Jich zhromadne stejišćo móžeće tule čitać. Kritisce su so katolscy serbscy měšnicy wo tuchwilnym towaršnostnym stawje wuprajili. „Połoženje we wjacorych wobłukach zjawneho serbskeho žiwjenja a wosebje na čole institucijow je njeznjesliwe. Starodawne tradicije, kotrež su naši wótčincy pod njepřećelnymi němskimi wuměnjenjemi załožili a nam jako zakład serbskeho byća dale dali, dźensa jenož do prašenja njestajeja, ale je ranja a jich stołpy niča. Prašamy so, što ma žona na čole najstaršeho serbskeho towarstwa činić, w kotrymž su generacije sławnych muži na dobro serbstwa skutkowali? Bóh dał, zo njepřesadźi wólne kóncowki swójbnych mjenow za wšěch (Dawid Statnikowa? Měrćin Deleńkojc?) abo samo dženderizowanje serbskeje hymny!
Lózystwo a rubjenstwo
Hiphop wysoku kulturu dosahnył
– Serbski rap tež hižo za čas pućowanja ludow?
Zamołwići kóždy měsac wuchadźaceje přiłohi „Wuměłstwo a wjace“ stawkuja a dźěło zapowědźeja. Tak błyšća so hižo přez poł lěta z cyłostronskim wobrazom na prěnjej stronje, štož zalutuje mnóstwo teksta. Bildka drje móhła tež mjeńša być, ale tak ju samo połslepy spóznawa.
Abo tči za tym hłubši, traš samo inowatiwny dźenderowy zmysł? Kazek
Hižo lěta dołho wužiwam w kuchni „měšatko“, kotrež njesłuži jenož měšenju ćěsta, ale tež jako „roz-měšatko“ za zhotowjenje smoothieja. Tež suwatko-rězatko trjebam, při kraću chlěba, šunki abo kołbasy.
Wot najnowšeho mam nětko „šmóratko“. Z nim sej tu a tam pošmórnu – přez hubu, abo hdyž je trjeba, a jara swjerbi, šudruju po wonych třoch pismikach, hdys a hdys tež trochu mócnišo (to mam drje potom „šudrowančko“ ?!).
Tuchwilu, za čas korony samotny, hižo druhdy z nim porěču, druhdy přez nje tež z někim, nětko mutěrowane na „rěčatko“. Słucham-li přidatnje na bledźenje z njeho, je to potom „słuchatko“?! Jeli pak so z njeho tamny wubječi, je to – cyle prawje – „bječatko“!
PS: Na mojim telewizoru móžu nětko tež šmórać, za šudrowanje po ... pak je přewulki.
Kazek
Bim bom
z koronu dom!
Što ha doma?
Whatsapp hladać,
fenki škrabać
a sej online čapor skazać.
Bim bom
z koronu dom!
Hdźe je stara?
Na mnje swari,
masku pari,
dźěćom bojtelzópu wari.
Bim bom
z koronu dom!
Wosom krajnych zahrodnych přehladkow smy wot lěta 1996 w Sakskej dožiwili, dźewjatu mjeztym přihotuja. Jochen Heinz, kiž je za jich poradźenje hłownje zamołwity, bydli južnje Budyšina, byrnjež z Hornjeje Łužicy njepochadźał. Z nim je so Axel Arlt rozmołwjał.
Pochadźeće ze Šwabskeje a sće takrjec „šef sakskich zahrodnych přehladkow“. Kak je k tomu dóšło?
To zwisuje z mojim prjedawšim powołanjom. Dźěłach w krajinoarchitekturnym běrowje, kotryž je po towaršnostnym přewróće tež w Sakskej nadawki wukonjał. Tak smy do Lichtensteina přišli a smy dźělny wobłuk prěnjeje Sakskeje krajneje zahrodneje přehladki dohladowali. Tak sym potom w Sakskej był.
Kelko lět sće jednaćel spěchowanskeje towaršnosće tychle wustajeńcow, a kak sće sej při tym swobodny stat wotkrywał?
Wuchodźujo so po Budyšinje, snano ze stareho města do směra na kino, někotremužkuli pasantej ewentualnje bywša škleńčernja na Sukelnskej do wočow padnje. Po tafli nad durjemi rěka wobchod nětko „Tagwerk“, symbol abo logo je papjerjana lětawa, a na wukładnym woknje čitaš hesła we wjacorych rěčach, mjez druhim serbsce „Přećiwo wšitkim hranicam“. Přiwšěm: Wobchod drje njeje prawe wopisowanje za to, štož so tam w rumnosćach wotměwa.
Dołho prózdne předawanišćo bě loni krótkodobnje tak mjenowany kulturny shop – akcija samsneho mjena, zahajena wot Budyskeho nutřkoměšćanskeho towarstwa, měješe (a ma) wotmysł, puste płoniny wobchodow kreatiwnje wužiwać a centrum sprjewineho města wožiwić. Andréjej Měrćinkej bě to wuběrna składnosć, takrjec do módreho manufakturu „KickerRabatz“ za twar kickerow załožić a hladać, dokal jeho tale myslička powjedźe.