Bena Budarja zeznach před něhdźe 20 lětami w Budyšinje. Srjedź 1990tych lět přijědźech z Moskwy na ferialny kurs. Na literarnym wječorku słyšach prěni króć Bena swójske basnje přednošować. Ale tehdy smój so po zdaću hižo znałoj: Znajmjeńša so dopominam, kak bě před Serbskim institutom ke mni stupił – kaž bychmoj hižo lěta spřećelenaj byłoj – a mi w bjezporočnej rušćinje prajił: „Jeli něšto trjebaš ...“
Njewěm, hdy so rozsudźich, tež Benowe basnje do rušćiny přełožić. Wosebje je so mi lubił tekst Wšelacy su w našim ludźe, kotrehož přełožk pozdźišo něštokróć w rjanym Budyšinje a w Moskwje přednjesech. Dokelž słušeja serbske basnje přeco k „poeziji małeje komorki“, klinčeše mój „ruski Budar“ dotal jenož ertnje.
Tohorunja „w kašćiku“ leži mój přełožk jednoho – wězo toho „ruskeho“ – kapitla jara wuspěšneje Benoweje knihi „Tež ja mějach zbožo“ wo wosudach serbskich wojakow. Nadźijomnje budu přełožki tychle a dalšich tekstow Bena Budarja w Ruskej wozjewjene, z kotrejž je jubilar nutřkownje zwjazany.
Wutrobne zbožopřeća ke kulojtym narodninam, kotrež njech su započatk noweje žiwjenskeje fazy!
Přećelej Benej, wuznamnemu pěsnjerjej hłosa serbskeje Łužicy, gratuluju najwutrobnišo k sydomdźesaćinam. Wón přez swoje basnje, powědančka a skutkowanje zakituje kusk serbskeje zemje we wulkej Němskej, nosy wobstejnosće do duše swojeho naroda. Připiju sej z nim ze škleńčku wina na to, zo dožiwimoj hišće mnohe zhromadne „wokomiki słónca“.
Mićo Cvijetić, Serbiska
Wrócław bjezdwěla njeje prěnje město Pólskeje, kotrež smě so pyšić z titulom „kulturna stolica Europy“. Tale česć słuša tež hižo Krakowej. Zo pak je titul za šlesku metropolu wosebite wuznamjenjenje, to pytnješ: Wšudźe strowja će wulke wabjenske tafle z čerwjeno-běłym logom na domach, dróhach a naměstach, a hnydom wosom managerow za wšelakore kulturne sekcije je sej město za porjadne planowanje swjedźenskeho lěta dowoliło. Europskemu niwowej wotpowědować běše wulke wužadanje, a Wrócławčenjo su so woprawdźe jara prócowali něšto jónkrótne na nohi stajić.
Město Wrócław je so woprawdźe jara prócowało, atraktiwny mnohostronski program za lěto 2016 zestajeć. Hnydom wosom managerow je so na polach architektury, literatury, filma, hudźby, opery, performancy, wizualneho wuměłstwa a dźiwadła wubědźowało, publikum z najlěpšimi zarjadowanjemi zdobyć. Wuslědk toho je: 1 000 najwšelakorišich poskitkow w běhu 365 dnjow – festiwale, koncerty, spektakle, happeningi, wustajeńcy, čitanja a tak dale a tak dale. Mjezynarodnje wuznamjenjeni wuměłcy kaž na přikład David Gilmour, čłon hudźbne stawizny pisaceje skupiny Pink Floyd, spěwar Julio Iglesias abo komponist swětoznateje hudźby k filmam kaž „Spiel mir das Lied vom Tod“ Ennio Moricone we Wrócławju koncertuja – zarjadowanja tajkich dimensijow su zwjetša dawno wupředate. Přiwšěm wostawa hišće telko móžnosćow, zo tule ani městna njeje wšitko mjenować. A tola sej zwěrimy, zajimcam někotre wjerški poručić, zo móhli sej wulět do jenož 200 kilometrow zdaleneje lětušeje kulturneje stolicy Europy derje planować.
Najmłódša mjez 32 wobydlerjemi Lešawy je sydom lět, najstarša – Ottec wowka – swjećeše loni stoćiny. Byrnjež mnozy wšědnje přez Haslow do Budyšina z awtom na dźěło jězdźili, drje jim na prawym boku dróhi ležaca najmjeńša Budyšinej přisłušaca wjes nad Bólborčanskej wodu wosrjedź polow lědma napadnje. Wšako je tamnišich jědnaće burskich statokow, dźesać z nich je wobydlenych, mjez wulkimi štomami nimale schowane.