Mjezynarodna modowa prehladka

pjatk, 06. měrca 2020 spisane wot:
ˇ
Foto: SN/Hanka Šěnec

W e wobłuku dweju dźěłarničkow pod nawodom designerki Saryh Gwiszcz

 a wu­měłče Andreje Tiebel-Quast su młodostni z Budyšina a wokoliny

 swójske drastowe kolekcije zdźěłali a na modowej přehladce „Hip.Fancy.Art“ w Budyskim Kamjentnym domje předstajili. Njewšědne, na dlěšu skutkow­nosć wusměrjene materialije stejachu za nich runje tak w srjedźišću kaž za hižo etablěrowane labele, kotrež tam swoje produkty prezentowachu. Mjez ni­mi běchu na přikład del­njo­łužiscy zhotowjerjo Wurlawy, SerbskiKonsum kaž tež ­Muslibymusli z Pól­skeje. Wosebitosć pře­hladki bě, zo su ju band ­Malty Rogackeho a hosćo hudźbnje wobru-­ bili.

najwyša pyramida Yucatána

Nohoch Mul

městnosć Mayow

„Ek Balam“

fota: julia młynkec

laguna

na pobrjohu

Karibiskeho morja

fijałkowy jězor Rio Lagartos

prózdnjeńca

Zazil Tunich

25. decembra w 7.15 hodź., zymne štyri stopnje Celsiusa, dešć a tołsty nachribjetnik – tak stejachmy na Berlinskim lětanišću

a wjeselachmy so, zo so dyrdomdej skónčnje započina! Podachmy so zhromadnje na puć, zo bychmy sebi žiwjenje, kulturu, ludźi ­­a  hodowny­ čas w Mexiku zbližili.

Po dołhim lěće přez Atlantiski ocean docpěchmy skónčnje na wuchodnym pobrjohu Mexika ležace město Cancún, hdźež swoju dwutydźensku jězbu po połkupje Yucatán zahajichmy. Hižo w Němskej běchmy sej awta knihowali, z kotrymiž nastajichmy so wot Cancúna přez Valladolid, Mérida, Cobá a Tulum dale do Playa del ­Carmen.

Blisko Valladolida leži městnosć Mayow „Ek Balam“ – přełožene čorny jaguar. Hłowny twar tam słuša k najwjetšim dodźeržanym na Yucatánje a je wot lěta 1997 doskónčnje wuhrjebany.

Nowa kniha wo wrobliku

pjatk, 06. měrca 2020 spisane wot:

Wroblik Frido a jeho přećeljo su zaso po puću. A to w nowej jutrownej stawiznje spisowaćelki Jěwy-Marje Čornakec. „Kak su wroblik Frido a jeho přećeljo jutry zaječki překwapili“ rěka najnowša kniha z LND, kotraž snano k jutram, lube dźěći, za was w hněžku leži.

A to je wobsah stawizny: Přećeljo su sej, na přeće zaja­ca Wu­chača, wosebitu překwapjenku za małe zaječki wumyslili. Zaječki su staršimaj w dojutrow­nym času pilnje pom­hali jeja pomolować. Tuž chwa­taja jutrońčku wćipne na ze­lenu łuku k wroblikej, myšce, žabce a jěžikej. Wroblik Frido, myška Pip-pip, žabka Šlapka kaž tež jěžik Kałačik staja jedyn po druhim zaječkam nadawk. Hnydom so wulke pytanje za jutrownymi jejemi započnje. Tola što to? Pytanje so dlije a dlije. Hdźe nož wostanu zaječki? Po dołhej chwili so skónčnje nawróća. Ale što dźerži kóždy zaječk w packomaj? Kak so stawizna kónči, zhoniće w zajimawej knižce. Wjele wjesela při čitanju přeje wam Dźěćiznak!

Wulkotna feta!

pjatk, 06. měrca 2020 spisane wot:
Tajki měr! „Čerwjenawka“, „Knjeni Móškowa“ abo „Jank a Hanka“. Te bajki derje znaju. Lehnu so na zawk a připosłucham. Njesměm sej jenož wusnyć!
Ow jej? Hač drje hódančko wu­hódam? Njeje scyła lochko groćane štabiki z kužmota roz­wja­zać. To sydnu so radšo za kompjuter abo tablet. A hižo awta po wobrazowce jězdźa. Potom dyrbju pak hłójčku napinać. Domjace zwěrjata před wočomaj rejuja a dyrbju je zaso do praweho rynka stajić. Njelochki to nadawk.
Sedźu na stólčku a słucham na hudźbu. Ach, tak didgeridoo klinči?!
Bzzzz. Što to wokoło mojeju wušow lěta? Ach, to je trut. Rjenje, směm jón z programom na tableće po jstwě wodźić.
A na kóncu wołaja wšitcy „cheese“ a hladaja do kamery. Što na kóncu won přińdźe? Nó, hladajće na srjedźny wobraz horjeka!
Hej! Sym kekler! Ow, kak lóštne to je, na jewišću stać a dźiwadło hrać. Nichtó mje njespóznaje. Mam pomolowane mjezwočo. Sym kwětka? Sym hwězda? Sym kocor? Hódajće!
Kedźbu! Hnydom padaja kulki z blida na špundo­wanje. Spěšnje ruce wupřestrěć a powalenu tyzku zaso stajić. Jenož derje, zo su blida wulke a zo je na nich městna dosć za paslenje.

