Prózdniny w Čěskej

póndźela, 03. awgusta 2020 spisane wot:
W lěće 1920 móžachu někotre serbske dźěći prěni raz w susodnej Čěskosło­wakskej rjane prózdninske dny přežiwić. Přebywachu w městačku Bělá pod Bezdězem we wokolinje Mladeje Boleslavy. Hłowny organizator bě Josef Maštálko, šulski wjednik a zdobom starosta se­wje­ročě­skeje župy (Fügneroweje) Čěskeho Sokoła. Župa a towarstwo Adolf Černý­ zawěsćištej pjenježnu pomoc. Zo dóstachu so dźěći z Łužicy do prěnjeje a w slědowacych lětach do dalšich „ferialnych kolonijow“, tomu­ drje běchu zwiski Maštálka ze serbskimaj wučerjomaj Michałom Nawku a Jurjom Słodeńkom polě­kowali. Po skromnym spočatku rozwi so lěh­wo ze zaběrami w sporće, ale tež ze serbskej rěču a kulturu. Tak po­mje­no­wachu lěhwo 1922 jako „první lužicko-srbské škola“. Mjez dźěćimi běchu Anton a Józef Nawka, Jurij Delan, Maks Rječka, Jurij Šołta a Jurij Rjenč. Lěhwa přewje­dowachu po tym wot lěta 1925 do 1927 we Vehlovicach a wot 1930 do 1932 w Jabkenicach a na dalšich městnach. Hólcy a holcy přebywachu tež w čěskich swójbach. Po nastupje nacijow njeběchu prózdninske dny w Čěskej hižo dowo­lene. Mikławš Krawc

Měto Wjeńcko

štwórtk, 30. julija 2020 spisane wot:

30. julija před 150 lětami narodźi so delnjo­serbski duchowny a składnostny spi­sowaćel Měto Wjeńcko burskej swój­bje w Mosće. Po maturiće w Choćebuzu studowaše wón wot lěta 1892 ewan­gelske boho­słowstwo na uniwersitomaj w Halle a Berlinje. Wustudowawši bu 1899 w Sprjejcach, we Wojerowskim wo­krjesu, za fararja zapokazany a skutkowaše tam hač do lěta 1910. Po tym wróći so zaso do Delnjeje Łužicy. Štyri lěta bě w Dešnje z fararjom, doniž njezapoča tam Bogumił Šwjela jako dušepastyr. Hač do lěta 1939 je Wjeńcko w Choćebuskej Serbskej klóšterskej cyrkwi fararił. Wot lěta 1908 přisłu­šeše Maćicy Serb­skej a dlěje hač lětdźe­satk bě aktiwny čłon předsydstwa Maśicy Serbskeje. Składnostnje pěsnješe a pisaše stawizniske a kulturne přinoški do Bramborskeho Casnika a do ewan­gelskeho časo­pisa Wosadnik. Pomhaj Bóh je serial z jeho pjera „Moje pućowanje do Je­rusalema“ w 14 pokročowanjach wo­zjewił. Wjeńcko bě tež awtor přinoškow w Pratyji a w poslednich žiwjenskich lětach w tydźeniku Nowy Casnik.

Wón zemrě 21. oktobra 1953 w Choćebuzu. Manfred Laduš

Mikławš Kostorž

pjatk, 24. julija 2020 spisane wot:

