J. Wowčer: Wón je hłownje za to zamołwity, program na nohi stajić. To rěka: so studentow, chór a rejowanske skupiny naprašować, jich motiwować, zo so wo program staraja, sceniske a techniske proby organizować, dźiwadźelniske a wobsahowe pokiwy dać, koncept nastajić a wězo kóždy čas za prašenja a pomoc k dispoziciji być.
J. Wowčer: Wězo so přeco nad chwalbu wjeseliš a sy spokojom, hdyž bě wothłós dobry. Pozitiwne dźěło ze Załožbu za serbski lud a technikarjemi bě stajnje motiwacija dale činić. Napinace wězo tež bě, wšako sy terminy dodźeržeć měł a studentam stajnje zaso na čuwy hić dyrbjał,
zo teksty dypkownje wotedadźa. A te kontrolować a wobsahi skečow přehladać je čas rubjace. Ale smój to rady činiłoj, tuž pozitiwne wokomiki přewahuja.
J. Wowčer: Powšitkownje sym z niwowom spokojom. Kabarety wšak móhli hišće bóle šćipate być, kaž běchu to do mojich lět jako režiser. Mam zaćišć, zo tučasnje skerje na wuměłstwo w kabaretach wjetšu wažnosć kładu a tak falujetej posledni zapal a riziko, sej tež raz wobsaha dla na měcu dóstać.
Malin
Knelangen
Wobdźiwach
tež swójbu łosow
z młodźatami.
Hóstna swójba w KanadźeSotry su mje
w dalokim kraju wopytali.
W ulki són, so raz do
Kanady podać a tam jako aupair dźěłać, započa we mni w lěće 2017 zrawić. Widźała běch krasny wobraz jězora Moraine Lake w kanadiskich Rocky Mountains. Hnydom so do njeho a do kraja zalubowach. Tak sej kruće předewzach na lěto do Kanady hić. Z pomocu organizacije „Active Abroad“ so na dyrdomdej přihotowach.
10. awgusta 2018 skónčnje tak daloko bě. Přiwšěm bě mi ćežko, so ze swojimi lubymi rozžohnować. Wot Berlina lećach do Islanda a wottam dale do Montreala. Hižo w lětadle dožiwich wotewrjenosć a přećelnosć Kanadźanow. Swójba, kotraž pódla mje sedźeše, da so hnydom ze mnu do rozmołwy a pomhaše mi imigraciski formular wupjelnić.
Jako w dalokim kraju přizemich, mje hóstna swójba hižo wočakowaše. Cyły kónc tydźenja běchmy wšitcy w jetlagu, dokelž běchu so tež woni runje hakle z Nižozemskeje nawróćili. Prěnje dny běchmy při morju a na znatej horje Mont Royal w Montrealu, zwotkelž sym město prěni raz wothorjeka widźała.
Smjerdźečanska rejwanska skupina je minjenu sobotu w Chrósćicach 55. narodniny swjećiła. W „Jednoće“ pokazachu nětčiši a něhdyši čłonojo pisany program, kotryž staj Danko Handrik a Beno Šołta lóštnje moderěrowałoj. Po dołhim, ale jara zajimawym programje swjećachu hosćo hišće k rejam kapały Holaski. Wona wobsteji ze štyrjoch talentowanych Donatec bratrow, kotřiž zanjesechu zdźěla samokomponowane štučki. Jurij Bjeńš
foto: Darius Budar
Kabarety tworja rjap kóždeje schadźowanki. Satirisce reflektuja studenća zjawnosć mjenje abo bóle zaběrace podawki minjeneho lěta. Wšitke přinoški tematizowachu klimu – dwójce w ekologiskim a dwójce w towaršnostnym zmysle.