Zmiń so, paducho!

pjatk, 06. měrca 2020 spisane wot:
Dokelž Šěnecy do wulkeho města přećahnychu, dyrbjachu so Filip, Měto a Majk wot swojeho lubeho papagaja dźělić. Předać jeho nochcychu a jeho do zwěrjatownje dać bě jim tež žel. Měto wědźeše sej radu. „Dam jeho swojemu přećelej Pětrej, tón papagaja derje znaje a ma jeho rady. Wón budźe jeho tež derje hladać.“ Hdyž Pětr z klětku a ptačkom domoj přińdźe, to mać z hłowu wiješe, prajo: „Božičkecy! Što da ty tam njeseš? Tajki ptak je nam runje hišće falował!“ Papagaj w swojej klětce pohlada z křiwej hłójčku na nju a krakaše: „Wopica! Stara wopica!“ Pětr so stróži, hačrunjež wědźeše, zo běchu jeho Majk, Měto a Filip hišće wjac tajkich lózyskich słowow nawučili. Woni mějachu swoje wjeselo, hdyž papagaj tajke słowa kaž paduch, njeplech abo koza škrěčeše. A runje te sej papagaj najlěpje spomjatkowaše a často wołaše. Pětr staji klětku z papagajom do swojeje stwy. Wječor nan a mać wobzamknyštaj, zo donjesetaj lózeho ptačka za někotre dny do domu za zwěrjata. Jako Pětr to zhoni, bě jara zrudny. Njedźelu wobhladachu sej swójbni w telewiziji krimi, jako bě nadobo z Pětro­weje stwy škrě­čenje ptačka słyšeć.

Maik Herzog chce domoródnym a turistam atrakciju we łužiskej jězorinje wutworić

Njeličomne stawiznički wě Łazowske stare dwórnišćo powědać. Nastało bě wone do lěta 1900. Tehdy zastawaše ćah hišće wo­srjedź wsy. „Samo hosćenc tam mějachu. Pozdźišo zaměstnichu tam žłobik. Wot lěta 1996 je mebletwarc twarjenje wužiwał. Naposledk bě w nim tattoo-studijo­“, powěda Maik Herzog. Wón je wot 2011 wotnajer a šefkuchar hosćenca „K běłemu konjej“ na torhošću. W oktobrje 2018 bě wón stare dwórnišćo kupił. Wot toho časa wón imobiliju přetwarja, a to na hosćenc z pensiju. Tak ma we łužiskej jězorinje dołhodobna atrakcija nastać.

Posćić so njeje žana dieta!

pjatk, 28. februara 2020 spisane wot:

„Tak mi hišće ženje proste jabłuko słodźało njeje“

Tuchwilny póstny dojutrowny čas je mnohim z přičinu so posćić. Serbsku žurnalistku Dianu Fryčec-Grimmigowu je rozmołwa z wobdźělnikami posćenskeho seminara w klóštrje Marijinej hwězdźe w Pančicach-Kukowje před něšto lětami samu k posćenju pohnuło. Wo swojich nazhonjenjach z hojenskim posćenjom wona tule rozprawja.

„Znowazjednoćenje Němskeje – són a woprawdźitosć“ rěka kapsna kniha z pjera Waltera Leonharda. Rodźeny ­Durinčan je 40 lět we Wětrowskej šamotowni­ dźěłał. Serbske Nowiny wozjewjeja­ jeho trochu wudospołnjene, wot Arnda Zoby a Friedharda Krawca ­z přećelnej­ dowolnosću nakładnistwa DeBehr zeserbšćene dopomnjenki.

W lěće 1979 stach so z produkciskim nawodu za wšě twornje Wětrowa, zamołwitym za přihot produkcije a za dokumentaciju zhotowjenych jednotliwych wudźěłkow; lěta 1982 dowěrichu mi funkciju direktora za nakup, rozšěrjenje a bilancowanje. W tej dźěławosći běch za čas přewróta rozsudnje sobu zamołwity za to, přetworić Wětrowsku šamotownju na towaršnosć z wobmjezowanym rukowanjom (tzwr).

Wosebity wopyt měli

pjatk, 28. februara 2020 spisane wot:
Nory na Wor­klečanskej zakładnej šuli mějachu róžowu póndźelu wosebity wopyt. K nim běchu sej Serbskopazličanscy póstni­carjo z princesnu Christinu II. a princom Marcelom II. kaž tež z dźěćacym princowskim po­rom Józefom a Luciju dojěłoj. Wšitcy dožiwichu krasny hodźinski program a jón zawěsće tak spěšnje njezabudu.Tekst a foto: Anja Nowakowa

Přińdźemy zaso!

pjatk, 28. februara 2020 spisane wot:

W     horće Malešanskeje Witaj-přebywarnje „K wód­­nemu mužej“ smy po hodźoch zhro­madnje přemyslowali, što w zymskich prózd­ninach činić. Na kóždy pad dyrbi dźeń hrajka­nja być, sej prajachmy. A warić tež chcemy. Zaběru w sněze smy tohorunja planowali. Ale to běše lětsa bjez zmysła.

nowostki LND