Bě-li premjera Krabatowych swjedźenskich hrow 2012 hišće eksperiment, je so festiwal mjeztym jako kruty termin we łužiskej protyce kulturnych wulkopodawkow etablěrował. A z wizije Čornochołmčanki Gertrud Wincarjoweje nasta w zhromadnym dźěle z Drježdźanskim profijom Peterom Siebecku tajka powabliwa atrakcija, zo mjeztym nimale zawistnje na ludźi hladaš, kotřiž su hišće zastupny lisćik dóstali.
Bjerwałdski jězor je nowa turistiska atrakcija. W jeho bliskosći pak namakamy dalše, starše wopytahódne městnosće, kotrež su tež za nas Serbow zajimawe. A mamy tež tajke, kiž hižo njeeksistuja, dokelž su so přez wuhlowe jamy zhubili.
Wopušćimy Budyšin po zwjazkowej dróze B 156, kotraž wjedźe do Běłeje Wody. Hač k našemu prěnjemu cilej pohibujemy so po njej přez Delnju Hórku, Zdźěr, Komorow pola Klukša a Delni Wujězd. W Delnim Wujězdźe by hódno było pozastać, ale to sej schowamy za wosebitu wuprawu. Tu smy tež hižo blisko Bjerwałdskeho jězora. Dale jědźemy přez něhdy nimale njeskónčnu serbsku holu. Z praweho boka dróhi stej ležałoj něšto kilometrow zdalenej mjeztym dawno wotbagrowanej wsy Šepšecy (Schöpsdorf) a Łućo (Merzdorf). Z Łuća pochadźa naš wuznamny wótčinc Jan Arnošt Smoler. Hdyž wopominamy klětu jeho 200. narodniny – tak sej wuwědomjamy –, njebudźe wjace składnosć, wopytać jeho ródnišćo. Ale mamy wězo Dom Zejlerja a Smolerja w njedalokim Łazu, kotrehož muzej je tež žiwjenju a skutkowanju Smolerja wěnowany.
6. julija 1415 sta so w tehdy rakuskim měsće Konstanzu nad Bodamskim jězorom hrózbny podawk: Na wulkim šćěpowcu při tołstej žerdźi bu čěski prědar a bywši rektor Praskeje Karloweje uniwersity Jan Hus spaleny, dokelž njebě so swojich reformaciskich žadanjow přećiwo romsko-katolskej cyrkwi a wotpowědnych tezow wotrjekł. Hišće na palacym šćěpowcu Hus wotpokaza, swoje tezy a žadanja za reformaciju cyrkwje cofnyć.
Štó bě Jan Hus, čehodla sta so wón z wuznamnym reformatorom, kotrehož žiwjenje skónči so před 600 lětami jako martrar?
Stawizna Krabata je mjeztym najwoblubowaniša tema we wuměłstwje, po literarnych powěsćach a wobdźěłanjach nětko tež za film a jewišćo a nic naposled jako šulerski projekt kaž njedawno hakle zaso we Waldorfskej šuli Göttingen a w Heidelbergskej šuli. Wozjewjenju powědki Jurja Pilka (1896), kotruž mjenowaše wón „ludowe basnistwo a wuměłsku dramu“, sćěhowachu wšelakore literarne wobdźěłanja serbskich a němskich awtorow. Wuspěšny kinowy film Marca Kreuzpaintnera (2008) je powěsć wo Krabaće po cyłej Němskej šěrił. Žiwjenje kuzłarja wabi nimo filmowcow a dramaturgow hrajneho dźiwadła tež baletnych mištrow. Tak su nawodźa wuznamneho Stuttgartskeho baleta ze swojej inscenaciju (2013, choreograf Demis Volpi) płaćiwu interpretaciju w tymle žanru na jewišćo stajili. Moderniši balet wo łužiskim kuzłarju je baletna kompanija Praskeho Narodneho dźiwadła (2013, hudźba Zbyněk Matějů, choregrafija Jan Kodet) zeskutkowniła a tak tež do susodneho kraja donjesła.
Wotstawk k podawkam, kotrež jako młody dožiwiš, je z kóždym lětom wjetši, z pomjatka pak so ći wone njepominu. Kaž z laserowym błóckom su čłowjekej do mozow zaryte. Wobčas so wobrazy wo nich wožiwjeja a na nazornosći přibywaja. Tuchwilu na přikład, hdyž k mjeztym sydomdźesatej róčnicy kónca najhóršeje wójnskeje zabiwańcy w stawiznach čłowjestwa wo tym w nowinach bubnuja a z wobrazowkow trubja. Tež Cyril Kola z Budyšina so nadrobnje na wony struchły čas a na nowozapočatk po wójnje dopomina a je swoje dopomnjenki Serbskim Nowinam napisał.
Před duchownym wóčkom zeschadźeja ći čerstwje nazhonjene podeńdźenja we wonym wosudnym času, přewróćace poměry po cyłym swěće. Zhladuju-li na to, štož bě na mnje prěnje měsacy pjećaštyrceteho lěta zašłeho lětstotka hač do sameje 8. meje a prěnje měsacy po njej čakało, a posudźu-li to strózbnje, njemóžu hinak hač z titlom knihi Bena Budarja rjec: Čłowječe, tež ty sy zbožo měł! „Koče zbožo“ samo, kaž móhł wukónc někotrych podawiznow zastopnjować.
