Po tym zo bě Serbski ludowy ansambl – chór, orchester a balet – minjeny kónc tydźenja swój program „Dejmantne a hinaše ptački“ w Choćebuzu, Hochozy a Nowej Niwje wuspěšnje předstajił, móža jón kwasarjo dźensa w Radworju, jutře w Slepom a njedźelu w Kulowje dožiwić. Na wotpowědnje spřihotowanym jewišću wuhladaće wuměłcow SLA stajnje w prawej swěcy. Hudźbnicy, chór a braška su derje słyšeć. We wotměnje ze spěwarjemi temperamentni rejwarjo publikum zawjeseleja.

Serbski ludowy ansambl je jeho doma

pjatk, 20. januara 2017 spisane wot:

Zdźěrjan Tobias Rucha Stara so za jewišćom wo prawy programowy wotběh

Zetkam jeho na žurli Serbskeho ludoweho ansambla w Budyšinje. Hromadźe z koleginu Kristinu Neradowej sćěhuje 51lětny Tobias Rucha probu za dohodowny program „Patoržica so bliži“. Chór SLA zwučuje runje z komornym orchestrom pod nawodom Dietera Kempy spěw „Přadła je Marja“. Na generalce dźiwa dirigent hišće raz na wšě móžne maličkosće, zo bychu chórisća a hudźbnicy pěseń wuměłsce korektnje přednjesli. Inspicient a čłon KBB – wuměłstwoweho zawodneho běrowa SLA – wobkedźbuje programowy wotběh a pisa sej wšelake noticy, na čož ma pozdźišo za jewišćom dźiwać a kedźbować.

Wjerch Herrmann Pückler-Mužakowski (1785–1871) słuša do najwuznamnišich wosobinow Łužicy, wšako bě wón sławny twórc parkow, rady čitany­ pućowanski spisowaćel a swětodundak. Rěkachu jemu tež „zeleny wjerch“, a wo nim bu tójšto knihow napisanych. Pückler bydleše w Mužakowje a pozdźišo w Rogeńcu pola Choćebuza wosrjedź serbskeho ludu, na čož pak awtorojo­ spisow wo nim njedźiwaja. Tohodla je z wulkej zasłužbu Choćebuskeho muzejownika Wernera Měškanka, zo je jara dokładnje a wobšěrnje wo poćahach wjercha a jeho prjedownikow k Serbam slědźił a wo tym tule předstajenu jara­ zajimawu knihu w delnjoserbšćinje spisał. Šula za delnjoserbsku rěč a kulturu Choćebuz wuda loni 114 stron wopřijacy wysokoformatny spis.

Młodźi awtorojo pod lupu (wzaći)

pjatk, 20. januara 2017 spisane wot:

Paternoster 7 w Ludowym nakładnistwje Domowina wušoł

Mjeztym hižo sedma zběrka tekstow młodych awtorow Paternoster, kotraž je spočatk decembra w Ludowym nakładnistwje Domowina wušła, skići wospjet zajimawy kaž tež wjele lubjacy zarys tworjenja serbskeho pisaceho dorosta. W sydom tematisce, to pak njedogmatisce, potajkim skerje njekruće rjadowanych wotrězkach namaka so někotražkuli wuměłska chłóšćenka načasneje lyriki a krótkoprozy.

Mnohe nabožiny tam zasydlene byli

pjatk, 20. januara 2017 spisane wot:

Pjeć lět w Syriskej mjeztym surowa wójna howri. Nimo hoberskeje ličby čłowjeskich woporow niča tam tež lěttysacy stare kulturne herbstwo. Kajke kulturne pokłady to su a čehodla to nas tak­ hnuje, wo tym je so młoda Chróšćanka Marija Suchec rozmołwjała z něhdyšim direktorom Muzeja za islamske wuměłstwo w Berlinskim Pergamon­owym muzeju prof. dr. Clausom-Peterom Haasu, kiž je 15 lět archeolo­giske wurywanja w Syriskej nawjedował.

Čehodla je politiska situacija w Syriskej tak eskalěrowała?

Prof. Haase: W kraju přez lětdźesatki diktatura knježi, a jenož jednotliwcy z toho­ profituja. Z wulkim přirostom ludnosće wuwi so socialna a hospodarska njerunosć. Nětko so tež ekstremistiske skupiny nutř měšeja.

W medijach słyšimy, zo niča tam kulturne pomniki a rubja muzealne objekty?

Mysle k dźěćacej knize „Knoćik a jeho awtko“

Je fascinowace, kajke wjeselo powědančka a stawiznički wo małym knoćiku stajnje zaso zbudźeja. Wěm so dopominać, zo zajimowach so tež ja tehdy w dźěćat­stwje jara za jeho mjeńše a wjetše dyrdomdeje runje tak kaž dźensa mjez druhim mój sotrowc, kotremuž předpołožich njedawno nowu knihu Ludoweho nakładnistwa Domowina „Knoćik a jeho awtko“. Kniha Zdeněka Milera a Eduarda Petiški, wot Judith Wjenkec do hornjoserbšćiny přełožena, powěda wo małym knoćiku, kotryž žedźi so za swójskim awtkom. Wšako widźi wjele awtow, kóždy­ dźeń, w najwšelakorišich barbach a formach.

