Z nowemberskim wudaćom wěnujemy so trochu wobšěrnišo hač hewak Delnjej Łužicy, hdźež móžachmy w zašłych měsacach wšelake jubileje swjećić. Nawjazujo na nje wuzběhuje Madlena Norbergowa wosebje tón 30 lět serbskich kemšow nowšeho časa. 1987 su wěriwi na swójsku iniciatiwu prěni raz po dołhim času bjez serbskeho słowa w delnjołužiskim ewangelskim cyrkwinskim žiwjenju serbske kemše swjećili.
Hartmut Leipner piše, kak bě k nowemu serbskemu křesćanskemu hibanju dóšło. Z jeho nazorneho přinoška „Kśiwda a naźeja“ k stawiznam delnjoserbskich křesćanow w 20. lětstotku wuchadźa, kak spěšnje a drastisce je so zwjazanosć wěry a serbskeje rěče přeměniła. Leipner wopisuje wobstejnosće nacionalsocializma, powójnskeho časa a NDRskeho socializma, kotrež běchu k tomu dowjedli, zo so serbšćina nimale dospołnje z cyrkwinskeho ruma w Delnjej Łužicy pozhubi.
Poprawom wšak by Jandytar Hajnk najradšo swoje kulowate 80ćiny w cyle małym kruhu swjećił. Zdobom pak so wón na hosći wjeseleše. Swjećił je Smječkečan nětko swoje narodniny 21. oktobra mjez mnohimi gratulantami w Smječkečanskim wjesnym klubje, blisko domskeho, hdźež bě sej hižo před lětdźesatkami z mandźelskej Borboru raj za swójbu wutworił. Najstarša dźowka Katrin ze swójbu bydli pódla staršeju, Grit w njedalokim Łusču a najmłódša dźowka Anka njedaloko staršiskeho domu. Tele tři mandźelstwa a jich dźěći steja tež přichodnje w centrumje skutkowanja Smječkečanskeho Hajnkec nana a dźěda.
Mamy namrěwstwo swojich prjedownikow hajić, so nad tym zwjeselić, štož su generacije do nas zdokonjeli a na to natwarjeć, ale zdobom być wotewrjeni a wćipni na to, što je wšitko móžne, nic jenož w hudźbje a literaturje. Takle je sakski ministerski prezident Stanisław Tilich (CDU) na swjatočnym zarjadowanju składnostnje spožčenja Myta Ćišinskeho Jurej Mětškej a spožčenja Spěchowanskeho myta k Mytu Ćišinskeho Lubinje Hajduk-Veljkovićowej minjenu sobotu na Čerwjenej žurli klóštra Marijineje hwězdy w Pančicach-Kukowje wo wotewrjenosć nowemu a změnam napřećo wabił.
Wotewrěć so a wćipni być
Johanna Gottfrieda Herderowa slědźerska rada je w kooperaciji z Techniskej uniwersitu Drježdźany minjeny tydźeń swoje lětne schadźowanje přewjedła. Program wopřiješe tež serbske temy.
Drježdźany (SN/bn). We wobłuku lětneho schadźowanja Johanna Gottfrieda Herderoweje slědźerskeje rady pod hesłom „Kulturne kontakty a identity w zažnonowowěkowej wuchodosrjedźnej Europje: Akterojo, diskursy, splećenja“ wěnowachu so wědomostnicy wšelakorych předmjetow prašenju, kak běchu so koncepty identity a alterity – parcielneje interkulturneje wšelakorosće – wuwili. Třećina cyłkownje 15 referatow zabra při tym serbsku respektiwnje sorabistisku perspektiwu.
Łaz (AK/SN). Reformacija je mjez Serbami we Łužicy a za jeje mjezami hłuboke slědy zawostajiła. Wona bě zakład serbskeho pismowstwa. Tole podšmórny superintendent Jan Malink wčera we Łazu. W Domje Zejlerja a Smolerja předstaji wón lětsa wot Ludoweho nakładnistwa Domowiny wudatu knihu „Fünf Jahrhunderte – Pjeć lětstotkow – Die Sorben und die Reformation – Serbja a reformacija“. Spěchowanske towarstwo zetkanišća Domu Zejlerja a Smolerja domu a LND běštej zhromadnje na zarjadowanje přeprosyłoj a 30 zajimcow přiwabiłoj.
Wospjet je Wojerowska Kulturna fabrika přewjedła sydomminutowski amaterski filmowy festiwal. Tež lětsa běchu na nim serbske temy Wojerowskeje kónčiny zapřijate.
Nimale měsacaj je tomu, zo njećišća wječornik Serbske Nowiny hižo na Hornčerskej w Budyšinje, ale na Lejnjanskej na Horach blisko Wojerec w gmejnje Halštrowska Hola. Insolwenca Łužiskeje ćišćernje bě po něšto wjace hač 70 lětach zhromadne dźěło z redakciju SN zakónčiła. Skoro přez nóc stej Ludowe nakładnistwo Domowina a redakcija noweho partnera našłoj, předewzaće DVH Weiss-Druck GmbH & Co. KG. Što pak so pod tymle mjenom chowa?
Serbski institut zhladuje na 25lětne wobstaće. Z přechodnym direktorom a rěčespytnikom dr. Hauku Bartelsom je so Cordula Ratajczakowa rozmołwjała.
Što sće po 40 lětach Instituta za serbski ludospyt a 25 lět Serbskeho instituta?
H. Bartels: Bytostne je, zo je w tutej dołhej dobje přemóžaca – druhdy wot Serbow podhódnoćena – kumulacijao wědy nastała. Hač do lěta 1991 je 58 zwjazkow w rjedźe spisow a w nowym rjedźe nětko hižo 62 knihow wušło, plus Lětopis plus pódlanske rjady plus wosebite publikacije kaž rěčny atlas plus publikacije w druhich nakładnistwach plus online-publikacije – předstajiš-li sej, zo njebychmy to wšitko měli, potom zapřimnješ, kajki njesměrny wuznam institut za wědu wo Serbach ma. Nastate wulke mnóstwo a kwalita wědomostnych wuslědkow je, při wšej móžnej kritice, kedźbyhódne a za mjeńšinu tuteje wulkosće nimale dźiw.
Kajku rólu hraje institut w towaršnosći?
Akademija wědomosćow Němskeje demokratiskeje republiki w Berlinje, moja dołholětna dźěłodawarka, bu po politiskim přewróće, w lětomaj 1990/1991, skoro dospołnje „wotwita“ – hač na sorabistiski institut w Budyšinje.
Pohnuty wot někotrych tudyšich kolegow započach so za wupisane městna w swojim ródnym měsće zajimować, při tym myslach na literarno- abo kulturnostawizniski wotrjad. Dokelž płaćachu wědomostne stopnje z prjedawšeho časa dale, poruči mi předsyda institutneje přirady, prof. Konrad Köstlin z Tübingena, tež jako direktor kandidować. A dokelž njebě so žadyn zapadoněmski slawist požadał, wukonjach tele zastojnstwo wot septembra 1992. Budyski Institut za serbski ludospyt skutkowaše na wysokim, stabilnym niwowje. Wo to starali běchu so wuspěšnje dotalni nawodźa Pawoł Nowotny, Měrćin Kasper a Helmut Faska.