuzu a Lipsku. W Budyskim Serbskim muzeju dožiwi nažel jenož něhdźe połsta připosłucharjow zajimawy a naročny wječor.
Wot 23. do 26. měrca wotměja so Lipšćanske knižne wiki. Na nich změje Ludowe nakładnistwo Domowina znowa swoje wustajenišćo. Alfons Wićaz je so z jednaćelku LND Marku Maćijowej rozmołwjał.
Čehodla je za LND tak wažne w Lipsku pódla być?
M. Maćijowa: Lipšćanske wiki, najwjetše we wuchodnej Němskej, wopytuje lěto a wjace čitarjow a knihikupcow, nic jeno z wuchodnych, ale tež ze zapadnych zwjazkowych krajow. Za naše zjawnostne dźěło je prosće jara wažne so na wikach wobdźěleć. Tam móža so čitarjo a medije wo našej produkciji wobhonić.
Informujeće tež wo dźensnišim žiwjenju Serbow?
M. Maćijowa: Na kóždy pad. Na wustajenišćo přichadźeja přeco zaso ludźo, kotřiž so za Serbami prašeja, snano tež hižo něšto wo nich wědźa a chcedźa so dokładnišo wobhonić. Tajke wiki su nam dobra składnosć wo Serbach informować. Wopytowarjo chcedźa na přikład wjace wo situaciji šulow wědźeć, kak je to z wukubłanjom w serbskej rěči, z młodźinu, hač wona hišće serbsce rěči, abo hač njeje wšitko kumštnje plahowane.
Zajimawa hornjo- a delnjoserbska rěčna hra za cyłu swójbu
Rěčnu hru w delnjoserbskej (ds) a w hornjoserbskej (hs) wersiji je wudał Rěčny centrum WITAJ w kooperaciji z Ludowym nakładnistwom Domowina w lěće 2016. Wo čo w hrě dźe? Z pismikow zestajeja hrajerjo křižowku. Za dobyće liči so hódnota pismikow, kotrež so w zmysłapołnych słowach na hrajne polo kładu, a so z hódnotami kašćikow na hrajnym polu multiplikuje. Hrajer z najwjace dypkami dobudźe.