Wot 23. do 25. nowembra wobdźělich so na Mjezynarodnym literarnym forumje w Opolu, do kotrehož bě lětsa zdobom 26. wuprawa poetow na sławny hród šleskich piastow w Brzegu zapřijaty. Tónle swjatk poezije wuhotowachu literaća a přełožowarjo z hosćićelskeho wojewódstwa, z Krakowa kaž tež z Běłoruskeje a Madźarskeje, z Ukrainy, Čěskeje a Němskeje. Organizował bě festiwal, na kotrymž so tež serbscy poeća wobdźěleja, přećel a podpěraćel Serbow w Pólskej, basnik Janusz Wójcik; jeho smy hižo wjacekróć na Serbske swjedźenje poezije witać móhli.
Prěnja němsko-čěska zběrka Milana Hrabala w přebasnjenju
Milan Hrabal, sympatiski basnik z čěskich Warnoćic, je w Serbach dotal skerje znaty jako spěchowar čěsko-serbskeje zhromadnosće na polu literatury, jako angažowany organizator čitanjow za hranicu a wosebje jako přełožowar a wudawaćel serbskeho pisaneho słowa w Čěskej. Nětko pak předleži zběrka jeho swójskich basnjow prěni raz tež w němskej rěči. Kniha je wušła w nakładnistwje Leipziger Literaturverlag a rěka „Eine schimmernde Wabe Glimmer“ – klinčace to słowa, wuwzate z prěnjeje basnje zběrki. W njej namaka mały hólčec při fundamentach „Ródneho domu“, za „kotrymiž so nan znowa schila“, „třpytivou plástev slídy“/ frinkolace so płastno kočeho slěbra. Njewšědny titul wěšći nam na wobrazach bohatu a wjelezmysłowu lekturu. Tež nadpisma wšitkich pjeć wotrězkow wujewjeja so jako wurazny wobraz w naslědnych tekstach.
Mysle k nowostce „Warimy z Tomašom“
Štó njepokuknje rady do Płomjenja, tam, hdźež namakaš w kóždym nowym wudaću dalši rjany recept kucharja serbskeho hosćenca „Wjelbik“, Tomaša Lukaša? Cyle prawje, runja dźěćom tež ja tam rady pohladam a sej ideju za tu abo tamnu chłóšćenku wučitam.
Nowostka w Ludowym nakładnistwje Domowina „Warimy z Tomašom“ wabi tuž z receptami za rjane a přewažnje poměrnje spěšnje zhotowjene dobroty. Ilustracije z pjera Šćěpana Hanuša hodźa so, kaž njejsmy to hinak zwučeni, wulkotnje k wobsahej. Tež fota nadeńdźemy w knize – jasnje wšak dyrbimy wědźeć, kak ma hotowa jědź wupadać. Tute zapopadnychu awtor knihi sam, Jan Šołta a Tomaš Šołta. Nowa kniha je předewšěm na dźěći wusměrjena. „Dajće so překwapić abo překwapće raz nana a mać abo dźěda a wowku ze wšelakimi jědźemi z tuteje knihi.“
Fryca Liba sym před lětami zeznał, jako přewza wón nawod Dźěłanišća za serbske kubłanske wuwiće Choćebuz – ABC, kotrež je zamołwite za zdźěłanje a wudawanje delnjoserbskeje šulskeje maćizny. Dźensa je Libo wuměnkar. Někotre jeho basnje znaju z knihi „Wjacornjejše stawanje – Dolnoserbske basni slědnych 50 lět“, wudateje 2000 w LND. Nětko je wušła zběrka jeho basnjow pod titulom „Bóśon z Mósta – Pěsni a gronka“ znowa w Budyskim serbskim nakładnistwje. Ilustrowała je ju Marion Kwicojc z Lipska.
