´
ˇ

Klubowa party pri hace

Klubowa party při wjesnym haće w Serbskich

Pazlicach słuša mjeztym k najznaćišim a najwoblubowanišim

swjedźenjam serbskeje młodźiny. Wosebje natwar při tamnišej

wjesnej oazy sej mnozy chwala. Tónraz mějachu na přikład wosebity

technofloor w małym kontejneru. Lětsa pak běchu organizatorojo

hladajo na ličbu wopytowarjow trochu přesłapjeni. Jenož něhdźe 400 ­młodostnych bě přichwatało – na zarjadowanjach do toho bě jich na kóždy pad wjac. Najebać to bě nalada kaž přeco wulkotna, tak zo je so próca ­Serbskopazličanskeje młodźiny (hlej wobraz) zaso raz wudaniła.

tekst a foto: Jakub Langa


Kaž kóžde lěto poda so Sorabija Lipsk tež lětsa zaso na zhromadny wulět. Cil bě jasny –

Čěska.

Skupinu 23 Lipšćanskich studentow (a eks-studentow) je posledni kónc tydźenja septembra kuzłapołny kraj wokoło Máchoweho jězora w sewjernej Čěskej witał. Štož Němcam ­Weimar wo­znamjenja, to je za kóždeho Čecha Máchowy jězor. Na tym ­městnje drje je so jednanje balady Karela Hyneka Máchi „Máj“ wotměło. A do tutoho raja čěskeje romantiki, ­rjaneje přirody a starych hrodow młodźi Serbja přijědźechu a jón ­z ­wjesołymi­ serbskimi spěwami, flunkibulom a dobrej naladu ­wozbožichu. Nimo flunkibula dožiwichu ­Sorabičenjo 15kilometerske pućowanje, nócny wulět k jězorej z kupanjom, kartyhraće, jara zabawne fotowe wubě­dźo­wanje a wjele dalšich zajimawych wěckow. Wutrobny dźak wšitkim zamoł­witym za organizaciju jězby, za jich prócu a za to, zo su wšě nastate krizy přetrali. Z wulětom móža wočerstwjeni studenća zmužiće do noweho ­semestra startować! Sorabija haleluja! tekst a fota: Kryštof Peršin

foto: Konstantin Hrjehor

Znowa na Paula Šnajdera spominali

Před třomi tydźenjemi poda so něhdźe

50 mopedistow z Chrósćic přez Jaseńcu, Dobrošicy, Nowoslicy, Ralbicy, Konjecy, Šunow, Smjerdźacu, Róžant, Pěskecy

a Smječkecy hač do Worklec, zo bychu Paula Šnajdera wopominali. W jeho ródnej wsy wjerćachu tři koła wokoło kupy, ­prjedy hač nastajichu so zaso wróćo do Chrósćic. Rjane to spominanske koło, kotrež budu přichod­ne lěta zawěsće wospje­tować.

Konstantin Hrjehor

Nazymu nas lětace zmije zawjeseleja

pjatk, 29. septembera 2023 spisane wot:

Hdyž so lěćo nachila a nazyma před durjemi steji, započina so sezona wosebiteje zabawy za dźěći pod hołym njebjom

Za pohibowanje nazymu wonka ze swójbnymi mamy tójšto idejow: kastanije abo žołdźe zběrać, tež jabłuka do korbikow; z hliny a cyhelow sej pizza-kachle twarić, na zahrodźe zhromadnje graty rjedźić, sej nazymski woheń wuhotować, kački picować, pućować, kolesować, zwěrjenc a park wopytać, šiplenki abo bozanku šćipać, w lěsu hriby pytać abo sej tam budu natwarić, z lisćom paslić, kamjenje hromadźić a z nimi mustry kłasć, hałužki abo kamuški pomolować, we łužach wokoło skakać a z wodu pancać, ze samotwarjenymi konikami wujěchać abo sej awto, raketu, čołm abo lěta­dło twarić atd. Prašeš-li pak so dźěći za typiskimi aktiwitami w nazymje, to ći zwjetša wo pušćenju zmija rozprawjeja. Wotžnjate pola dźě swójby nazymu rady za pušćenje zmija wužiwaja.

Z wuhloweho procha k dowolowemu paradizej

pjatk, 29. septembera 2023 spisane wot:

Margaritta Knobloch a Peter Pohle dopominataj so na dźěło w jamje Nimješk – nětčišeho Złokomorowskeho jězora

1. junija 1973 běchu prěni wotrězk přibrjoha Złokomorowskeho jězora za kupanje oficialnje wotewrěli. Połsta lět pozdźišo nětko na jubilej spominamy a předstajimy čitarjam wosoby, kotrež su z jězorom na swoje wašnje zwjazane.

Na dompuću ze słužbneho termina mje ničo njehoni. Tuž rozhladujo so po krajinje a wuhladam na kromje dróhi rozpadany statok, hdźež na stare murje nowe domske twarja. Dohladam so taflički, kotraž na to skedźbnja, zo je ležownosć priwatna a přistup njedowoleny. Mam tuž sćerpna być a dočakać, što mějićeljo z dawnych časow w nowym wobchowaja.

