Měnjenja
Kotre wočakowanja
mějachu wopytowarjo
před předstajenjom
popoweje opery?
Beno Hojer: Wjeselu so na zabawny wječor ze serbskej kulturu wot młodych ludźi a potom na rjany wječor z přećelemi a znatymi, kotrychž njejsym nětko koronapandemije dla dołho wjace widźał.
Theres Domanic: Nadźijam so, zo so hudźbne komponenty derje z dźiwadłowymi zjednoća, zo je to dobre mjezsobne hraće a zo to cyle jednorje wjeselo wobradźi.
Jakub Meškank: Sym jako čłon Pawka přijěł a chcych pomhać. Do předstajenja sym jenož mało wo produkciji wědźał. Jeničcy, zo je to pop-opera a zo su to wšitko młode talenty, kotřiž so předstaja kaž tež zo maja dosć wulku band, kotraž budźe hudźić. Poprawom sym wědźał jenož to, štož je wabjenje sposrědkowało. Myslu, zo je tajka produkcija něšto jara dobre. Ja začuwam to jara pozitiwnje, zo maja młode talenty móžnosć so wupruwować a so pokazać.
Tadeja Šeferec: Wočakuju nowu stawiznu z tójšto hudźbnymi přikuskami. Hewak nimam žane wulke wočakowanja, dokelž je to prěnja serbska pop-opera.
Što su přihladowarjo po premjerje prajili?
Tereza Neterec: Mi je so serbska pop-opera wulkotnje lubiła. Wšitcy akterojo běchu z wulkim zapalom pódla. Spěwarjo a spěwarki su mje wosebje fascinowali.
Pětr Dźisławk: Serbska pop-opera je hoberski projekt, kiž žadaše sej bjezdwěla wjele prócy a potu wot sobuskutkowacych, wosebje wot projektnych nawodow. Lubosć k detailam bě za mnje w kóždej scenje a při kóždym spěwje spóznajomna. Wězo njeje so při kóždym předstajenju wšo perfektnje poradźiło, ale cyłkowny wukon je tak přemóžacy, zo njemóžeš z dobrym swědomjom maličkosće kritizować.
Tilo Žur: Běch wotewrjeny, njejsym kartku měł, ale na zbožo na kóncu tola hišće jednu dóstał. Sym woprawdźe překwapjeny, sym zahorjeny. Dale tak. To je nětko nowa generacija a tale wěc so njech dale wuwije.
Michaela Melzerowa: Běch cyle wćipna, cyle zahorjena. To je so jara derje hodźało tule w „Jednoće“. Sym jara zbožowna, zo sym přišła. To bě jara rjany a wuspěšny wječor.
Dołho smy łakali a na rozsud Załožby za serbski lud čakali, hač so schadźowanka lětsa znowa w syći wotměje. Něšto dnjow do swjatočnosće zamołwići informowachu: haj, schadźowanka budźe online. Dokelž njebě lońši program přez platformu edudip techniskich wušparanjow dla tak derje fungował, su sej organizatorojo lětsa něšto nowe wumyslili. Studentow a šulerjow, kotřiž chcychu na programje sobu skutkować a wotpowědowachu prawidłu 2G, su sej do Budyskeje měšćanskeje hale „Króna“ přeprosyli, zo móhli tam swoje programowe dypki live na jewišću přednjesć.
W předewzaću Eskildsen maja cyłe lěto z husycami činić. Nětko móža so zajimcy wobdźělić na Rakečanskich husacych wikach, kotrež hač do 22. hodownika přewjeduja.
„Naše libjata (Gössel) su sej runje wusnyli“, so Andrea Lau smějkota a praji, „ně, do husacych chlěwow nětko wjace njemóžemy. Tam popołdnju w dwěmaj swěcu hasnjemy.“ Přiwšěm móžeš na Rakečanskich husacych wikach předewzaća Eskildsen tzwr žiwe husy widźeć. Na zahrodźe, njedaloko zachoda do předawanišća, so pjeć sněhběłych husycow pase. „Hdyž wopytowarjo chcedźa, smědźa je tež picować“, měni nawodnica stejnišća na Hermančanskej dróze. Na tymle nowemberskim dnju njeje nawal ludźi runje wulki, byrnjež tam stan derje wutepjeny był. Čim bóle so hody bliža, tajke je nazhonjenje wuhotowarjow wikow, ćim wjace ludźi na plahowanišćo husow dochadźa.
700 kilogramow kału
Rentnar a što potom – wuměnkarsku swobodu wužiwać abo wužadanje přiwzać (34)
Štóž chce so přeswědčić, zo móžeš so we wuměnkarskej starobje cyle rozdźělnym, zmysłapołnym a wužitnym činitosćam wěnować, njech so do Jawory poda. Tam bydli w rjenje hladanym domje napřećo wjesnej kapałce 72lětny, stajnje přećelny a pomocliwy Wolfgang Brühl.
Wolfgang Brühl narodźi so tři štwórć lěta do załoženja NDR. Ženje njeje so z ideologiju nowozałoženeho němskeho stata identifikował. Přiwšěm su jeho tehdyše politiske wuměnjenja formowali a k sprawnemu hospodarskemu nastajenju pohnuwali, pilnje dźěłać a ideje rodźić. Derje dopomina so wón hišće na prěnje šulske lěto we Worklecach, hdyž mějachu wučerku w narodnej drasće Marju Rječcynu. Wona bě sotra zbóžnoprajeneho Alojsa Andrickeho. Wuchodźiwši 10. lětnik nawukny powołanje awtomechanikarja w Halštrowskej firmje Mierisch. A wot toho časa znaje kóždy, tež najmjeńši dźělčk legendarneho jězdźidła NDRskeho časa – Trabanta.