Do noweho lětnika Rozhlada witamy was w januarje z titulnym wobrazom Maćija Bulanka, fotografa Serbskich Nowin, kotryž w nowym lěće swoje nowinske dźěło na swobodne změni. Móhłrjec čas žiwjenja je wón serbske žiwjenje dokumentował a wšědne kaž tež jónkrótne wokomiki za čitarjow zapopadnył.
Fotografija je tež jedna z temow januarskeho Rozhlada a noweho lětnika. Dalše su nałožki wokoło smjerće, nowowotkryty serbski rukopis, duchowne zawostajenstwo Jana Skale, NDRska censura, literatura a diskusije wokoło Petera Handki a hornjoserbska schadźowanka.
Werner Měškank zhladuje na serbske kalendarstwo. Štóž so hišće rady na protyku „Křinja“ dopomina, ale tež tón, kiž znaje jenož aktualnu protyku „Moja domizna“ namaka w přinošku „Čas na sćěnje“ tójšto zajimawych informacijow. Jedyn z fotografow kalendrow, kotrehož Měškank předstaja, zahaji w januarskim čisle rjad wo swojich fotografiskich dyrdomdejach. W seriji „Puć wobrazow“ zhoniće, što je Gerald Große pytajo za fotowymi motiwami wšo dožiwił.
Hač do silwestra drje zbywaja nam hišće někotre dny, a póndźelu, 30. decembra, dóstanjeće poslednje lětuše wudaće Serbskich Nowin. Dźensa pak wšitkich swojich abonentow hižo z kónclětnej zabawu serbskeho wječornika, z Předźeznakom překwapjamy. To zwisuje z tym, zo njebychu hewak ći čitarjo, kotřiž jenož kónctydźenske wudaće Serbskich Nowin dóstawaja, silwestersku přiłohu hišće w nachilacym so lěće w listowym kašćiku měli.
Přejemy wam, lube čitarki a lubi čitarjo, wjele wjesela při čitanju!
Čěski poet a spisowaćel Milan Hrabal je we Łužicy znaty jako sposrědkowar serbowědy a serbskeho wuměłstwa. Wulku lubosć k najmjeńšemu słowjanskemu ludej zwuraznja wón hižo wjele lět w swojim tworjenju – w přełožkach našeje literatury do čěšćiny, jako organizator Swjedźenjow serbskeje poezije a dalšich zarjadowanjow ze serbskej tematiku w čěskich Warnoćicach. Tak wužiwa najwšelakoriše móžnosće, zo by Serbow w swojim kraju prezentował, wědźo, zo zdobom k tomu přinošuje, zo sej Češa swojich słowjanskich susodow česća a Łužicu rady wopytuja.
Na spočatku njeje nichtó na zwónčk reagował, tola nětko so nutřka něšto hiba. Policist Šmit zamyleny durje wočini. „Krawco? Ty? Dźensa? Mam tola dowol.“
Je nawječor, je patoržica a komisar Krawc steji před durjemi. Tola tón njedźiwa so wo wjele mjenje hač jeho kolega. Šmit steji mjenujcy w dołhim, pisanym kupanskim płašću w durjach. Dalši muž so za nim zjewi. Połoži mi a tebi ničo swoju hłowu na ramjo Šmita, mjeztym zo jeho z woběmaj rukomaj wobjimuje.
„Oh Jano,“ so muž wjeseli, „njejsy mi scyła prajił, zo budźemy dźensa wječor trójka.“
Krawy zadźiwany na njeho wudźěra: „To pak njeje Erwin.“
„Erwin je preč, Krawco. Dołha stawizna,“ Šmit pomału wotmołwi, tola tamny muž jeho zahorjeny přetorhnje.
„Tón komisar Krawc? Woprawdźe, Jano? Wulkotnje. Witaj, Pětrje.“
„Sprěnja, znajemoj so? Zdruha, Pětr?“, Krawc na njeho wujědźe. Njemóže so dopomnić, hdy abo štó je jeho zašły raz Pětr mjenował. Najskerje jeho njeboh mać.
Njeswačidło (CRM/SN). Hdyž so koncerty w adwentnym času wosebje kopja, njeńdźe wo někajke wubědźowanje. Kóžde ćěleso čini po swojich móžnosćach a zamóžnosćach to najlěpše. Wot profesionalneje institucije, kaž je to Serbski ludowy ansambl, pak ludźo něšto cyle wuběrneho wočakuja. A lětušemu programej tajki predikat přisteji.
Na žurli Njeswačanskeho Knježeho hosćenca móžeštej chór a orchester Serbskeho ludoweho ansambla Budyšin minjenu njedźelu pod dirigatom Krzysztofa Świtalskeho z Choćebuza nahladnu ličbu hosći witać. Tónraz je so wuměłcam SLA zaso jónu poradźiło, nowe městno wupruwujo, zawěrno wysoku hudźbnu kulturu předstajić, kotraž so wuzběhuje a přiwšěm wočakowanjam publikuma wotpowěduje.
Na proze do noweho lěta njezhladujemy jenož na to, štož smy minjene dwanaće měsacow zdokonjeli, ale měrimy so hižo na přichodne lěto. Hišće nimamy wšitke planowane knihi lěta 2019 na składźe. Dawno pak na produktach za klětu dźěłamy. Ta abo tamna knižna chłóšćenka čaka na nas hižo w prěnim kwartalu.
Dwurěčna němsko-delnjoserbska publikacija wo žiwjenju a tworjenju fotografa Thomasa Kläbera nam pokazuje, kak wurjadnje awtor žiwjenje na wsy w lětach 1968 do 2018 fotografisce dokumentuje. Wudawaćel Jürgen Maćij je wěcywustojny material zestajał, zo by nam přehlad wo skutkowanju Kläbera poskićił. Jurij Koch a Carmen Schliebe so w nowostce pjera jimataj.
Lubowarjo fotow Maćija Bulanka móža so na nowy wobrazowy zwjazk wo křižerjach „Jutry doma“ wjeselić. Impresije wot přihotow na wulki wjeršk hač k dźaknym kemšam w Róžeńće wopřijimaja něhdźe 100 fotow. Literarne teksty zwjazk wudospołnjeja.
Pjatk je našim čitarjam dźeń z kónctydźenskej přiłohu Předźenakom. Pjatk do štwórteho adwenta je lětsa zdobom pjatk do patoržicy. Wćipnosć do wobradźenja z darami pod hodowny štom wšudźe z kóždej hodźinu přiběra. Zo bychu tež wšitcy abonenća kónctydźenskeho wudaća SN swoju lekturu k swjatym dnjam sčasom dóstali, su hodowny Předźenak kaž tež strony z postrowami a zabawu hižo dźensa našemu wječornikej připołožene.
Přejemy wam, lube čitarki a lubi čitarjo, wjele wjesela při čitanju!