Přichodna wjes ma baćonjace hnězdo – lěpje prajene drjewjane koło, kotrež na wysokim sćežorje ležo na klepotacych wobydlerjow čaka. Něhdy, na starym hnězdźe, kotrež zdawaše so kóždy wokomik rozpadnyć, stej lěto wob lěto starej baćonaj młodźata wotćahnyłoj. Snadź wjace dosć picy njenamakaja? To so mi pak wěrić nochce. Přetož za wjesku wjedźe dróha přez mały móst, hdźež dolěwa wotboča. Kóždy króć tych połsta metrow jara pomału jězdźu – nic, dokelž je wuhlad na móličku rěčku pod mostom tak powabny. Ně, tukam na to, zo móst pod chwatacej ćežu zdychuje. Runje dokelž sej chwile bjeru, pak wotwěra so mi za mostom wid na zeleny swět rohodźe, kotraž kaž mikawčki wóčka wodźiznu wobdawaja – paradiz za zwěrinu.

Ćěło a duša wokřewjenej

pjatk, 29. septembera 2023 spisane wot:

Dožiwjenja lěćneho dowola w słowakskich Wysokich Tatrach

Po wulkotnym kóncu tydźenja na Mjezynarodnym folklornym festiwalu „Łužica“ w Chrósćicach podach so z mandźelskim na sydomhodźinsku jězbu do wuchoda Wysokich Tatrow. Hižo před třomi lětami w Tatrach bě so namaj tam tak zalubiło, zo sej předewzachmoj, sej po dalšich pućowanskich šćežkach wulkotnu krajinu horow wotkryć. Swój nóclěh na tydźeń mějachmoj w małej pensiji we wjesce Huncovce, w direktnym susodstwje hory Veľká Lomnica. Wottam startowachmoj wšědnje z awtom na wuchadźišća pućowanjow.

Młoda Serbowka Julia Belkotec je znata za swój mnohostronski wuměłski talent. Nětko jón we wukubłanju na šwalču profesionalizuje. Tule někotre dohlady do žiwjenja kreatiwneje hłójčki.

Wjesoła młoda žona połna kreatiwnych idejow a pryzlow – to je Julia Belkotec. Mnohim, wosebje młódšim Serbowkam a Serbam je wona jako jedna z dweju ­mějićelkow modoweho labela „TYPUS“ znata. Tam je lětsa zhromadnje ze swojej partnerku Lydiju Měršec druhu kolekciju T-shirtow wozjewiła a ju tež dosć wuspěšnje předawała. Ale štó je wony ­master­- mind, a što tči za lutymi idejemi, kotrež chětro hłuboko do jeje pochada sahaja?

Wuknu serbšćinu tam, hdźež je doma – na wsy

pjatk, 22. septembera 2023 spisane wot:

Rěčny projekt „Zorja“ so z prěnim kursom njedawno w Dešnje zahajił

Hnězda maja w delnjołužiskej baćonjacej wsy Dešnje mnohe, na Depšćanskej dróze 26 pak jedne wosebite. Za fasadu z čerwjenych cyhelow bydlenskeho domu štyristronskeho statoka chowa so „rěčne hnězdo“. Tak mjenuja wobdźělnicy a zamołwići projekta „Zorja“ swój domicil. Tak kaž baćony swoje młodźata w hnězdźe na žiwjenje přihotuja, chcedźa rěčni trenarjo swojich Zorjanow tam w delnjoserbskej rěči wukmanjeć.

Wotwonka rěčne hnězdo jako kubłarnju njespóznawaš. Zastupiwši do statoka napadnu ći walčki słomy na sćěnje přejězda. Typisku šulsku atmosferu wone runje njewuprudźeja, skerje wjesnu. Něšto krokow dale sy w domskim. We wochěži wita plakat, kiž na projekt skedźbnja. Nalěwo je kuchnja, runjewon rumnosć, hdźež so kursisća z trenarjemi rěče k zhromadnemu wuknjenju zetkawaja. Mjez woběmaj leži „open ­space“. Mjeńša to rumnosć z pisanskim ­blidom a polcu. Rjad knihow, dary k zahajenju projekta, na njej hižo wuhladaš. Wjetša a mjeńša kawč, křesło a dwě blidce tworja přijomny kućik blisko ­wokna.

„Čorno-běłe wotmołwy móžne njejsu“

pjatk, 22. septembera 2023 spisane wot:

Rozmołwa wo „misionowanju z mječom“ a namócnej reakciji pohanskich Słowjanow – stawizniska a tola načasna tema

W aktualnym wudaću časopisa ewangelskich Serbow „Pomhaj Bóh“ wěnuje so serbski superintendent na wuměnku Jan Malink česćowanju swjateho Ansverusa a hódnoćenju misionowanja pohanskich Słowjanow. Ansverus bě so w lěće 1038 jako syn bohateju staršeju w Schleswigu narodźił. Jako młodźenc bě do klóštra swjateho Jurja blisko Ratzeburga zastupił, hdźež jeho bórze za abta ­powołachu. W lěće 1066 nadpadnychu Obodrića měrniwy klóšter a wotwjedźechu mnichow do wotležaneje kónčiny. Jednoho po druhim kamjenjowachu, jako poslednjeho Ansverusa. Něhdźe 400 lět pozdźišo, wokoło 1480, postajichu ludźo křiž na městnje jeho smjerće. Wo tym, kak dźensa z tutymi ambiwalentnymi stawiznami wobchadźeć, je so Marcel Brauman z Janom Malinkom rozmołwjał.

Serbska debata

nowostki LND