Za Sorabiju Lipsk pokaza so serbska zhromadnosć předewšěm w radosći nad swjećenjom, za čož bě jej njewšědnje wulke mnóstwo jubilejow loni z přikładom. Wot jedneje fety na druhu, a chcyjo nochcyjo – takrjec jako wuraz w sociologiji tak mjenowaneje mechaniskeje solidarity – dyrbja wšitcy sobu. Serbstwo je – poselstwo to skeča – wosudne zhromadźenstwo. Tu a tam wšak so drjeboli: Symbolisce pochowachu Lipšćanscy studenća „serbsku etažu“ w Drježdźanach. Trochu abruptnje zakónčichu swój program z namołwu: „do přichoda na dorost twarić!“
Kónc Prěnjeje swětoweje wójny, najwjetšeje dotalneje wójny w čłowjeskich stawiznach, bě ludam Europy spočatk noweje epochi. Po tym zo běchu na bitwišćach w Francoskej a Belgiskej poslednje kanony womjelknyli, so wobličo wuchodneje a srjedźneje Europy dospołnje změni: Přez lětstotki zrosćene mócnarstwa so w běhu tydźenjow rozpušćichu. Z procha bywšich kralestwow zběhachu so zesamostatnjene (zwjetša słowjanske) narody a załožowachu sej swoje nacionalne staty, kaž Pólsku, Ukrainu a Čěskosłowaksku.
Pohladnicy powědaja wo dawnych časach, swědča wo podawkach a ludźoch. Alfons Handrik wotkrywa nam swět, na kotryž smy w minjenych lětach nimale pozabyli.
Dźensa předstajena pohladnica dopomina nas na stawizny Hórkow a pokazuje na wšelke městnosće, kotrež spožčichu wsy swojorazny napohlad.
Hdyž přijědźeš z Chrósćic do bywšeje skałarskeje wsy, widźiš před sobu kaž před něhdźe dźewjeć lětdźesatkami w dole mjeztym tež nimo wšěch rjenje hladanych starych domow wjacore nowotwary. A kaž nam něhdyši wid z Hórkow do daliny pokazuje, su tež lětsa při rjanym wjedrje hladajo do sewjera za holu znazdala widźeć wěže milinarnje Čorna Pumpa a dale hišće te Hamorskeje milinarnje.
Do podawkow politiskeho přewróta 1989/1990 w Budyšinje słuša zběžk jatych w jastwje, „Žołta běda“ mjenowanym. Stražnicy wuhladachu 30. nowembra 1989 wjacore namołwy k stawkej. Jeći so spjećowachu dźěło w produkciskich halach nastupić. Wobkrućichu stawk z njewupłaćenej mzdu. W rozmołwje z nawodu jastwa přepodachu katalog žadanjow, w kotrymž wusahowaše hnydomna amnestija. Dźeń na to, 1. decembra, wutworichu prowizoriske swójske zastupnistwo, tak mjenowany stawkowy komitej. Połoženje pak so dale přiwótřeše.
Pomoc wotwonka bu přiwołana, wo kotruž staj so dźensa 89lětna Budyska prawiznica Gerda Queißerowa a Handrij Suchy (nětko 61), tehdy prawiznik w Lubiju, starałoj. W rozmołwje ze Serbskimi Nowinami zhladujetaj Serbowka a Serb na wichorojte dny před 30 lětami:
Poprawom je to kaž wulki swójbny swjedźeń. Dźeń wotewrjenych duri na Budyskim Serbskim gymnaziju je wulke zetkanje ludźi. Tak přińdu ći, kotřiž su tam jónu wuknyli, a nětčiši šulerjo. Wosebje pak wobhladuja sej gymnazij ći, kotřiž chcedźa tam jónu wuknyć. Michelle Meltke, Florentine Kahl a Clara Rauschmaier šulski dom hižo cyle derje znaja. Wone su nětko šulerki 5. lětnika gymnazija a su do toho hižo do Serbskeje zakładneje šule Budyšin chodźili. Tak njemějachu daloko na gymnazij, ale jenož runu smuhu přez šulski dwór. Holcy powědaja, zo su dotal wšitcy jara přećelni a zdwórliwi, wosebje wučerjo. Serbšćinu wone dale wuknu a hižo tójšto rozumja. Nětko chcedźa ju lěpje rěčeć nawuknyć. Wulke je wjeselo, zo wuknu nětko zhromadnje z přećelemi, kotrychž hižo z pěstowarnje znaja. A nowych přećelow su tež namakali. Po šuli hraja inline-hokej abo zwučuja z dźesać porstami na tastaturje pisać.