Tójšto wo jěžiku zhonili

pjatk, 01. nowembera 2019 spisane wot:
Foće: Andreas KirschkeŠto jěžik žerje? Hdźe wón bydli. Kelko lět je žiwy? Kerstin Robel, kotraž ludźi rady po přirodźe přewodźa, móže na wšitke prašenja dokładnje wotmołwić. Vivian, Varvara, Johannes, Edwin a Bru­no so dźiwaja a připosłuchaja. W nazymskich prózdninach su wone na projekće we Wulkoždźarowskim Krabatowym wudworu wo jěžiku zhonili. 24 dźěći bě tam z pěstowarnje „Kraj palčikow“ přišło. Jěžik žerje na přikład rady jabłuka a krušwy. „Wón je wšudźe widźeć, w lěsu, parku, na zahrodźe a łuce. Je wšudźe tam, hdźež picu namaka. Starobu dźesać lět móže jěžik docpěć. Ma pak tež njepřećelow. Su to wosebje zwěrjata, kotrež su w nocy aktiwne, kaž sowa. Ale tež awta na puću móža jim strašne być. Jěžik derje słyši a nucha, jenož widźeć wón derje nje­móže. Ale móže do wysoka lězć, haj, přelěze samo mjeńše murje. Tajki jěžik, kiž ma hač do 6 000 kałačikow, swój rewěr zakituje. Hač do kónca nowembra je wón wonka po pu­ću. Ručež pak termometer šěsć stopnjow a mjenje pokazuje, so jěžik schowa, wot decembra po­tom spi. „Njemylće jeho při tym“, Kerstin Robel dźěći prošeše. W parku su dźěći za suchimi hałzami pytali.

Hojernja w starych murjach hrodu

pjatk, 25. oktobera 2019 spisane wot:

W Połčničanskej rehabilitaciskej klinice VAMED tež wopyt koncertow móžny

Kohož je boža ručka zajała, komuž je we hłowje krawiło abo štóž je na par­kinson schorjeł, dóstawa w Połčničanskej hrodowej klinice profe­sionalnu a fachowu pomoc. Wotnowa rěka rehabilitaciski dom hrodowa klinika VAMED. W njej maja 335 łoži, wo pacientow kaž tež wo cyły areal z hrodowym parkom a wo wšelake posłužby znutřka a zwon­ka domu stara so něhdźe 620 ludźi. Jednaćel kliniki je Carsten Tietze. Wón Serbskim Nowinam zdźěli, zo je rehabilitaciska hojernja lětnje hač do něhdźe 95 procentow wućežena. Mjez pacientami su prawi­dłownje tež młódši a starši Serbja, wšako w Połčnicy přewažnje wobydlerjow z cyłeje Sakskeje a tak tež z Hornjeje Łužicy lěkuja.

Kaž w Lipsku a Berlinje je so nazymu 1989 tež druhdźe po cyłej NDR žadosć wobydlerjow za swobodnymi wólbami, demokratiju a prawostatnosću zesylniła. We Łužicy wuwi so swójska dynamika, kotraž ludźi wróćo zhladujo hišće dźensa fascinuje. Samo­ serbske narodne žiwjenje dožiwi tehdy dotal njeznatu móc. Tomu polěkowali běchu bjezdwěla tež struchłe podawki do toho. Předewšěm zakaz serbskeho studentskeho časopisa Tima Meškanka a Mikławša Zahona a napjatosće mjez Domowinu a katolskimi a ewangelskimi Serbami zawinowachu nowy rozmach. Žadanje za serbskej opoziciju bu dźeń a razniše. Prašanej běštej zmužitosć a nowe mudre myslenje.

Na přeprošenje kapłana Michała Nawki dóńdźe skónčnje 24. oktobra 1989, runje před 30 lětami, k prěnjemu zetkanju přihotowanskeje skupiny za Serbsku ludowu zhromadźiznu na Kulowskej farje. Wo wobsahach bazodemokratiskeho hi­ba­nja wuradźowachu z nim Borbora Ledźborec, ewangelski farar Jan Malink, Měrko Šołta, Bosco Neter a Stanisław Brězan.

Zaručić serbske słowo we wosadach

pjatk, 25. oktobera 2019 spisane wot:

Serbske ewangelske towarstwo wobsteji lětsa 25 lět. Do jeho hłow­neje zhromadźizny, kotraž wotměje so 31. oktobra w Hodźiju, je so Axel Arlt z předsydu Matom­ Krygarjom, kiž je zdobom městopředsyda Serbskeho wosadneho zwjazka, rozmołwjał.