Předstaja fotoalbum serbskich stawiznow

pjatk, 20. januara 2017 spisane wot:

Wustajeńca „Wotmolowane“ w Budyskim Serbskim muzeju

Rady sej hdys a hdys swójbne foto­albumy wobhladaš a dopominaš so tak na zetkanja, na hižo wotemrětych swójbnych, na rjane dožiwjenja. Fotowy album je takrjec wěste pozbudźace žiwe dopomnjeće, kotrež nochceš z wočow pušćić. Tak je to w šěršim zmysle tež z fotowymi wustajeńcami, kotrež spřistupnjeja ći stawizny. Tam móžeš sej zdobom­ swoju narodnu identitu wuwědomić. K tomu słuša na kóždy pad tež přehladka „Wotmolowane“, wotewrjena 9. oktobra 2016 w Budyskim Serbskim muzeju a přistupna hišće hač do 5. měrca. Něhdźe 180 historiskich fotografijow ze serbskeje Łužicy, wot spočatkow srjedź 19. lětstotka hač do 1930tych lět pře­kwapja wopytowarja ze swojej techniku, z motiwami a temami.

Biblioteku abo prosće jenož tejku

pjatk, 20. januara 2017 spisane wot:

Čitać nawuknyć je napinace dźěło, čitanja wzdać zamóže so čłowjek bjez wulkich napinanjow. 26 procentow Němcow – statistika so za tym w serbskim kraju njepraša, ale Serbow prosće do nich zapřijima – njeje w swojim žiwjenju hišće ženje biblioteku wotnutřka widźało. 39 procentow dźe kóžde lěto jónu do knihownje.

Jedna pjećina Němcow (a Serbow?), konkretnje 19 procentow, na lěto cyle jednu knihu njepřečita, 38 procentow čita hač do pjeć knihow, 16 procentow šěsć do dźesać a 28 procentow wjace hač dźesać knihow. Statistika so wězo za tym njepraša, hač je to rjana abo mjenje rjana literatura, hač fachowa abo hinaša. Njech je: Zarjadujće so sami!

Na jednej stronje skoržimy – myslu sej z prawom –, zo bywaju knihi dźensa mjenje kulturne kubło dyžli prjedy, na tamnej stronje so nimale wšitke nakładnistwa wo pisany a wulki poskitk prócuja, inklu­ziwnje Ludowe nakładnistwo Domowina a Budyske nakładnistwo Lusatia. Problemow pak maja nakładnicy přiwšěm dosć a nadosć. Rozrisajomne su wone dźakowano techniskemu wuwiću. A tohodla poskića­ serbske nakładnistwo tež nowe edicije, njepapjerjane.

Mysle k nowostce „Marka, Janko, pójtaj won! – Spěwy a stawiznički za dźěći“

Prěnja němska kniha za dźěći rěka: „Robinson der Jüngere“ a je z pjera Joachima Heinricha Campy z lěta 1867. Jeje zaměr bě dać dźěćom teksty, kiž so jim lubja a kotrež wone tež rozumja. Kniha Wernera Měškanka a Marhaty Cyžec-Korjeńkoweje „Marka, Janko, pójtaj won! – Spěwy a stawiznički za dźěći“ ma wšitke šansy, tónle zaměr docpěć.

Awtor powěda, kajki wupada swět hornjoserbskich dźěći na wsy wot nalěća hač do nazymy. Jemu so radźi so kon­centrować na žiwjenje doma a mjez susodźic dźěćimi. Zo bychu dyrdomdejstwa dožiwjeli, njetrjebaja sciencefiction abo fantasy, ale wšědny dźeń w přirodźe a w zhromadnej zabawje. Tole je za nje dosć dyrdomdejstwa. Wažne stej při tym přećelstwo a towaršliwosć.

Hdy bych był kaž ptačk …

pjatk, 06. januara 2017 spisane wot:

Serbskopazličan Jan Heeleman hori so za płujadłowy sport a je tež na wubědźowanjach wuspěšny

Dołho sonješe čłowjestwo wo tym, lětać móc, so runja ptačkam do njebja zběhać a so nad zemju znošować. Tónle són je so dawno z woprawdźitosću stał, a lětadło wužiwać abo so na druhe wašnje do­wysoka zběhnyć njeje wjace ničo njewšědne. Skerje je wulke wužadanje, sam być tón, kiž leći, lětadło wodźi kaž tež směr a dołhosć lěta postaja. Tajki són je sej mjeztym něchtóžkuli spjelnił, a rady připosłuchamy, hdyž lětarjo wo zaćišćach a dožiwjenjach při lěće rozpra­wjeja.

Jedyn z tych zbožownych, kotřiž su sej són wo njewotwisnym lětanju zwoprawdźili, je 19lětny Jan Heeleman ze Serbskich Pazlic, student medijoweje informatiki w Drježdźanach.

Lětać započina so na zemi

Serbska debata

nowostki LND