Na wosebitu premjeru móža so Delnjoserbja wjeselić. W Lubinje wotměje so 21. awgusta 1. serbski literarny a hudźbny swjedźeń. Je to jedyn z dohromady 24 projektow, kotrež su we wobłuku braniborskeho idejoweho wubědźowanja „Kulturna domizna Łužica“ wuzwolili a kotryž z 15 000 eurami spěchuja. Dohromady jedyn milion eurow dóstanu projekty ze zwjazkoweho programa za sylnjenje struktury w brunicowych kónčinach. Předewzaća maja k tomu přinošować,“regionalnu identitu a atraktiwitu kulturneho poskitka we Łužicy skrućić kaž tež kulturny turizm, kulturne kubłanje a wobydlerski angažement dale wuwić“.
Nowa Jaseńca (aha/SN). W aprylu tohole lěta bě tomu 25 lět, zo je Monika Cyžowa Serbski drastowy fundus załožiła. Za swój kredo wona ma, originalnu serbsku katolsku drastu přichodnym generacijam zachować. Z mustrowymi klankami podawa dohlad do wašnjow a tradicijow w katolskich Serbach. Nihdźe njeje tež zličiła, kelko žonam, mužam kaž tež dźěćom je w běhu štwórć lětstotka w swojim Róžeńčanskim fundusu narodnu drastu abo jenož drastowe dźěle wupožčowała. Zo pak móhła so rumnostnje rozšěrić, je sej w běhu dweju lět z podpěru mandźelskeho w Nowej Jaseńcy bróžnju z wulkej prócu a přemóžacymi idejemi jako nowy fundus zarjadowała.
Berlin (SN/dpa). Połsta z titlom „swětowe herbstwo“ wot UNESCO wobkrućenych městnosćow mjeztym w Němskej mamy. Mjez nimi stej w Sakskej wot lěta 2004 Mužakowski park a wot 2019 Montanowy region Rudne horiny/Krušnohoří, hromadźe z Čěskej. Hrody a parki w Podstupimje a Berlinje běchu 1990 prěni titul zjednoćeneje Němskeje. Prěnja tajka městnosć w Němskej, kotrejž bu připóznaće 1978 spožčene, bě Aachenska hłowna cyrkej. Mnozy sej mysla, zo je to rjenje a derje za wone městna. Njeje pak to snadź tróšku přehnate?
„Za Italskej a Chinu steji Němska nětko na třećim městnje lisćiny krajow. Za ćežko wot wójny zničeny kraj bjez spektakularnych dźiwow přirody zda so mi to jara horjeka być, wšojedne z kotreho měritka wuchadźeš“, měni Christoph Brumann z Maxa Planckoweho instituta za etnologiske slědźenje w Halle nad Solawu.
Kak čas jenož leći! Mjeztym mam hižo dlěje hač poł lěta swoje dźěłowe městno w Ludowym nakładnistwje Domowina. Wšědnje podawam so nětko rano zahe do Budyšina. W nakładnistwje wjedźe mje puć po schodźišću horje hač na štwórty poschod, takrjec hač pod třěchu. Tam je moja dźěłarnja – stwička z nachilenymi sćěnami a małkim woknom. W rumnosći steja pisanske blido, stólc a k tomu někotre kamory. Wjetši dźěl stwy pak je napjelnjeny z knižnymi polcami, na kotrychž so serbske knihi a knižki kopja. Mjeztym wěm, zo běchu stwu prjedy jako internu biblioteku lektorata ze serbskimi, zdźěla antikwariskimi knihami wužiwali – tajke potajkim nětko přeco hišće tu steja a mi při dźěle přez ramjo hladaja.
Budyšin (SN/bn). Ze zazběhom lětnich prózdnin započa so dohromady 22 młodostnych z Budyšina a Jelenjeje Góry w starobje 14 do 18 lět pod nawodom cyłkownje pjeć fachowcow na prezentaciju „Muzyka sceniczna – Sceniska hudźba“ přihotować. Sobotu a njedźelu chcedźa produkciju w 19 resp. 15 hodź. na jewišću Budyskeho Kamjentneho domu předstajić. Prezentacija je zhromadny projekt towarstwa Kamjentny dom a Ludoweho nakładnistwa Domowina, spěchowany wot europskeho kooperaciskeho programa Interreg Pólska-Sakska.