Wjelelětny sobudźěłaćer Domu za serbske ludowe wuměłstwo Mikławš ­Kostorž zemrě 17. julija 1995. Narodźił bě so 29. oktobra 1931 serbskej swójbje w Kulowje. Po wutworjenju Serbskeho ­ludoweho ansambla započa wón 1952 tam jako rejwar. W lěće 1964 bu Kostorž w DSLW jako zamołwity za lu­dowe rejwanske skupiny přistajeny, a wosta to hač krótko do smjerće. Hižo 1964 bě Smjerdźečansku rejwansku skupinu załožił a je ju w běhu štwórć lětstotka jako wuměłski nawoda k wulkim wuspěcham wjedł. Za Smjerdźečanow je mjez druhim choreografiju wo stajenju a mjetanju meje stworił. 22 lět bě wón zastu­powacy nawoda Domu za serbske ludowe wuměłstwo, dwójce samo jeho komisariski načolnik. Powołansce bě za mnohe dalše rejwanske cyłki kaž za te Slepjanskeho a Wudworskeho ansambla kaž tež Choćebuskeho Pósta a za Komorowsku a Žylowsku rejwansku skupinu ­sobu za­mołwity. Za nje je wjace hač sto cho­reografijow stworił. Rejwanske po­skitki na sydom Festiwalach serbskeje kultury w Budyšinje běžachu tohorunja pod re­žiju Mikławša Kostorža.

Manfred Laduš

Handrij Nyča

štwórtk, 23. julija 2020 spisane wot:
18. julija 1795 zemrě wědomostnik a sakski kurwjerchowski dwórski radźićel prof. Handrij Nyča na swojim knježim dworje w Mengelsdorfje pola Rychbacha. Narodźił bě so 17. nowembra 1731 w domje nad Sprjewju pod Budyskim hrodom Ortenburg na kromje Židowa chudymaj serbskimaj staršimaj. Wuchodźiwši Delnjowujězdźanski wustaw zemjana von Gersdorfa a Budyski gymnazij studowaše wón prawnistwo w Lipsku a Wittenbergu. Přisłušeše Lipšćanskemu Serbskemu prědarskemu towarstwu. Pućowaše do Kopenhagena a do Moskwy, hdźež je na uniwersiće lěto jako profesor filozofije wuwučował. Přebywaše we Wienje a w Genfje, hdźež tohorunja akademisce wučerješe, kaž tež w Oxfordźe a Cambridgeu. Zaso w Moskwje woženi so z dźowku ruskeho hrabje Saltykowa, tajneho radźićela carja a senatora. Nyča bě mystikar a swobodny murjer. 1780 wróći so do Hornjeje Łužicy na swój kupjeny knježi dwór. Podpěrował je młodych serbskich intelektualnych, mjez druhim teologu a basnika Handrija Rušku, spěsnjerja kwasneje pěsnje „Wójna a mandźelstwo“.

Jan Bjedrich Langa

srjeda, 15. julija 2020 spisane wot:
Duchowny Jan Bjedrich Langa-młody zemrě dźensa před 250 lětami w Njeswačidle w 33. lěće žiwjenja jako diakon. Narodźił bě so 12. meje 1738 we Wósporku farskej swójbje Jana Bjedricha Langi. Jeho mać Johana Zuzana bě dźowka fararja ­Jana Gotttrauwa Běmarja w Budestecach. Wuchodźiwši Budyski gymnazij, hdźež bydleše pola swojeho kuzenka Jana Gotthelfa Běmarja, studowaše Langa w Lipsku teologiju. Wot lěta 1760 do 1764 bě domjacy wučer pola ­Łahowskeho zemjana. 28. měrca 1764 zapokazachu jeho jako diakona w Njeswa­čidle, hdźež bě Wolfgang swobodny knjez von Riesch patron wosady. Z pjera Langi su někotre knihi k cyrkwinskej historiji, 1767 ćišćane. Wudał bě tute spisy k 50. róčnicy wobstaća Serbskeho prědarskeho towarstwa w Lipsku, kotremuž wón přisłušeše. Langa by zawěsće hišće tójšto ­za Serbow a naše pismowstwo zdokonjał, njeby-li tak zahe na prawdu Božu wotešoł. Manfred Laduš