Přihladujemy, kak so Serbja mjez sobu blokuja, kak rozbrojene a zacybane wšo je. Nichtó z druhim wotewrjenje njerěči. Nastupajo nowelěrowanje sakskeho šulskeho zakonja zapodachu štyrjo wšelacy serbscy akterojo namjety. A stat wupyta sebi toho aktera, kiž jemu najbóle po hubje rěči. W Zwjazku serbskich wuměłcow mějachu wólby přewjesć. Njedóńdźe k tomu, dokelž njebě dosć kandidatow za předsydstwo. W rozprawje stareho předsydstwa a w diskusiji so pokaza, kak frustrěrowani wšitcy su. Tak namjetowaše něchtó, bóle zaćichim, w pozadku agěrować. Runje to pak je tón serbski kužmot, zo njeje žadyn transparentny dialog, zo knježa protekcionizm, falšnosć a intrigi.
JANKAHANKA: Towaršnostny spěwnik w modernym šaće
Ruku spjasćenu, wobličo rozsudźene, haj nimale skostnjene – takle abo podobnje drje so mnozy na Ericha Honeckera dopominaja. Tak zrězbarjena pak je podobizna 1994 w Chile zemrěteho bywšeho statneho šefa NDR žadnostka w zběrce kurječkow Franka Haasy. Hižo do přewróta bě wón 15 centimetrow wulku rězbu darjenu dóstał. Tehdy sy kurječki lědma dóstał, čehoždla něchtóžkuli tajke jako hobby sam zhotowješe. Drjewjany Erich ze stronskim emblemom SED na hrudźi ma wosebitostku: Kur njestupa z trubki abo z nosa, kaž hewak zwučene, ale z wušow ...
Kónc lěta poda so jednaćel Domowiny Bjarnat Cyž, kiž je zastojnstwo dlěje hač 20 lět wukonjał, na wuměnk. Přičiny dosć, raz na jeho spore dźěło za třěšny zwjazk zhladować. Janek Wowčer je so z Bjarnatom Cyžom wo jeho skutkowanju rozmołwjał.
Kak hódnoćiće wuwiće Domowiny w zašłych 25 lětach, a je třěšny zwjazk „rěčnica serbskeho ludu“, kaž sama wo sebi praji?
Wot 1987 do 1982 běch Sorabičan w Lipsku. Někotři ze mnu žurnalistiku studowacy komilitonojo kritizowachu, zo bydlach w Zejlerjowym internaće a nic z nimi w němskim. Ze serbskimaj komilitonomaj seminarneje skupiny rěčach rady serbsce, tež w přitomnosći Němcow. To mi porokowachu jako zamjo serbskeho nacionalizma. Na tym wšak bě Sorabija sobu wina. Ta je moje serbske wědomje skrućiła. Po štyrjoch lětach B-delnjoserbšćiny na Serbskej rozšěrjenej wyšej šuli (SRWŠ) w Choćebuzu mějach ćeže, rjanym absolwentkam Budyskeje SRWŠ hornjoserbske lubosćinske listy pisać. Tohodla a z dalšich přičin sym pola dr. Hynca Rychtarja na hodźiny hornjoserbšćiny chodźił. Wot spočatnje štyrjoch studentow běch jenički, kiž cyły kurs přetra. Ale je so wudaniło, kaž dźě mojej serbskorěčnaj synaj a prěnja wnučka dopokazuja. Móžach tež lěpje mi tehdy dowěrjenu chroniku Sorabije wjesć a w serbskim studentskim chórje sobu spěwać, mi so zda jako jenički z delnjołužiskeje SRWŠ.
142. schadźowanka wotmě so minjenu sobotu w Budyskej „Krónje“, a zaso bě žurla kopata połna. Wulke potajnstwo kóžde lěto stej mjeno moderatora (1) kaž tež cyłkowny program (2). Kak su ludźo wotběh hódnoćili (3) a hač bě aftershow-party (4) znowa tak wulkotna kaž minjene lěta, wo tym rozprawja Jurij Bjeńš.