Architekt Kastletwarc so dodźiwać nje-
móže. Znowa a hišće raz slědujetej jeho wóčce wone krótke linki na wobrazowce. Poražaca to e-majlka: „... dyrbimy Wam zdźělić, zo Wam požadanu specialnu družinu škleńcy hižo dodawać njemóžemy ...“ Kastletwarc čita něšto wo „sankcijach Europskeje unije“ a zo z tuteje přičiny „nuznje trěbne surowizny wjace k dispoziciji njejsu“ ...
Bohuwěr Kastletwarc spyta so zhrabać. Wjeršk jeho dotalneho skutkowa-
nja jako architekt ma so z tym do ničeho zhubić? Kajka bě to genialna ideja: serbsku wědomosć z ćmoweje komorki do swětła dnja wjesć! A wón je wubědźowanje architektow za Serbski centrum wědy na Lawskim arealu dobył! Jako přiwisnik najwjetšeje transparency měješe jasne předstawy wo tym, kak by skutkowanje w Serbskim instituće přistajenych wědomostnicow a wědomostnikow do praweho – haj – do swětła stajiło. „Wědomosće so dótknyć“ rěkaše jeho hesło. Z tutymi třomi słowami je so na puć podał, zo by mjez institutnikami zwjazkarjow našoł.
wudospołnjeć. A tak mudrosće wučenych, zrozumliwje sformulowane, do ludu słać. Samo na sebi hodźi so to z kóždejžkuli messengerowej słužbu kombinować. „Ně, ně a hišće raz ně!“ społnomócnjena na swojich zastarskich nahladach wobstawa.
Njejapcy pak jej diskusija w instituće do myslow přińdźe. Tam su dźěłowe městna za wulkej škleńcu „městno pod słóncom“ mjenowali. A něchtó bě wumóžacu mysličku zrodźił: Sobudźěłacy techniki a zarjadnistwa dyrbja wšědnje na swojim dźěłowym městnje być. „Njech woni do běrowow za škleńčanej fasadu zaćahnu! Potom móža wědomostnicy woměrje swój stary škórń dale pěstować“, dr. dr. No-Chcu Widźeć-Być architektej wuslědk woneho rozjimanja přišepta. „To zda so mi jara zhniły kompromis“, rjekny Bohuwěr Kastletwarc. Přetož tak chětře so wón njetuli. Wšako nochce ničo snadnišeho, hač serbskej wědomosći k transparency dopomhać. Znajmjeńša wotwonka. A poněčim zamó społnomócnjenej wutrobu za to zhrěć, zo so wona, a z tym cyły institut, předstawy wo Starej póstowni jako woborny hród serbskeje wědomosće wzda. Tam su składy archiwa lěpje zaměstnjene.
Što je dźensniši dźeń něšto „inowatiwneho”? To krajnopolitisko-wědomostny zwjazk z Braniborskeje a Sakskeje na přikładne wašnje pokazuje: Hoberske dźěry z wodu, tež „Łužiska jězorina” mjenowane, maja so stać „swětowe herbstwo”. Cyły swět móže potom wo strategiskej kompetency Łužicy w „transformaciji” zhonić a z toho wuknyć. Prěnja kročel: Doprědkarske mocy wotbagruja zaspane wjeski na dobro energije za nowu dobu. Druha kročel: Hišće mudriši bohojo stworjenja noweho swěta rozborkanu zemju domizny něhdyšich prawobydlerjow zapławjeja, tak zo so nihdy nanihdy žadyn potomnik na njej hižo njezasydli. Třeća kročel: Nowa krajina so jako „swětowe herbstwo” proklamuje, jako kónčina z najkonsekwentnišej změnu strukturow na swěće. Zbožowni wulkoměšćenjo tu nětk čołmikuja, hdźež su so burja prjedy na skromnej pódźe bědźili – raj na zemi to město doła sylzow, što chceš wjac? Nažel pak je so mała črjódka ludźi puzoliła, kotřiž
Hladajo na nuzu w Serbskich Nowinach nastupajo wobsadźenje redaktorskich městnow je sej šefowa etaža nowu strategiju přemysliła.
Serbska Murja je wosebje w młodźinje mjeztym derje znate towarstwo. W lěće 2016 na swětowym zetkanju młodźiny w Krakowje załoženy zwjazk wobsteješe něhdy přewažnje ze šulerjow Budyskeho Serbskeho gymnazija.
W lěće 1619 załoži město Budyšin Michałsku wosadu za ewangelskich Serbow wokolnych wsow. Hač do 1836 bě cyrkwinske žiwjenje w njej ryzy serbske, wot teho časa je dwurěčne. Wo tym swědča mjez druhim tři zwony na cyrkwinej wěži, kotrež ze swojim zynkom hižo 130 lět hodowne poselstwo w serbskej a němskej rěči po kraju šěrja.
Stare Michałske zwony
Po tym zo bě so Budyšin w Třicećilětnej wójnje wotpalił, da měšćanska rada za Michałsku cyrkej 1666 w Drježdźanach nowy zwón leć. Z němskim napisom bě wón wěnowany „der evangelischen wendischen Gemeinde bei der Kirche S. Michaelis“. Dlěje hač połdra lětstotka wosta tutón zwón jenički na cyrkwinej wěži. W lěće 1819 měješe česć, 200. wosadny jubilej z cyłohodźinskim zwonjenjom zahajić a zakónčić.
Hakle 1829 dósta cyrkej tři zwony. Wjetšej wotkupi Michałska trjebanej měšćanskej Pětrskej wosadźe. Přidatnje da sej w Gruhlec lijerni w Małym Wjelkowje hišće mały zwón leć. Tute tři, z napisami we łaćonskej a w němskej rěči wuhotowane zwony słužachu wosadźe hač do lěta 1892.