Na kotre wuwiće zhladuje 18. junija 1994 załožene Serbske ewangelske towarstwo (SET) dźensa nastupajo čłonstwo?

M. Krygaŕ: Tučasnje mamy 48 čłonow, z nich je hišće nimale 15 wot wšeho spočatka pódla. Dwě třećinje aktualneho čłonstwa stej pozdźišo towarstwu při­stupiłoj. Tele dobre wuwiće njebě tak samo­zrozumliwe. Móžemy poprawom optimistisce do přichoda hladać.

A kak je so skutkowanje wuwiło?

M. Krygaŕ: Sym wot lěta 2002 w předsydstwje. Smy pod nawodom Měrćina Wirtha přeco jara měrnje a jara konstruktiwnje dźěłali. Wosebje so mi spodo­ba, zo smy tam tež ideje zběrali a zwoprawdźili. Njemóžu so dopominać na někajke konflikty w předsyd­stwje abo towarstwje. To je přeco wěcownje wot­běžało.

Běchu tež wužadanja ...

„Znowazjednoćenje Němskeje – són a woprawdźitosć“ rěka kapsna kniha z pjera Waltera Leonharda. Rodźeny ­Durinčan je 40 lět we Wětrowskej šamotowni­ dźěłał. Serbske Nowiny wozjewjeja­ jeho trochu wudospołnjene, wot Arnda Zoby a Friedharda Krawca ­z přećelnej­ dowolnosću nakładnistwa DeBehr zeserbšćene dopomnjenki.

Sym pak so přezahe wjeselił. Po studiju su mje w lěće 1969 jako wobornowinowateho do wójska zwołali. Jako ženjeny wojak dóstach połdra lěta měsačnje 80 hriwnow! Potrjechenych podpěrachu ze socialnymi wukonami. Woni nje­trje­ba­chu na přikład za bydlenje podruž płaćić.

Sernjany swjeća lětsa 600. róčnicu prěnje­ho pisomneho naspomnjenja. Rodźeny­ Sernjančan a dobry znajer stawiznow­ delanskich wsow Pawoł Rota­ je někotre stawizniske zajimawostki wo wsy zestajał, kotrež čitarjam Serbskich Nowin we wjacorych dźělach spřistupnjamy:

Dwanaće lět Serbski zakoń

Srjedu, 23. měrca 1960, wječor wotmě so na žurli Korjeńkec hosćenca w Sernjanach swjatočnosć składnostnje 12. róč­nicy schwalenja Zakonja wo zachowanju prawow serbskeje ludnosće. Zarjadowar běštej Domowinska skupina Sernjany-Róžant a sekretariat Kamjenskeje župy „Michał Hórnik“. Za wjesny parlament bě to zdobom wurjadne zeńdźenje; tež za Róžant a Smjerdźacu.

Žnjowy dźakny swjedźeń a party

pjatk, 25. oktobera 2019 spisane wot:

Na zahrodźe dźěćaceho domu „Při baćonjacym hnězdźe“ w Myšecach je so 10. oktobra běrnjacy woheń palił. Maćerje a nanojo njejsu tuž hnydom domoj chwatali, ale su so z dźěćimi při wohenju zhromadźili. Za to mějachu dobru přičinu. Wšako wotměchu tam žnjowy dźakny swjedźeń. Za to běchu žłobikarske a pěstowarske dźěći něšto dobre k jědźi přihotowali. To wězo wšitkim derje słodźeše, wosebje dokelž běchu na čerstwym powětře. Tež ći, kotřiž běchu před něšto časom hišće w Myšecach do horta chodźili, běchu na swjedźeń přeprošeni. Woni běchu w septembrje za swój film „Dźěći w horće Myšecy“ wobydlerske myto Sakskeje w kategoriji telewizija dobyli. Na swjedźenju přepodachu połojcu myto­wanskeho pjenjeza towarstwu Słónčna pruha z.t. Drježdźany. To je spěchowanski kruh za na raka schorjene dźěći a młodostnych. Zastupjerka towarstwa skupiny staršich Hornja Łužica knjeni Gnausch je so za dar 250 eurow wutrobnje dźakowała. Wjesołe po­połdnjo njebě dawno hišće zakónčene. Nawječor ćehnjechu dźěći w lam­pionowym ćahu po wsy. Po tym sedźachu při lěhwowym wohenju abo rejwachu k hudźbje diskoteki.