Franc Rajš

póndźela, 13. julija 2020 spisane wot:
10. julija 2000 zemrě diplomowy wučer, awtor a nowinar Franc Rajš w Budyšinje. W delnjošleskim Trachenbergu (Żmigród) bě so wón 16. oktobra 1925 narodźił. Jako wójnski jaty w Čěskej nawjaza zwiski k Domowinje a přesydli so 1948 do Wojerec. Na Serbskim wučerskim wustawje w Radworju sej serbšćinu jara derje přiswoji a sta so z wuznawacym swěrnym Serbom. Wučerješe w Čornym Chołmcu, bě šulski direktor we Wulkich Ždźarach a woženi so 1955 ze serbskej wučerku z Mješic. Dale běše šefredaktor „Serbskeje šule“, nawoda a šeflektor wotrjada za serbske wučbnicy a 1958 prěni načolnik LND. Něhdźe 400 knihow a wučbnicow LND w jeho zamołwitosći wuda. Wot lěta 1951 do 1965 bě wón čłon Zwjazkoweho předsydstwa Domowiny, tři lěta hłownohamtski sekretar zwjazkoweho předsydstwa za kulturu a kubłanje. Skutkowaše we wotrjedźe serbske šulstwo Akademije pedagogiskich wědomosćow NDR, jako archiwar Noweje doby a sekretar Instituta za serbski ludospyt. Spisa něhdźe 20 přiručkow a wučbnych brošurow, 1987 knihu „Stawizny Domowiny we słowje a wobrazu“ a „Serbske towarstwa hač do lěta 1937“. Manfred Laduš

Romuald Domaška

štwórtk, 02. julija 2020 spisane wot:
2. julija 1945 zemrě we Worklecach spi­sowaćel a Maćicar, pater Romuald ­Domaška. Narodźił bě so wón 28. julija 1869 žiwnosćerskej swójbje w Koslowje. Po wopyće Serbskeho seminara w Praze zastupi wón do rjadu cisterciensow a studowaše teologiju w Litoměřicach. Dźesać lět bě kapłan w klóštrje Marijinej hwězdźe, wot 1909 do 1940 administrator w Róžeńće a propst Pančičanskeho klóštra. Lěta 1928 postara so wo wulki swjedźeń krónowanja hnadowneje postawy w Róžeńće. Tak předstajichu jeho hru wo njej, a Domaška wuda tež wobrazowu knihu „Tysac lět hnadowne městno Róžant“. 1935 organizowaše wón hódne wopominanje 100. posmjertnin spisowaćela Bosćana Tecelina Měta, 1940 jeho nacije wuhnachu. Tak je po Europje pućował a wjele wo tym pisał. Pod pseudonymom Ilsan wozjewješe wón pilnje swoje powědančka wo surowych serbskich stawiznach, kaž 1935 wot nacijow zatamane „Wbohec mosty, Pilatusowy jězor ...“, a wo žiwjenju w Delanach, kaž knihu „Wrjós.“ LND wuda 1961 jeho literarne dźěła pod titlom „Wokoło stareho młyna“. W Koslowje a Šunowje dopominatej wopomnjenskej tafli na njeho. Manfred Laduš

Jurij Słodeńk

póndźela, 29. junija 2020 spisane wot:
29. junija 1945 zemrě w Budyšinje Jurij Słodeńk. Wón bě so 4. septembra 1873 w Pančicach žiwnosćerskej swójbje na­rodźił. Po wopyće Budyskeho katolskeho wučerskeho seminara zastupi do Maćicy Serbskeje a bě pozdźišo nawoda jeje hudźbneho wotrjada. Wučerješe w Ra­dwo­­rju, hdźež 1895 załoži a dirigowaše chór Meja. Wot lěta 1899 hač do 1933 bě z wučerjom w ródnej wsy. Nacije jeho nalěto 1933 zajachu a z wučerstwa wuhnachu. 1907 bě wón spěwne towarstwo „Lipa Serbska“ w Pančicach wutworił a hač do jeho zakaza wuspěšnje nawjedował. Jurij Słodeńk w lěće 1912 towarstwo Domowinu sobu załoži a bu zapisowar młode­ho zwjazka. 1925 sta so z hłownym dirigentom Zwjazka serbskich spěwnych towarstwow. Skomponowaše tež serbske spěwy kaž „Ow, miły, swjaty wječorje“ a wuda 1927 dalši nakład „Towaršneho spěw­nika“ Fiedlerja. Słodeńk wozjewi w Serbskich Nowinach 14 lět rjad „Wobrazy ze wsy“ z dohromady 660 přinoškami a tójšto dalšich kulturnostawizniskich artik­low. Spisa hru „Napoleon“, knižku „Wendenland“ a LND wuda 1967 zběrku jeho dźěłow „Listy ze wsy“. Manfred Laduš