Dołho mje doma wostajili
Tež dlěje hač sto lět po smjerći Jana Šadowica so ludźo w Hornjej Łužicy dale na chorwatskeho wojaka dopominaja. Mjez druhim nastachu wjacore powědki wo nim – a samo roman.
Tež hdyž wjelelětny garant za lokalny kolorit Budyskeho lětnjeho dźiwadła dr. Frank Stübner lětsa prěni raz sobu njeskutkuje, móže so přihladowar, wšojedne z kotreje kónčiny našeho regiona, tež tónraz wosobinsce narěčany čuć – wšelakore narěče Hornjeje Łužicy jewja so nětko w jewišćowym jednanju, a to cyle njekumštnje. Wšako twori w klasikarju musicaloweho žanra „My Fair Lady“ dialekt zakład lubosćinskeje stawizny mjez slědźerjom dialektow prof. Henryjom Higginsom a předawarku kwětkow Elizu Doolittle – tule wězo je to maćernorěčna Elisa Dulitsch z Hornjeho kraja. A hižo w prěnjej scenje wě Higgins Wjernarječana, Załomjana abo Hołbinjana na rěči derje spóznać – tež Chróšćan jemu cuzy njeje. Deformacija maćeršćiny pak jeho boli.
Wšu zwjazkowu zahrodnu přehladku (BUGA) w Braniborskej sej lětsa na jeničkim dnju wobhladać njeje prosće móžno. Wopytowar ma sej znajmjeńša dwaj dnjej za to zaplanować, wšako dyrbi so k cyłkownje pjeć wšelakim městnosćam podłu rěki Habole podać – do Brandenburga, do Premnitza, do Rathenowa, do Stöllna a do Havelberga. Na kóncu je kóžde wustajenišćo wosebite dožiwjenje, swědčace wo fantaziji kaž tež wo prócy a pilnosći zarjadowarjow.
Wosrjedź města zapołožena je zahrodna přehladka w Brandenburgu. Wot wulkeho parkowanišća přińdźeš po zdźěla nowych mostach k přistawej, wokoło kotrehož je přehladka natwarjena. We wulkim parku su cyłkownje 33 temowych zahrodow připrawili. Wustajenišća w formje stilizowanych łódźow w něhdyšej łódźnicy wěnuja so z wjele fantaziju wšelakim temam. Tam na přikład zhoniš, kak dekoratiwne móže stare drjewo w zahrodce skutkować, je-li wotpowědnje wobdźěłane, abo kak fantazijepołnje hodźa so betonowe elementy zasadźić.
Na wulkim blidźe rozpołožene leža wšelake materialije, tež wobrazy serbskeho molerja Jana Buka. Cyła dźěłowa rumnosć z kamorami, natykanymi z kašćikami, z plakatami na sćěnje a z wulkim regalom – dźělčka wobrazoweho archiwa – wuprudźa wěstu hektisku atmosferu. Jenož wobraz delnjoserbskeho prócowarja Mata Kosyka na jednej sćěnje wisajo spožča ći wokomik wodychnjenja a dopomnjeća. „Haj na njón rady hladam. Česću sej skutkowanje Mata Kosyka na dobro delnjoserbskeje literatury. Wón je mi takrjec z přikładom“, praji 53lětna kuratorka Choćebuskeho Serbskeho muzeja Christina Kliemowa. W swojej dźěłowej stwě přihotuje wona runje přehladku wo tworjenju molerja Jana Buka. „Naš muzej je tele wobrazy pola njeho w Njebjelčicach z pomocu Domowiny nakupił a někotre sej wupožčił. Chcemy Jana Buka a jeho wuměłske skutkowanje paralelnje k wustajeńcy ,Satkula‘ Karla Vouka stajić a jeho tak počesćić.“
Hižo někotre lěta wuchadźa almanach „Podstupimske pśinoski k Sorabistice“, kotryž wudawataj dr. Madlena Norbergowa a prof. dr. Peter Kosta. Delnjoserbowka z Choćebuza je zdobom čestnohamtska hłowna redaktorka. Alfons Wićaz je so z njej rozmołwjał.
Waš almanach njeje serbskej zjawnosći w Hornjej Łužicy hišće tak znaty. Hdy bu wón prěni króć wudaty?
M. Norbergowa: Smój jón z prof. dr. Peterom Kostu załožiłoj, jako smój zdobom załožiłoj na Podstupimskej uniwersiće dalokostudij delnjoserbšćiny. To bě 1989. Pozdźišo so rozsudźichmoj, něšto trajneho we wobłuku uniwersity wuwiwać. Podstupimska bě wšak w Braniborskej jenička sorabistiku podpěrowaca uniwersita. Tak nasta tež ideja, wědomostnu seriju załožić. Pomjenowachmoj ju „Podstupimske pśinoski k Sorabistice“ a chcychmoj na to pokazać, zo so tuta uniwersita wo sorabistiku stara. Dalokostudij drje wjace njeje, ale naša serija dale wobsteji. Uniwersita a jeje nakładnistwo ju jara podpěrujetej.