Šulerjo wudadźa swoju prěnju knihu

pjatk, 25. oktobera 2019 spisane wot:

Foće: SN/Hanka Šěnec, Měrka MětowaKotre přihoty a rozmyslowanja su trěbne, zo móhła zajimawa kniha nastać? Z tymle prašenjom zaběraja so šulerjo 7. lětnika Ralbičanskeje wyšeje šule wot kónca awgusta. A činja to samo praktisce we wobłuku projekta „Naša serbska kniha“ Ludoweho nakładnistwa Domowina. Woni smědźa spisowaćeljo swójskeje knihi być a wšitke kročele nastaća hač k wozjewjenju přewo­dźeć. W prěnich tydźenjach su we wučbje serbšćiny fabule pisali a we wuměłskim kubłanju k tomu hodźace so ryso­wanki zhotowili. Kónc septembra je takrjec manuskript w na­kład­nistwje předležał. Lektorka Weronika Žurowa teksty hišće raz korigowaše, wuhotowar Tomaš Šołta zestaja manu­skripty na hišće prózdne strony knihi. Młodźi aw­torojo su jeho při tym wobkedźbowali. W nakładnistwje pak njejsu sej jeno swoju prěničku wobhladali, ale zdobom wšitke wotrjady wopytali a zho­nili, kotre medije tam wuchadźeja a kelko dźěła za tym tči. W redakciji Serbskich Nowin zeznajomichu so z dźěłom žurnalistow. Naš wječornik budźe přichodnje sobu za jich prěničku wabić.

Do Chrósćic pućowali

pjatk, 25. oktobera 2019 spisane wot:
Foće: Anja NowakowaPřed něšto časom rěkaše zaso jónu: Won do swěta! Póńdźemy pućować! Šulerjo rjadownje 2/2 Worklečanskeje zakład­neje šule „Michał Hórnik“ podachu so zhro­madnje z rjadowniskej wučerku knjeni No­wakowej a nanom knjezom Möllerom do Chró­sćic. Tam zawinychu do Zahrodnikec pje­karnje, hdźež su wjele zajimaweho zhonili, na při­kład kotre družiny chlěba a tykanca tam poskićeja. Dale zhonichu, kelko całtow, chlěba a tykancow wob tydźeń a kelko kónc tydźenja abo k wosebitym swjedźenjam pje­ku. Na kromje wsy zastachu při swis­lach domske­ho, kotrež bě grafikar Šćěpan Hanuš z grafiku porjeńšił. Přichodna stacija běše hrajkanišćo něhdyšeje Chróšćanskeje pěstowarnje. Tam mě­jachu šulerjo a šulerki dlěšu přestawku a sej při naj­rjeńšim słónčnym wjedrje hrajkachu. Posledni wotrězk pućowanskeho dnja wjedźeše po wsy, podłu rěki Satkule a nimo pomnika na Fulkec hórce. Sprócni, ale wjesołeje nalady wróći­chu so wšitcy strowi do Worklec. Anja Nowakowa

Zhromadnje lipu sadźili

pjatk, 18. oktobera 2019 spisane wot:
Foće: Alfons Handrik
W Rakecach bě jónu wulke knježe kubło. We wulkim hrodźe stej ­dźensa šula za rybarjow a Sakski krajny hamt za wobswět a ratarstwo zaměstnjenej. W něhdyšich hródźach a bróžnjach su mjeztym młodźinski klub, wulka biblioteka a domizniski muzej. Při Dwórnišćowej je gmejna před lětomaj hrodowu murju wobnowiła. Stara piwarnja, kotraž tam steješe, je nimale dospołnje rozpadnyła. Tohodla ju zwottorhachu. Na samsnym městnje je dźensa rjane wulke hrajkanišćo. Při tym staj njedawno Rakečanski wjesnjanosta Swen Nowotny a čłon předsydstwa Domowinskeje skupiny Komorow-Trupin-Rakecy Günter Holder lipu sadźiłoj. To je zamołwita za serbske prašenja Rakečanskeje gmejny Jaqueline Krawcowa jara witała. Dźěći Witaj-sku­piny tamnišeje pěstowarnje předstajichu rjany serbski program. Dwě holcy stej so woblekłoj serbsku narodnu drastu. Lóštnje zaspěwachu dźěći „Smy lutki wjesołe“ a zarejowachu „Stup dale“. Jich pěseń a rejku přewodźeše hudźbny terapeut a motiwator za serbsku rěč a kulturu Lucian Kaulfürst na dudach.

Chróšćan Šulerjo

nowostki LND