Sokoljo w Běłohrodźe

pjatk, 26. junija 2020 spisane wot:

Wot 26. do 28. junija 1930 wotmě so w Běłohrodźe 1. wšosokołski zlět kralestwa Juhosłowjanskeje. Na nim wobdźěli so sylna delegacija Serbskeho Sokoła (22 muži, dźesać žonow) pod nawodom starosty Jakuba Šajby a jednaćela Gu­stawa Janaka. W Radworju běchu do wuprawy scenu z narodnymaj rejomaj nazwučowali. „Bratr Mjeltka měješe zbožownu ruku při zestajenju zwučowanja“, pisachu Serbske Nowiny po zlěće.

We wulkim měšćanskim stadionje je so wustup 14 bratrow a štyrjoch sotrow derje poradźił. Wujimki zdźeržaneho materiala su w lěće 1990 do filma „Sokoł. P.S. ke kapitlej našich stawiznow“ (scenarij Alfons Wićaz/Toni Bruk) za­přijeli. Hosćo z Łužicy pochodowachu na poslednim dnju zlěta w swjedźenskim ćahu w sokołskich uniformach, žony w narodnej drasće. Šajba, Janak a Mjeltka mějachu česć, so na swjatočnym ­přijeću na kralowskim hrodźe wob­dźělić.

W Juhosłowjanskej přebywaše mjeńša skupina (dźesać Sokołow) hižo w lěće 1928 – na sokołskim zlěće w makedonskim Skopju. Mikławš Krawc

Gerat Kašpor

srjeda, 24. junija 2020 spisane wot:
24. smažnika 1930 narodźi so wjelelětny šef serbskeje redakcije rozhłosa, diplomowy towaršnowědnik Gerat Kašpor, dźěłaćerskej swójbje w Brězynce. We wsy bydleše prěni předsyda Domowiny Arnošt Bart, kiž bě so nazymu 1945 sobu wo to postarał, zo poda so Kašpor na tři lěta na serbski gymnazij w Českej Lípje a Varnsdorfje. Tam bě wón jedyn z najaktiwnišich młodych Domowinjanow. Bě soburedaktor we Varnsdorfje wuchadźaceho młodźinskeho časopisa Naš puć. W lěće 1948 zwoła Domowina jeho wróćo do Łužicy za funkcionara Serbskeje młodźiny a přistajeneho w Serbskim zarjedźe. Lěto pozdźišo bu za 2. sekretara Swobodneje němskeje młodźiny (SNM) Budyskeho wokrjesa wu­zwoleny. Bě wotrjadnik w Serbskim zarjedźe, zamołwity za wudawanje młodźinskeho časopisa Chorhoj měra a za přihot serbskich rozhłosowych wusyłanjow. Na to bě woblubowany redaktor Chorhoje měra a wot lěta 1957 načolnik serbskeje rozhłosoweje redakcije. Wot 1963 bě direktor Choćebuskeho sćelaka Radija DDR a bě čłon Zwjazkoweho předsydstwa Domo­winy. 21. oktobra 1967 poćerpje Kašpor tragisku smjerć a bu na Budyskim Hro­dźišku pochowany.

nawěšk

nowostki LND